Big Shock Racing na Dakaru slaví úspěchy. Martin Macík 5. a Jan Brabec 39.

Závodníci sedlčanského týmu Big Shock Racing v letošním extrémně náročném ročníku Rallye Dakar získali nejlepší česká umístění hned ve dvou kategoriích. Martin Macík, František Tomášek, Jan Mrkva a jejich liazka Franta vybojovali výbornou 5. pozici v poli kamionů, dakarský nováček Jan Brabec na Husqvarně obsadil 39. místo mezi motocykly. Závodníci profesionálního týmu Big Shock Racing, během letošních šílených etap předvedli, jak podstatné je odhodlání, kvalitní zázemí a sehraná parta, jejíž členové se dokáží vzájemně podržet i v těch nejméně očekávaných situacích. A o ty na letošním Dakaru nebyla nouze. Všichni členové týmu, včetně šéfa Martina Macíka staršího, manažera Martina Pabišky, mechaniků a dalších spolupracovníků pro společný cíl udělali maximum možného a předváděli konstantně vyrovnané výkony, které je nakonec dovedly k jednoznačnému úspěchu.

Osmadvacetiletý český pilot Martin Macík za vydatné podpory navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvy získal v letošních tvrdých podmínkách nejnáročnějšího motoristického závodu na světě cenné páté místo. „Páté místo je perfektní. Jsme šťastní, i když to na nás zatím není moc vidět, protože jsme nevyspalí, unavení, ale spokojení. Bouchli jsme si šáňo, pogratulovali si s týmem. Je důležité, že stojíme v cíli, i když se občas zdál hodně vzdálený… Máme na kontě i pár super etapových umístění. Teď se těšíme hlavně až sundáme jeté kombinézy. Příští rok do toho jdeme zase. To je jasná věc,“ popisuje pocity v cíli Martin Macík. A dodává: „Ale přiznám se, že teď už se zase těším zpět do reality. Domů, do Sedlčan, na rodinu a do tiskárny, k mým projektům Printomat a Clickbooks.“ V poslední etapě dojela posádka žlutého kamionu Liaz do cíle jako druhá. Předchozí etapu přitom dokončili závodníci bez předního skla, jen s motorkářskými brýlemi na očích a ve tmě. Na své cestě závodem dokázali operativně řešit všechny těžkosti a závady, které jejich speciál Franta na drsné trati utrpěl. Nevzdali se ani v na první pohled ztracených situacích a závod vybojovali svým nasazením a pozitivní myslí. Martin Macík letos absolvoval svůj šestý Dakar, čtvrtý v roli pilota, dvakrát navigoval.

Jan Brabec, několikanásobný mistr ČR v motokrosu, dojel do cíle svého prvního Dakaru na výborném celkovém 39. místě, poté, co v závěrečné etapě vybojoval 39. pozici. Stal se tak nejlepším motorkářem v českých barvách. A to navzdory dvouhodinové penalizaci, kterou získal hned v první etapě za jeden neprojetý kontrolní bod. Ačkoliv byl Brabčák letos na Dakaru nováčkem, zvládl ho s přehledem, do cíle úmorných etap dojížděl vždy s úsměvem a slovy „Jelo se mi výborně.“ Na trati ho přitom potkala mnohá úskalí, pády, proražená nádrž, zničená spojka, navigační špeky nebo pochod s nepojízdnou motorkou do cíle etapy. Vždy si dokázal poradit a závod zdárně dokončit. Jan Brabec na letošním Dakaru zúročil také své dlouholeté motokrosové zkušenosti a vyplatila se mu i poctivá příprava na dálkové soutěže, které se věnoval celý rok před odjezdem do Jižní Ameriky. Svůj podíl na úspěchu má také Honzův táta Libor Brabec starší, který po celou dobu závodu pečoval o jeho závodní stroj. Svým výkonem Honza bodoval také mezi letošními dakarskými nováčky. „Já nemůžu porovnávat. Jsem tu poprvé. Ale jestli všichni říkají, že tohle byl jeden z nejtěžších Dakarů, tak mají asi pravdu. Byla to neskutečná jízda, kterou jsem si užíval, a jsem rád, že se mi podařilo dotáhnout ji až sem, do cíle. Napoprvé 39. místo, to je úspěch, se kterým jsem spokojený. Mám milion zážitků a můžu všem vzkázat, že Dakar je super. Pecková atmosféra, už rozumím, proč se sem všichni vracejí. Já budu muset taky. Myslím, že mám dobře našlápnuto na další roky a vím, že rychlost i nadšení tu je,“ říká vždy pozitivní Jan Brabec.

Macík šestý: bez předního skla, potmě a v lyžařských brýlích. Brabec dál postupuje a vzpomíná na lívance

Závodníci týmu Big Shock Racing, Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu, i Jan Brabec na motorce, do páteční etapy letošní Rallye Dakar vyjížděli s chladnou hlavou a předsevzetím, že v předposlední etapě nebudou zbytečně riskovat. Často se stává, že jezdci slavného závodu končívají právě v tomto kritickém bodě, kdy už je cíl na dohled. Ale nakonec se 13. etapa stala jednou z nejdobrodružnějších v celém závodě. Na více než 900 km s dlouhým nočním dojezdem bez předního skla bude posádka Martina Macíka ještě dlouho vzpomínat. I za těchto okolností se však podařilo zajet skvěle. Týmový kamion Franta byl v etapě sedmý nejrychlejší a v celkovém pořadí poskočil na šestou pozici. Jan Brabec tentokrát dojel na 31. místě a celkově je 39.

První část etapy tvořilo pískoviště se zrádným feš-fešem. Martin Macík svého Frantu od začátku šetřil. Přeci jen, v předchozí etapě si jejich speciál hodně vytrpěl a Martinovým hlavním cílem bylo dovézt svůj kamion i jeho osazenstvo v pořádku do cíle. V pohotovosti byly i kanystry s vodou pro případ, že by stroj zase začal vařit. „Hned v první části jsme v tom děsném vedru museli měnit pneumatiku, ale zvládli jsme to v pohodě, asi za 12 minut. A také nám zbloudilá větev nakřápla přední sklo,“ popisuje navigátor František Tomášek. Náročný byl i přejezd mezi oběma částmi etapy, měřící 270 km, který bylo třeba zdolat maximální rychlostí 90 km v hodině. Pro nevyspalou posádku byl nekonečný, spolujezdci pospávali a pilot Martin Macík si musel pouštět písničky hodně nahlas. Ale opravdové drama mělo teprve přijít. „Asi na třetím kilometru druhé části etapy jsme zjistili, že když jedeme 140kilometrovou rychlostí, začíná nám praskat nakřáplé přední sklo a provaluje se na nás. Kluci se ho chvíli snažili držet nohama. Ale pak nezbývalo než zastavit. Okno jsme vykopali, schovali obvodovou gumu, která se ještě bude hodit, nasadili lyžařské brýle a pokračovali v krasojízdě. Celou etapu jsme letěli bez předního okna jen v brejlích, já navíc ve dvojích, protože mám ještě dioptrické. Posledních 150 km také ve tmě a prachu od kamionů před námi, které nás nechtěly pustit před sebe. Začala nám být zima, chroustali jsme různé breberky, které nám nalítaly do pusy. Takže opět hardcore. Ale zajezdili jsme si pěkně a výsledek v cíli nakonec nebyl vůbec špatný,“ dokončuje Martin Macík.

O napětí se postaral i Jan Brabec, který si v úvodu vedl výborně a hodně získal, WP1 projel jako dvaadvacátý a dobré postavení držel až na WP5, kde zcela zmizel z výsledkového systému, jak už bývá jeho zvykem. Všichni se jen dohadovali, co se mohlo na trati stát. Až do té chvíle, než se rozjařený Brabčák objevil v pořádku v cíli. „Dneska super, první část mi šla, byl to takový motokrosový písek, připomněl jsem si tréninky v Kalifornii. Ve skalách už jsem jel opatrně. Pisty, kamení, tam bylo hrozně jednoduché udělat chybu a rozbít se. Nejtěžší bylo udržet mysl v pochodu. Jel jsem na motorce 13 hodin a hlava už mi to moc nepobírala. Mluvil jsem zase sám k sobě, abych udržel koncentraci. Na 150. km jsem třeba potkal prase a vzpomněl si na scénku s lívanci z filmu z Kurvahošigutntag,“ líčí nové zážitky Jan Brabec, který si jako letošní dakarský nováček vede velice dobře, momentálně je nejlepším českým motorkářem a černým koněm našeho letošního Dakaru.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Jak se žije bez spánku, vám řekne náš neúnavný mechanik Lavor.

Řekl bych, jen další den plný blbých náhod. Kámen rozsekal chladič hned na prvním kousku trati. Takže u tankovačky se snažíme s Mrkvičem něco vymyslet. Nápad nula. Trocha tekutého kovu pomohla jen trošku. Toyotou létáme mezi skalami a pouští, ať alespoň víme, že Franta pořád jede. Ale kluci musí asi 20krát zastavit a dolít vodu. Štěstí nám letos nepřeje. Musíme trochu zatlačit slzu, když po tolika úporných dnech víme, že noc zase strávíme servisem. Jediné, co nás drží nad vodou je skvělá parta. Okolo 5. hodiny ranní postupně odpadáváme na židličky a na 10 minut spíme. Pak zase hurá do práce. Když Brabčák startuje, víme, že už nemá smysl chodit do postele. Ale Franta je zase v topu a hurá na start další etapy směr Cordoba…

Macík stále nejlepším Čechem v poli kamionů. Díky výkonům na hranici možností.

Nejlepší český jezdec v poli kamionů Martin Macík statečně bojuje s nástrahami nejnáročnějšího motoristického závodu na světě, Rallye Dakar. V letošním ročníku legendární soutěže se posádce týmu Big Shock Racing staví do cesty tolik smolných náhod, že by to vydalo na knihu. I přesto je stále na výborné 7. pozici. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva jsou neuvěřitelní bojovníci a všechna protivenství zdolávají svým obrovským odhodláním, fyzickými výkony na hranici možností a humorem, občas velmi černým. Ve dvanácté etapě tomu nebylo jinak. Po skvěle rozjeté první části etapy, ve které se posádka žluté liazky držela kolem 3. místa, přišla další rána. „Nádherná etapa, hodně technická, takové máme rádi a jsme v nich rychlí. Všechno fungovalo, projížděli jsme řečiště jako o závod. Pak jsme přijeli do hor a auto začalo trochu vařit. Začala nám unikat voda z chladiče, který se v náročném terénu prorazil. Díra byla tak veliká, že ani během neutralizace mezi částmi etapy jsme nebyli schopni ji opravit. Takže každých 10 až 20 kilometrů jsme museli zastavovat a doplňovat vodu. Bylo jí obrovské množství, takže jsme si ji museli brát od místních. Měli jsme plnou kabinu kanystrů a pet lahví, lítaly nám všude. A tak jsme dojeli až do cíle,“ líčí navigátor František Tomášek.

Posádka tak ztratila cenný čas, ale i přes komplikace s chladičem, dojela etapu na dobrém 14. místě a celkově drží skvělou 7. pozici. Franta zůstává nejúspěšnějším kamionem v českých barvách. A neztrácí chuť dál bojovat. „Je to nejšílenější a nejnáročnější Dakar ze všech, které jsme zažili. Jsme už strašně unavení, přehřátí, nevyspalí. Za poslední dny jsme zavřeli oči sotva na pár hodin. Hlavně mechanik Michal Mrkva má brutální spánkový deficit. Je to tu drsné fyzicky i psychicky. Ale do cíle Frantu dotlačíme, i kdyby trakaře padaly!“ vzkazuje Martin Macík a pro dokreslení situace dodává: „Kdo to nezažil, nedokáže si to vůbec představit. Dneska jsem usnul, když jsme stáli na startu do druhé části etapy. Kluci mě vzbudili, já jsem popojel další tři metry a usnul znova. V autě trávíme v děsném vedru nacpaní v kombinézách celý den. Zima, vedro, kašel, dehydratace, fakt drsný. Někdy bych to chtěl sledovat z té strany od vás. Připadáme si jako komiksové postavičky, které zdolávají nemožné úkoly.“

Týmový kolega Jan Brabec, který v poli motocyklů parkuje na 40. pozici a aktuálně je nejlepším českým jezdcem, se pouze přesunul do dalšího bivaku, protože pro nepřízeň počasí byla čtvrteční etapa pro motocykly a čtyřkolky zrušena. A samozřejmě užíval cenné chvíle zaslouženého odpočinku před posledními boji.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Respekt všem dakarským mechanikům! Lavor vám řekne, o čem to je…

Akce pokračuje, v noci spánek nepřipadá v úvahu. Přes celý den jsme v Toyotě, ve 21:30 ještě 130 km od bivaku. Cestou zjišťujeme od kluků před námi, co mě a mechaniky večer čeká. Myslím, že zase nastane celonoční vtipkování o tom, kdo víc čumí, jako péro z gauče. Tipuju, že tak ve 3 ráno mě to sejme a neunesu ani malou ráčnu. Doufám, že kluci z bydlíku se aspoň trošku vyspali cestou. S Kocourem vymyslíme, co a jak. S drsným nasazením racefacu přilítáme do Chilechita. Ano, bylo to znovu až do rána, ale myslím, že Franta je zase v plné síle.

Macík nejlepší mezi českými kamiony, Brabec mezi motorkáři. Big Shock Racing bojuje na všech frontách a stále drží skvělé pozice.

Do jedenácté etapy Rallye Dakar startoval tým Big Shock Racing po předchozím extrémně náročném závodním dni a hodně perné noci. Mechanici od večera až do brzkého rána pracovali na Frantovi, kamionu Martina Macíka. Vyměnil se chladič, namontovala se nová vrtule, brzdy… A péči si vyžádala i Husqvarna Jana Brabce, které předchozí den praskla zadní nádrž. Závodní speciály bylo nutné umýt a kompletně překontrolovat, takže vše bylo hotovo až kolem sedmé hodiny ranní a mechanici tak mohli na spánek rovnou zapomenout. Pár minut po dokončení servisu už závodníci vyráželi do dalších bojů s nástrahami osudu, techniky i zrádné fiambalské oblasti.

Martinovi Macíkovi pořadatelé z jeho času odečetli hodinu strávenou předchozí den při pomoci hořícímu motorkáři. Proto vyjížděl do etapy z 5. pozice, a i po středečním absolvování trasy se mu podařilo v celkovém pořadí vybojovat krásnou 6. pozici, když etapu dokončil na 11. místě. Ani tentokrát však nebylo nic zadarmo a pánové Macík, Mrkva a Tomášek opět podali neuvěřitelné výkony. „Už z nás jsou profesionální mechanici. Opravujeme cokoliv, jako na běžícím pásu. Začátek etapy byl super, letěli jsme jako blesk, ale asi na 180. km nám praskla vrtule. Takže jsme ji museli vyměnit a odnesl to i chladič. Stopovali jsme ostatní posádky a sháněli vodu, abychom ji mohli do chladiče doplnit a pokračovat dál. To se nakonec podařilo a následoval další sprint do cíle,“ líčí galeje aktuálního dakarského závodu pilot týmu Big Shock Racing, Martin Macík.

A dobře si tentokrát vedl i kolega motorkář Jan Brabec, který dojel 48. a v průběžném pořadí se opět posunul na 40. pozici. Stal se tak aktuálně nejlepším českým jezdcem na motocyklu. „Ráno mě posadí na motorku a já jedu. Peru to k cíli, jak se dá. Teď už jde do tuhého a bojujeme ze všech sil,“ neztrácí optimismus Brabec.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Být mechanikem na Dakaru není žádný med, obzvlášť v etapách vedoucích kolem Belénu, Lavor o tom ví své…

V neplánovaném dni volna od rána makáme, myslím, že mluvím za každého z mechaniků, opravdu chceme, aby Franta fungoval na 100 %. Jdeme spát až v 1 hodinu v noci. Snídaně, dobalit Toyotu, vodu, Big Shocky a vyrážíme směr Belén. Top krajina, cesta mezi horami, 25° C, přes vinařské vesničky. Celý přejezd jedeme za klukama. Po startu se k nám přidává i bydlík s Manem. Čekáme na CP1. Bohužel, kluci přijeli pozdě, měli problém s řízením. Pak čekáme o kousek dál a znova všechno špatně. Vrtule na kaši… Bude to masakr. A byl. Přes noc se zase nespalo.

Macík i Brabec si sáhli na dno svých sil, ale nejdrsnější etapu zdolali

Po vynuceném dni volna v Saltě, závodníci týmu Big Shock Racing v úterý vyrazili do desáté etapy legendárního závodu Rallye Dakar, vedoucí do obávaného Belénu. Na jezdce čekalo 795 km náročným terénem, z toho 373 km bylo ostrých. Ostřílení dakarští účastníci už znají zrádné písečné plošiny, tentokrát však pořadatelé našli opět nová místa, do kterých jezdce vyslali na misi, která byla neuvěřitelně náročná technicky i navigačně. Liaz Franta, pilotovaný Martinem Macíkem, se několikrát dostal do naprosto extrémních a opravdu nebezpečných situací.

„Už na 10. kilometru se mi zpříčil volant a oprava trvala 38 minut. Na spojovačku jsme dojeli jako 18. V druhé polovině etapy nám to šlo krásně, ale asi 30 km před cílem chladičem proběhla nějaká větev, udělala v něm díru a ten roztrhl vrtuli. Takže se znovu opravovalo. Tentokrát 1,5 hodiny. Ale vše se zvládlo dát do pořádku, domorodci nám přinesli vodu a jelo se. A najednou 3 km před cílem v jednom z koryt hořela motorka. Pokoušeli jsme se ji uhasit a následně ji objet. Při tomto manévru jsme se zakopali a prorazili obě kola. Další hodinu a půl trvalo vykopat kamion a vyměnit pneumatiky,“ popisuje Martin Macík, který se po pekelné belénské etapě posunul na celkově 6. pozici, když dojel čtrnáctý.

V 10 hodin večer argentinského času si Frantu vzali do parády mechanici. Svou práci zvládli do 7. hodiny ranní. Už v 8:30 Martin Macík s posádkou znovu startoval. Do středeční etapy dostal žolíka, takže do závodu vyjížděl v první pětce.

A hladce se tentokrát nejelo ani Janu Brabcovi. Ten dokončil etapu na 65. místě a v celkovém hodnocení se pohybuje na 42. pozici. I on musel na trati překonávat dosti nestandartní situace. „Došel mi benzín, protože mi praskla levá zadní nádrž. Naštěstí mi zastavil David Pabiška, který mě kus odtáhl a pak mi přes pet lahev dolil palivo. Respekt a velký dík! Pak jsem pokračoval, a benzín opět došel 500 metrů před cílem, kam jsem to dotlačil a dotankoval,“ říká Jan Brabec.

Stejně náročná bude podle zkušeností týmu i následující úterní etapa.

Dakar: Franta posílá spousty dat

I v letošním roce nám z Franty přichází spousta užitečných dat a informací. Možné chvíle využíváme na jejich analýzu, jak lépe naladit Frantu a Matese.

Dakar: Etapa zrušena. Co přijde dál? Fiambalské peklo

V pondělí se na Dakaru nezávodilo. Po dojezdu do cíle osmé etapy, ve které se Martin Macík se svou posádkou probojoval na výborné třetí místo mezi kamiony, se dakarská karavana přesunula z Bolívie do Argentiny a zakotvila v Saltě. Bivak v Tupize, odkud měla původně startovat pondělní část závodu, byl zaplaven velkou vodou a spadl také jeden z mostů.

Týmy tak věnovaly volný den práci na svých závodních speciálech, které po maratónských etapách nebyly právě v nejlepší kondici. „Do Salty jsme přijeli ve čtyři ráno. Vyspali jsme se asi tři hodinky a kluci mechanici se hned pustili do oprav. Je trochu znát únava. Přeci jen, ve včerejší etapě jsme absolvovali 670 km a dalších 500 km měřil přejezd do Salty,“ vypráví Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing. „Snažíme si připravit všechno potřebné pro zbytek závodu. Je dost možné, že největší peklo máme teprve před sebou. A také doufáme, že další etapy už se nebudou rušit ani zkracovat,“ doplňuje navigátor František Tomášek. Jen Jan Brabec ocenil další nečekanou příležitost trochu se vyspat před pěti zbývajícími etapami.

A co teď na závodníky čeká? „Dostáváme do velmi teplých částí provincie Catamarca, kde budou kombinované tratě, hory, kamení. Čekají nás obávané belénské a fiambalské písky. Což je peklo na zemi, kde je v poušti 55 stupňů. Motorkáři mívají problémy, protože se jim vaří benzín v nádržích. Je to velmi náročný písečný terén jak pro posádku, tak pro techniku,“ vysvětluje Martin Pabiška, manažer týmu Big Shock Racing a bratr motorkáře Davida Pabiška.

Dá se tedy předpokládat, že průjezd následující částí závodu opět proseje závodní pole. Tento odhad potvrzuje i Martin Macík, který má ještě v živé paměti zážitky, které se svou posádkou získal, když v předešlých ročnících v rozžhavené poušti musel měnit pneumatiku. „To bych nikomu nepřál. Když máte v 50 stupních, navlečený do kombinézy, měnit kolo, které váží přes 100 kilo, dost se zapotíte,“ vzpomíná Macík.

I přes neplánované změny v závodu však v týmu Big Shock Racing panuje dobrá nálada, všichni jsou spokojeni s aktuálním vývojem závodu a těší se na nové zážitky, které přinesou následující dny.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Všetečný mechanik týmu s denním zpožděním popisuje události, které se odehrávají na proslulé Rallye Dakar

Ráno jsme úplně zmrzlí, dýchaviční jak epileptici, jdeme asi 5 km k trati. Ke kamčáku se nesmíme přiblížit, aby nebyl problém, že klukům pomáháme. S kameramanem něco natočíme a hurá zpět. Asi po 50 m jsem úplně zadýchaný, já tam snad nedojdu. Vyrážíme směr Tupiza. Cesta je hrozná, přes hory tam a zpět. V cíli zjistíme, že prý je bivak zavřený a zítřejší etapa zrušená. Takže nás čeká dalších 520 km do Salty. Tam spíme ve stanu, dokud se nepřižene bydlík s našimi postýlkami.

Macík na Dakaru třetí. Brabec v první čtyřicítce. Klidná síla zasahuje.

Po osmé nedělní dakarské etapě, plné technických těžkostí, Martin Macík se svou posádkou vybojoval výborné průběžné třetí místo v poli kamionů. Je to jeho nejlepší dosavadní umístění na Rallye Dakar. A i když všichni dobře víme, že do konce závodu je ještě daleko a jasno bude až v momentě, kdy týmový kamion Franta projede cílem v Cordobě, tato drobnost všechny v týmu Big Shock Racing potěšila a dodala síly do dalších dobrodružství. „Jsme už neuvěřitelně sehraní. Dnešní opravy jsme zvládli ukázkově. Dáváme do toho všechno. Máme před sebou pár posledních etap a ty si chceme naplno užít,“ vzkazuje Martin Macík. Navíc v neděli si úspěšně vedl i Jan Brabec, týmový motorkář s motokrosovým stylem jízdy, který se jako nováček srdnatě pere s navigací. I když ho zlobila spojka, etapu Brabec dojel jako 34. a celkově poskočil na 40. místo. Oběma jezdcům se osvědčila strategie být v pohodě a „jet si svou“, zodpovědně a vyrovnaně. Podat vždy nejlepší možný výkon a umět si poradit v neočekávaných situacích, které jsou v dakarských etapách na denním pořádku.

Do druhé maratónské etapy startovali jezdci po noci strávené mimo hlavní bivak a bez zázemí týmu i asistence mechaniků. Posádka Franty, kamionu týmu Big Shock Racing s číslem 510, vyrazila na trať vedoucí z Uyuni do Tupizy po zběžném nočním servisu a drobných opravách. „Rozmanitá etapa nás vedla pískem, kamením i bahnem vysoko do hor. Auta tu ztrácela výkon a první oprava na sebe nenechala dlouho čekat. Bohužel jsem zase utrhnul tlumič, tentokrát na pravém zadním kole, a také brzdu. Takže jsme museli zastavovat na opravu a ztratili asi 10 minut,“ popisuje Martin Macík, pilot kamionu Liaz, vývoj nedělní etapy. Na přejezdu mezi první a druhou částí etapy Michal Mrkva, mechanik posádky, stihl opravit tlumič. Ale brzy začal zlobit také motor, který nejel úplně na plný výkon. „Bohužel, motor se ozval zrovna v maratónské etapě. Je to závada, kterou nevidíš. Způsobilo ji bahno. Voda se dostala do elektriky a začalo zlobit turbo, což nás trochu přibrzdilo. Ale do cíle jsme se dostali bez problémů a v dobrém čase. Až si Frantu vezmou mechanici do parády, bude zase šlapat jako hodinky. Etapa mi sedla, jeli jsme nejlépe, jak se v rámci možností dalo. Těšíme se na další závodění, budeme dál bojovat a dělat vše pro co nejlepší výsledek,“ popisoval dobrodružství s technikou v cíli Macík, který získal pro české barvy třetí celkové místo poté, co v etapě dojel sedmý.

Bodoval i Jan Brabec, kterému pro změnu na trati zlobila spojka a po dojetí do cíle a krátkém rozhovoru s traťovými komisaři se mu dokonce motorku nepodařilo vůbec nastartovat. „Já vůbec nemám problém s jízdou, rychlost je dobrá, dokážu si na motorce odpočinout, uvolnit se, takže mám pořád dost sil. Poradím si, když mi přes cestu běží pes, zvládl jsem pár karambolů. Ale ještě piluji navigaci, občas mi nejde soustředit se na jízdu a roadbook současně. A pak samozřejmě to ranní vstávání,“ říká Jan Brabec, který prozatím zvládá svůj první Dakar přímo ukázkově. Jediné, čeho lituje, je dvouhodinová penalizace z první etapy.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor, mechanik týmu, každý den vypráví o neuvěřitelných příhodách, které nezažijete jinde než na Rallye Dakar

Ráno bylo super. Po dlouhé době zas vyspalí a umytí. Byla maratonská etapa, tak jsme mohli kluky pozorovat jen zpovzdálí. Vše, zdálo se, probíhalo v pohodě. Když kluci zajedou do uzavřeného parkoviště, nás ještě čeká dlouhá cesta. Musíme se dostat za kontrolní bod 1, rozbalit stany… Jsme na kopečku, fouká a kolem nás blesky. Snad nás to nespláchne. Okolo chodí lamy. Super, snad nám neokoušou prsty u nohou. Jdeme spát. V noci mě vzbudí panika, že nemůžu dýchat a bolehlav. Už mi ty výšky pěkně lezou na nervy. Snad ještě chvilku zaberu. Je na nule.

Čtvrtý Macík po maratónské etapě vybojoval palandu. Brabec zabral a pak pařil se soupeři

Do sedmé etapy Rallye Dakar závodníci týmu Big Shock Racing vyjeli po dni volna vyspalí, odpočatí a vymydlení. A to se odrazilo i na jejich výkonech. Pilot žluté liazky Martin Macík, za navigace Františka Tomáška a se servisní podporou Michala Mrkvy, dokončil sobotní etapu na skvělém 5. místě a udržel si tak výbornou celkovou čtvrtou pozici. Také Jan Brabec na motorce opět zazářil, dojel pětatřicátý a před spaním si s kolegy stihl dát koncert Pala Habery. V Uyuni, cíli etapy, totiž bylo tentokrát vše jinak. Jezdci byli odděleni od svých týmů a opravy museli během noci řešit svépomocí. Spalo se hromadně, v kasárnách plných chrápajících soupeřů nebo ve stanu, pokud na vás nezbylo místo, případně nejste fanouškem pionýrských táborů. Ale před usnutím bylo v ubikacích pěkně veselo. Zejména v československé motorkářské sekci.

„Jeli jsme volněji, žádnou hranu, čekala nás asistence bez kluků mechaniků, takže není radno Frantu ničit. Navíc v aktuální nadmořské výšce má motor menší výkon. Až dorazíme do bivaku, musíme udělat lehkou údržbu, vše projít a zkontrolovat, což nebude úplně jednoduché, protože bylo bláto a auto je neskutečně zapráskané,“ hlásil Martin Macík po etapě. Když pánové zvládli vyřídit všechny povinnosti, vydali se hledat místo, kde pro tentokrát složí hlavu. „Našli jsme si krásné palandy, které zřejmě patří motorkářům, protože o ty se tu strašně dobře starají. Teď musíme rychle usnout a dělat, že jsme motocyklisti. Máme i spacáky a karimatky, mírně zabahněné, ale komu by se chtělo na tvrdou zem,“ popisuje boj, tentokrát o místo ke spánku, navigátor František Tomášek.

Dobře se na sedmou etapu připravil i Jan Brabec, týmový kolega motorkář, který maratónskou etapu zažil vůbec poprvé. A na trati se mu opět vedlo. Do cíle dojel na 35. pozici a celkově opět výrazně vystoupal pořadím, tentokrát na 44. celkové místo, navzdory dvouhodinové penalizaci z první etapy.

„Maratónská se mi jela dobře až na ranní přejezd. 300 zpropadených kilometrů v dešti. Všichni jsme drkotali zubama. Posadil bych organizátora na motorku, ať si to zkusí,“ rozohnil se na oko Brabec v cíli a dodává: „Samotná etapa, i když byla těžká a v horách už se trochu hůř dýchalo, se mi jela dobře, uvolněně, bez jakýchkoliv komplikací.“ A také Honza barvitě líčil noční zážitky z hromadného maratónského kempu: „Jsme tady s klukama taková skvělá parta, Štefo Svitko a nade mnou spí Bojka. Palo Habera tu má dnes večer prý koncert. Takže je tu docela legrace. Děláme roadbooky a napůl u toho už všichni spíme,“ popisoval Brabčák.

Dnes závodníci odstartují do další etapy, s cílem v bolivijské Tupize, s vírou, že jejich vozy zvládnou náročné podmínky i bez noční přípravy servismanů.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor, mechanik týmu, každý den vypráví o neuvěřitelných příhodách, které nezažijete jinde než na Rallye Dakar

Ale tentokrát byl den volna. Takže i Lavor odpočíval. A nic nám nesdělil. Což, samozřejmě, musí každý pochopit. 😉

Den volna na Dakaru: velké prádlo a výšková nemoc

V pátek se dakarská karavana na den zastavila. Na řadu přišel den volna, na který už se všichni závodníci po předchozích extrémních etapách upřímně těšili. Účastníci závodu překročili hranice z Peru do Bolívie a zároveň vystoupali vzhůru. La Paz, kde byl rozprostřen další bivak, totiž leží v nadmořské výšce kolem 3700 metrů. Pilot kamionu týmu Big Shock Racing Martin Macík, jeho navigátor František Tomášek ani kolega Jan Brabec ale problémy s aklimatizací nezaznamenali. Znovu se potvrdilo, že jejich soustředění v peruánských horách týden před Dakarem byl dobrý nápad. Zato zbytek týmu překonával malátnost, bolení hlavy a další nepříjemné stavy, které extrémní nadmořské výšky přinášejí. Mechanikům proto trval servis o dvě hodiny déle, než jsou běžně zvyklí. Po jejich výkonu však jsou závodní stroje týmu Big Shock Racing opět jako nové.

A očistou prošli i jezdci. „Proběhla osobní hygiena. Já jsem se po čase rád oholil. František i Brabčák si vyprali kombinézy, umyli jsme si boty, vyčistili přilby i kabinu auta, abychom do druhé poloviny nastoupili zase čistí a voňaví,“ popisuje Martin Macík, který zatím v poli kamionů drží krásné čtvrté místo. „Těšíme se také, že se v klidu najíme a vyspíme. My na motorce startujeme do etap vždy jako první, vstávám o několik hodin dřív než Martin s klukama. Takže jsem se potřeboval dospat,“ říká Jan Brabec, letošní dakarský nováček, který soutěž zatím zvládá s nevídaným přehledem. Navigátor František Tomášek si musel připravit road book na následující etapu a na řadu přišly také rozhovory pro média nebo živé vysílání pro fanoušky na sociálních sítích.

Menší nepříjemností je, že se v bivaku týmu Big Shock Racing opět rozšířila rýmička. Už několik členů týmu nemůže mluvit, stejně jako Martin Macík v úvodu závodu. Další mají kašel a rýmu, takže den volna přišel jako na zavolanou a alespoň krátký odpočinek pomohl dostat se znovu do formy. Už v sobotu se tým pustí do dalších dobrodružství. Všichni se na ně těší a věří, že se druhá polovina závodu bude vyvíjet stejně dobře jako ta první.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor líčí, co jako mechanik zažil předchozí den na Rallye Dakar

Dám velkou snídani, dneska to bude těžké. Já a Ferry nejvíc trpíme na ty nadmořské výšky. Hned začneme autem stoupat. Pak mám výpadek. Vzbudil jsem se až na startu, kam doprovázíme kluky, 4500 metrů nad mořem, takže už to cítím. Ale dá se to. Teta Ilča nás vybavila injekcemi na ředění krve. Ty si ale sám nedokážu píchnout, takže mě chodí každý večer někdo ďobnout. Prostě chci být ready, mám z těch výšek strach. Jedeme kolem jezera Titicaca a přejíždíme do Bolívie. Tady prší, jako vždy. Valíme rovnou do La Paz. Tohle město je prostě úžasný. Milion lidí fandí. Dorazili jsme první. Zbytek jel cestou někde po sněhu a mají zpoždění. Zabíráme stejné místo jako loni. Hřejeme se s Honzíkem v Toyotě, je tu asi 10 stupňů. Zítra budeme mít celý den na práci na Frantovi. Snad nebude pršet…

Macík útočí na beduína. Brabec maže ztrátu. Na blátě to naši umí

Když se Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing, hlásil po šesté etapě Rallye Dakar, bylo jasné, že první horská trať letošního závodu posádce evidentně zvedla náladu. Macík, Tomášek a Mrkva si na ní udrželi výbornou čtvrtou příčku, když dojeli etapu jako pátý nejrychlejší kamion. „Jelo se nádherně. Od dun si rádi zase na čas odpočineme. Zjistili jsme, že Franta i ve vyšších nadmořských výškách šlape krásně. Profofrovali jsme kolem pár soupeřů a část etapy zřejmě i vyhráli,“ tipoval si správně Martin Macík. „Dnes je to veselejší, už jsme na hlíně, chvílemi prší. Driftovačky, úzké cestičky, blátíčko, to máme rádi, to je naše úchylka, tak trénujeme v Sedlčanech celý rok,“ pochvaloval si také navigátor František Tomášek. V druhé části etapy začalo kamionům pršet a posledních 20 minut absolvovaly ve tmě. „Byla to upalovačka, v jedné z děr, která byla označena jako hladce průjezdná, jsme dostali takovou pecku do hlav, že nám třeštily až do cíle,“ doplňuje mechanik Michal Mrkva.

Z Jana Brabce se v průběhu závodu stal český černý kůň v poli motocyklů. Motorkář týmu Big Shock Racing a dakarský nováček během prvních pěti etap načerpal spoustu zkušeností, které v druhé části soutěže určitě ještě využije, protože síly mu zatím rozhodně nedocházejí. „Ráno lahůdka, přejezd 400 km v pět hodin ráno v pěti stupních, takže všichni jsme klepali brutální kosu. Jinak se mi dneska jelo dobře, i když oproti poušti najednou zase velká změna. Na blátě s plnými nádržemi, takže mám 210 kilo. Na to si ještě zvykám. Dal jsem to tentokrát raději na pohodičku,“ popisuje Jan Brabec. Náladu mu trochu kazí jen pomyšlení na dvouhodinovou penalizaci z první etapy. „Já ze sebe moc radost nemám, protože kdyby nebylo té chyby, kterou jsem udělal na začátku, tak jsem mohl být lepší. Ale je to můj první Dakar, takže se učíme a myslím, že to bude v cajku,“ neztrácí optimismus Brabčák, který po šesté etapě dojel na 42. místě a celkově je 53.

Všichni už se samozřejmě těší na pátek, kdy na Dakaru zavládne den volna a bude prostor pro všechny obyčejné věci, které závodníci prostě nestíhají, v klidu se najíst, vyspat se, oholit. V týmu Big Shock Racing po první půli panuje výborná nálada a všichni mají radost ze skvělých výsledků Honzy Brabce i posádky Martina Macíka, které předčily mnohá očekávání.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Postřehy vnímavého mechanika z páté etapy letošní Rallye Dakar

V půl šesté vstávačka a hned do auta. Připoutám se do pěti bodů a připadám si jak ten kejvací pes. To zas bude cesta. Trať vede křížem krážem, takže jezdíme tam a zpět, jako důchodci v nákupáku. Zatím to vypadá, že kluci tahají, ale když je potkáme v cíli a vyprávějí, co všechno je potkalo… No, nic.

Jedeme do bivaku. Myslel jsem si, že se v autě nebojím, ale cesta, na které máte nahoru i dolu sráz půl kilometru a pod ním moře není super. Na svodidla tu nehrají. Konečně v bivaku, 11 hodin, takže spánek asi nebude. Ještě pro razítko do pasu, zítra do Bolívie. A jdeme na to. Trocha svářečky, samozřejmě namazat, protože, jak mě od mala učil táta: kdo maže, ten jede. A to my potřebujeme. Protáhlo se nám to trochu, takže ráno jsme ještě pokecali s Brabčákem, který vstával na start. Teď jdu na hoďku umřít. Dobrou.

Macík drží skvělé čtvrté místo. A prozrazuje, co vše se dá zvládnout za pár hodin v poušti. Brabec postupuje pořadím

Letošní Rallye Dakar je plná zvratů. Když pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik Michal Mrkva v kamionu týmu Big Shock Racing ve středu vyráželi do páté etapy, věděli, že bude náročná. Ale ani ve snu by je nenapadlo, co všechno se jim na cestě ze San Juan de Marcona do Arequipa přihodí. A ještě méně uvěřitelné se zdálo, že i přes všechny nečekané události dojedou do cíle etapy jako třináctí nejrychlejší a celkově udrží krásné čtvrté místo. O dost klidněji na tom byl ve středu jejich týmový kolega, motorkář Jan Brabec. Ten je letos na Dakaru nováčkem, ale v páté etapě si vedl jako ostřílený mazák. Trať zvládl dojet na cenném 42. místě a stal se nejrychlejším českým jezdcem na motocyklu

V první středeční 50 km dlouhé části etapy se posádce žlutého závodního speciálu s číslem 510 dařilo držet na výborném druhém místě a vše se zdálo ideální. Po krátkém přejezdu kamion Franta se svými pasažéry vystartoval do druhé části etapy, která byla pořadateli zkrácena na 150 km. „A tam to začalo. Hned v úvodu jsme opět hledali bod. Když jsme ho konečně našli, tak jsme se vzápětí zakopali. Po vyhrabání Franty z písku se jelo dál, ale když jsme se dostali k jednomu z kaňonů, byl zatarasený převrácenou buginou. Takže hop ven a obrátit ji na kola, abychom projeli. No, a pak přestalo fungovat řízení,“ popisuje Martin Macík útrapy, které na závodníky osud připravil v páté etapě. „Nešlo nám zatáčet doleva ani doprava, což byl velký průšvih. Takže jsme museli začít s opravami. Mechanik Michal Mrkva našel závadu, opravil ji do 15 minut a opět jsme vyjeli. Nasadili jsme tempo a začali předjíždět soupeře, ale znova se objevil problém s řízením. Vyletěli jsme z trati, trochu se potloukli, a opravovali… Asi tak 30 minut. A když jsme si mysleli, že už to horší být nemůže, tak jsme udělali ještě defekt na pravém zadním,“ doplňuje navigátor František Tomášek. Poté, co posádka bleskově vyměnila kolo, zbývajících 60 km už letěla do cíle jako blesk a tam zjistila, že si udržela výbornou 4. celkovou pozici.

Také Jan Brabec si v páté etapě užil své, ale pozitivní nálada ho přesto neopustila a díky vyrovnanému výkonu se stal nejrychlejším českým jezdcem etapy. “Pořadatelé slibovali, že to dneska bude brutál a byl to brutál. Zase jsem netrefil jeden bod a na chvíli se zasekl. Ale s rychlostí jsem spokojený, nejsem unavený, nálada dobrá. Před přejezdem do bivaku jsem si zastavil na pláži, abych si dal količku a těším se na zítřek,“ hlásil po dojetí etapy Jan Brabec, který obsadil 42. místo a úspěšně se mu daří mazat dvouhodinovou penalizaci z první etapy. Celkově teď drží 53. pozici.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Jak předcházející úterní pekelnou etapu, ze které Franta přijel rozbitý, prožili mechanici?

Jak se říká, je to honička, být jednička. Postupujeme pořád nahoru, takže si myslím, že to dneska bude honička. Start na pláži byl super a pak nás čekala spousta kilásků. Do bivaku jsme se vrátili pozdě a hned byl úkol zřejmý. Franta dostal zabrat víc než včera. Spát asi nepůjdeme. Do bivaku se vrací tolik aut, která byla na střeše, že se mi tomu ani nechce věřit. U nás naštěstí zatím proběhl jen plíšek a nejt, takže pohoda. Nákaza se šíří. Pobavil mě Mrkvič, protože taky ztratil hlas, takže teď trošku mutuje. Čapík má zase kašel, zkoušíme to k ránu léčit olizováním slivovice. Nakonec jdeme alespoň na 2 hodiny spát. Ani nevím, jak jsem lehnul. Zřejmě jsem usnul už na schodech. Tak dobrou.

Dakar: Po pekelné čtvrté etapě Macík celkově čtvrtý

V úterní etapě dakarské rally na jezdce čekal okruh písečnými dunami, plný zrádných nástrah. Trať dlouhá 330 km, vedoucí kolem peruánského městečka San Juan de Marcona, dala jezdcům i závodním strojům pořádně zabrat. Přesto posádka týmu Big Shock Racing ve složení Macík, Tomášek, Mrkva dojela do cíle na 6. místě a v celkovém hodnocení jí patří výborná 4. pozice. Nebylo to však zadarmo. „Takový teror jsme už dlouho nezažili. Pořadatelé nám to udělali pořádně těžké. Ale tak má vypadat Dakar. Navigace je složitá, auta dostávají zabrat, ocitáme se v riskantních situacích. Nebylo to občas příjemné,“ hlásil po příjezdu do bivaku Martin Macík, pilot kamionu Liaz. Kupředu celkovým pořadím se v náročné čtvrté etapě posunul i Jan Brabec, týmový motorkář, kterému se daří průběžně stahovat dvouhodinovou penalizaci z první etapy. Po 45. místě v aktuální etapě si drží 59. celkovou pozici.

Franta dostal zabrat

Trať čtvrté etapy připomínala minové pole, které není snadné projet. Na cestě žlutý Liaz s číslem 510 potkával další jezdce zoufale zápasící s pískem, technikou i sebou samými. Náročné bylo najít kontrolní body a také vymyslet, jak se k nim probojovat. „V jednu chvíli nám cestu zatarasily Kamazy, které se vzájemně vyprošťovaly z duny. Museli jsme je objet a zapíchli se taky. Abychom se odtamtud dostali, vyjeli jsme přes písečný trychtýř, kde jsme utrhli pravou brzdu,“ popisuje dramata čtvrté etapy navigátor František Tomášek. Pro jejich závodní stroj to však zdaleka nebyla poslední rána. „Za chvíli přestaly fungovat i levé tlumiče, pak už nešlo ani dofukovat kola a do cíle etapy zbývalo dalších 100 km. Zároveň byla jízda v poničeném Frantovi stále riskantnější,“ dodává mechanik Michal Mrkva. Ačkoliv posádka další čas ztratila hledáním kontrolních bodů a snahou opravit vzniklé závady, do cíle etapy nakonec dojela jako 6. nejrychlejší. Mechanici však tentokrát budou mít až do rána plné ruce práce, aby závodní speciál opět vyladili.

Motocyklista týmu Jan Brabec vyrazil na trať ve třetím hromadném startu. „Ten byl super. Já jsem si schválně stoupnul co nejblíž k oceánu, protože tam byl terén nejtvrdší. A dobře jsem udělal,“ popisuje Brabec. Úvod závodu se Honzovi vydařil a držel si dobrou pozici, následně však také ztratil čas při navigaci. “Ze začátku to šlo výborně, ale pak jsem se zakopal na jednom kontrolním bodě a nemohl ho najít. Bylo nás tam asi pět. Lítali jsme kolem obrovské duny asi půl hodiny. Ani nevím, kde jsem ho nakonec našel,“ popisuje Jan Brabec, který čtvrtou etapu dojel na 45. místě a v celkovém hodnocení se opět výrazně posunul, na 59. pozici.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Jak Lavor, mechanik a člen posádky doprovodného vozu, prožil předchozí třetí etapu?

„Máme krásné ráno,“ řekl fotograf. Tak jsem mu šel helfnout fotit Brabčáka na start. Pak zpět do bivaku, dát si s klukama snídani. Poplácám Frantu, myslím kamčák. A letíme zase napřed. Čekáme na konci měřeného úseku. Zatím to vypadá, že dneska to bude v topu. Když vidíme, jak to dopadlo, kluci čtvrtí, tak se na sebe americky usmíváme. Pak ještě asi 200 km do bivaku. Po cestě potkáváme tajemné obrazce na planině Nazca. Zajímavé. Večerní montovačka nám tentokrát dala vcelku zabrat, ale chceme vyhrát, takže jsme na to skočili, jako správní mechanici a Frantu do rána nazdobili. Pak ještě s motorářem Romanem zkontrolovat to stádo koní v motoru. Všechno v topu. Ještě opláchneme písek a hurá do peřin.

Macík boduje: čtvrté místo s utrženými tlumiči. Brabec osmatřicátý bez pojistek

Ve třetí etapě se týmu Big Shock Racing opravdu dařilo. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva dojeli mezi kamiony čtvrtí. V celkovém bodování se umístili na výborném pátém místě a stali se tak aktuálně nejrychlejší českou posádkou. Zaznamenali tak svůj zatím nelepší dakarský úspěch. A to přesto, že v polovině první etapy po nečekaném třímetrovém skoku utrhli tlumiče. Jan Brabec se držel v první dvacítce, ale po menším karambolu mu vypadly pojistky a než provedl opravu, uběhlo 15 minut. Nakonec etapu dojel na pěkném 38. místě, celkově si opět polepšil a dostal se na 76. pozici.

Klobouk dolů, páni mechanici

Třetí etapu tvořily dvě části. Posádka Martina Macíka ve žluté liazce hladce proplouvala dunami posilněna zkušenostmi z předchozích dvou písečných dní. Zhruba v polovině první části ale závodníci přehlédli dunu a následoval dlouhý skok a tvrdý dopad. „Kamčák vyletěl přes 3 metry do vzduchu a pak sebou řachnul na všechna čtyři kola. A bohužel jsme utrhli pravé přední tlumiče. Ale kluci mechanici na přejezdu mezi etapami podali výborný výkon, stihli je bleskově vyměnit a jelo se dál,“ popisuje Martin Macík. Ke startu do druhé části etapy tak posádka dorazila s několikaminutovým zpožděním. Ale kamion Franta už byl zase jako nový a Martin Macík se za pomoci bezchybné navigace Františka Tomáška pomalu prokousával pořadím. Do dun bylo třeba najíždět opatrně, ale zároveň dost rychle, aby byl každý vrchol co nejrychleji zdolán. Došlo i na drobnější zahrabání, ale jízda ubíhala celkem hladce. „Nejeli jsme přes hranu. Jeli jsme si pěkně to svoje, co už umíme. Nikde jsme se neztratili. Všechno bez problémů, nic už se nepřihodilo a najednou baf, jsme v cíli a čtvrté místo. Takže super,“ zakončuje pilot Martin Macík.

Brabčák opravoval sám

„Jelo se mi výborně,“ je první věta, kterou Jan Brabec hlásí pokaždé, když po závodu dorazí do bivaku. A jinak tomu nebylo ani ve třetí etapě. Brabčák se většinu závodu statečně držel kolem první dvacítky. „Jenomže dvacet kilometrů před cílem jsem to poslal k zemi, a když jsem se sebral, motorka nejela. Takže jsem 15 minut stál a zjišťoval proč. Až v poslední chvíli si říkám, hele, mrkni na pojistky. A byly to pojistky,“ líčí Jan Brabec. Dalších pět minut pak strávil hledáním jednoho z kontrolních bodů. Zbytek závodu projel zcela hladce a opět si užíval svou „surfovačku“ v dunách. Po třetí etapě se tak Janu Brabcovi opět podařilo poskočil celkovým pořadím o pořádný kus vpřed.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

A jak se tentokrát měli mechanici nám hlásí Mr. Lavor…

Dneska nás opustil Kocour, Macík starší. Zůstali jsme v novinářském autě jen s kameramanem. Takže pilotuju já a rovnou říkám, že nekopu, takže se ani nepouštím do dun. Asi po 8 km jízdy po tvrdé poušti jsme našli top kaňůnek. Kameraman nadšený, tak uvidíme, co vytvoří… Já myslel, že tam uhořím, v tom vedru. A pak hurá na kamčák. Je super, že v tomhle týmu má pořád každý na hubě smajlíka. Na Frantovi ani šrám, tak děláme normální údržbu a jde nám to od ruky. Nějaké to pivo po práci… pár chytřejších vět po pivu… sprcha… mejdlo a hurá do postele.

Macík a Brabec postupují pořadím vpřed a řádí v písku

Po druhé etapě Rallye Dakar bylo v bivaku týmu Big Shock Racing o čem vyprávět. Pilot kamionu Martin Macík i jezdec na motocyklu Jan Brabec splnili slib a ve druhé etapě oba výrazně vylepšili své pozice. Macík se posunul na celkové 10. místo mezi kamiony, Brabec poskočil ze 141. pozice na 91. Ze svého tažení startovním polem si přivezli také spoustu zážitků. Brabčák si například celkem kuriózně zlomil kšilt u přilby, což mělo v dalších kilometrech i své výhody. Posádka Martina Macíka se zase musela vyhýbat Kamazu, který se kutálel z písečné duny.

Pilot Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Michalem Mrkvou byli z druhé etapy nadšení. „Jelo se nám výborně, i přesto, že jsme se párkrát zakopali. Když jsme napoprvé nevyjeli dunu, museli jsme couvat a znovu se rozjíždět. Opravdu to tu není vždy jednoduché. Viděli jsme Kamazáka, který šel na boudu. Najednou se vyřítil z duny, udělal bum – bum –  bum a už ležel. Duny jsou zrádné. Musíte do nich najíždět z boku, tím pádem se ale kamion hodně naklání,“ popisuje písečné nástrahy Martin Macík. „Byla to nádherná, i když dost náročná etapa. Auto funguje výborně, i přesto, že jsme dost lítali vzduchem a chvílemi jeli hodně rychle. Měli jsme už hlad a těšili se na svačinu. Strašně nás to bavilo, máme radost, že jsme zpět v první desítce a jede se dál,“ doplňuje mechanik Michal Mrkva.

Motorkář Jan Brabec do druhé etapy startoval ze 141. místa, kvůli dvouhodinové penalizaci, kterou v první etapě vyfasoval za vynechaný kontrolní bod. A díky svému obrovskému sportovnímu nasazení prosvištěl startovním polem až na výbornou 33. etapovou pozici, která mu zajistila celkové 91. místo. V poušti přitom došlo k celkem nečekané úpravě výstroje. „Šel jsem lehce na držku a zlomil si při tom kšilt. Což mi následně pomohlo v rychlých úsecích, protože mě kšilt už netahal nahoru. Mám s sebou ještě jeden náhradní, ale už mi nebude ladit k přilbě,“ hlásí Jan Brabec, který po náročné etapě dorazil do bivaku ve skvělé náladě a plný energie: „Já jsem spokojený. Jelo se mi výborně. Chytil jsem všechny body. Duny jsem prosurfoval, jak na prkně. A boží bylo, když jsme se vynořili u oceánu. Ten pohled byl tak krásný, že jsem měl chuť zastavit a udělat si selfíčko,“ dodává Brabčák. Ve druhé etapě už Jan Brabec také neměl nejmenší problém s navigací. Náročnější pro něj bylo vyhnout se všem nerovnostem na trati. „Protože jsem startoval zezadu, jel jsem hodně v prachu a bylo potřeba dávat bacha na kameny. Nejnáročnější to bylo, když přišlo poledne a nebyly vidět hrany dun,“ popisuje Brabec.

A zdá se, že v písku si budou kluci hrát i v pondělní třetí etapě, která bude mít 295 ostrých kilometrů. Motocykly a čtyřkolky se zde poprvé oddělí od zbytku závodníků.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

A jak popsal první dny na Dakaru populární mechanik Lavor?

„Tak hurá vstávat!“ zavelel Jirka Čáp v 6 ráno. Všichni s úsměvem. Během oblékání si dáváme poslední snídani – žemlovku. Domlouváme se, kde se potkáme. Nikdy mě nepřestanou bavit káry, co tu jezdí. Jedeme s klukama přes 200 km na start. Vesta, foťák… Pak ještě něco málo podělat na kamčáku a večer tlumiče na motorce. Nakonec víno od Brabčáka z Moravy a na pohodu vyspat…

Big Shock Racing odjel první etapu s respektem: Macík kufroval, Brabec se kochal

Dakarská karavana se rozjela. Úvodní trasa slavného závodu vedoucí z Limy do Pisca čítala pouhých 31 měřených kilometrů, ty však hned na začátku prověřily, jak si závodníci rozumějí s pískem. A také s navigací. Posádka žluté liazky s číslem 510 ve složení Macík, Tomášek, Mrkva prosvištěla úvodní krátkou etapu s jediným zaváháním. V navigátorsky náročném úseku se nechala zmást zkušeným bloudícím kolegou. Následný návrat na správnou cestu stál Martina Macíka a jeho kumpány z týmu Big Shock Racing pár minut, které v cíli znamenaly 15. pozici. Svůj první dakarský start si užil také Jan Brabec, několikanásobný mistr ČR v motokrosu. Na motocyklu Husqvarna do cíle dorazil s výborným časem, ale nečekaná penalizace za nenačtený kontrolní bod ho nakonec posunula na 108. pozici.

Macíkovu posádku zmátly bloudící dakarské legendy

Poté, co pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik Michal Mrkva zamávali z pódia tisícům nadšených peruánských diváků a na prvním přejezdu se kabina jejich kamionu otřásla při testu nové audio soustavy, přišel čas pustit se do závodu. „Franta jede krásně, nový motor neuvěřitelně šlape. Trochu jsme si zakufrovali. V jednom bodě jsem si nebyl jistý. Proti nám vyjel ostřílený kolega, a to nás znejistělo, protože úhel, který jsme jeli neodpovídal údaji v roadbooku. O kus jsme se vrátili a znovu se zorientovali. Nakonec jsme vyrazili na původní trasu, popojeli po ní jen o kousek dále a bod našli,“ popisuje průběh závodu navigátor František Tomášek. A Martin Macík dodává: „Já jsem byl v první etapě také opatrnější, nejel jsem střelbu. To v začátku nechci. Pár horizontů jsem probrzdil. Zvykám si na terén v Peru, který zatím z pozice řidiče neznám, zkouším využívat písek a průběžně zrychlujeme. V dunách pár minut nic neznamená. Už vím, jak na ně. Zítra nasadíme tempo,“ těší se na další etapu pilot Martin Macík a dodává: „Byl to prolog jako každý jiný a my jsme do něj šli s respektem.“

Jan Brabec si první etapu užil navzdory penalizaci   

„Jelo se mi výborně, uvolněně, nebyl jsem vůbec nervózní. Jen v jednom bodě jsem zastavil a chvilku rozmýšlel kudy se vydat, takže jsem ztratil asi půl minutky. A v případě jedné duny jsem na moment váhal, kudy ji mám objet, abych nezapadl,“ popisuje závod Jan Brabec, který za jeden nenačtený kontrolní bod získal penalizaci. „Vůbec si neuvědomuji, že bych inkriminovaný bod minul. Byl mezi plotem a dunou. Kontroloval jsem ho několikrát. Ale nevadí. Zítra pojedu víc hlavou, budu se soustředit na navigaci a postupně si vše zažiji. Máme před sebou ještě 13 dní. Budeme makat dál,“ dodává Jan Brabec.

I během následující druhé etapy budou jezdci pokračovat v jejich písečném dobrodružství. Čeká na ně okruh v okolí Pisca, dlouhý 267 km a pořadatelé slibují další duny, kaňony a navigaci pro pokročilé.

Přejímky zdolány. Macík přišel o hlas. Posádka se těší na klid v kabině

Den, na který se tým Big Shock Racing už dlouho těší, se přiblížil. Zítra odstartuje další ročník legendární Rallye Dakar, nejnáročnějšího motoristického závodu na světě. Nezdá se však, že by nervozita v týmu Big Shock Racing výrazně stoupala. Naopak, zavládl neobvyklý klid. Martin Macík, pilot žluté liazky, se ráno probudil a zjistil, že nemůže mluvit. Ale za asistence navigátora Františka Tomáška, který se ujal role tlumočníka a ošetřovatele, posádka žlutého kamionu s číslem 510 zvládla, jako jedna z posledních, projít přejímkami. Plné ruce práce se svým motocyklem Husqvarna měl i Jan Brabec, který si po peruánském soustředění vysloužil přezdívku „chytrý Honza“.

Mechanikům už dakarský maraton začal   

Poslední část týmu Big Shock Racing, ve které nechyběl ani Michal Mrkva, třetí člen posádky kamionu, dorazila do Peru s velkým zpožděním, po 30 hodinách strávených v letadlech. Ihned po příjezdu se mechanici pustili do přípravy závodních strojů, takže do postele se nedostali ani po dalších 24 hodinách. Naštěstí dlouhá plavba přes oceán ani manipulace pořadatelů nezanechaly na technice výraznější šrámy, nepočítáme-li plíseň, která pokryla interiér novinářského auta a třeba uraženou kliku u dveří kamionu. Úkol dne zněl přivést stroje před čtvrtečními technickými přejímkami do perfektní kondice, a to se také podařilo. Při přejímkách přišel Big Shock Racing na řadu mezi posledními, v 8 hodin večer, a celý proces trval až do noci, v jeho závěru už se komisaři začali pomalu vytrácet domů a nasbírat všechna potřebná razítka nebylo jednoduché. Po skončení přejímek ještě zbývalo převézt závodní stroje do Pantagonita, kde budou až do startu čekat na uzavřeném parkovišti. A snadné nebylo ani probojovat se mezi fanoušky zpět do bivaku.

Jan Brabec za vydatné asistence táty Libora Brabce a mechanika Lavora absolvoval celý proces přejímek poprvé. A jaké jsou jeho dojmy? „Přejímky byly perfektní, na jiných závodech jsem nikdy nezažil tak příjemné lidi. Atmosféra s týmem stála za to, i když jsme přišli na řadu dost pozdě. Jediná nemilá věc, která nás potkala, byla shozená motorka. Během administrativních přejímek si na ni někdo pokoušel sednout, takže spadla. My u toho bohužel nebyli, přišli jsme až když ji holandský kolega zvedal a popsal nám, co se stalo. Poděkovali jsme a vše raději znovu prošli, aby nenastal problém,“ popisuje Jan Brabec.

Macík nemluví. Ubyde hádek, pochvalují si spolujezdci

Pilot Martin Macík ve čtvrtek ráno zjistil, že nemůže mluvit. S menší virózou zápolil už minulý týden, během peruánského soustředění, teď bacil sedl na hlasivky. „Řídit naštěstí můžu i bez řečí. Když by přestal mluvit navigátor, bylo by to horší. Snad to ode mě nechytí,“ říká Macík, který je jednoznačně nejupovídanějším členem posádky, a zejména při dlouhých přejezdech vyžaduje od spolujezdců zapojení do konverzace. „Budeme rádi, když se Marťas co nejdřív dá do kupy. Ale jestli se mu hlas nevrátí, bude v kabině aspoň větší klid a ubyde zbytečných dohadů,“ směje se navigátor František Tomášek.

Jak je na tom Martin Macík momentálně? Jak to vypadá, když do bivaku týmu Big Shock Racing zavítá Martin Kolomý? Co se stane, když se Brabec s Tomáškem schovají před prací do střešního stanu šéfa týmu? A co na to Franta? Vše se můžete dozvědět, pokud se podíváte na záznam živých vysílání na: www.facebook.com/martinmacikjrdakar

Další živý vstup je plánován na sobotu a měl by proběhnout přímo ze startovního pódia.

Nezapomeňte s námi fandit českým týmům na Dakaru 2018! Startuje už v sobotu 6.1.

Po Silvestru v peruánských horách Macík, Brabec a Tomášek překonali výškovou nemoc

Tým Big Shock Racing se pozvolna přesouvá do Peru, kde už 6. ledna odstartuje 40. ročník Rallye Dakar. Pilot kamionu Liaz Martin Macík, jeho navigátor František Tomášek a jezdec na motocyklu Jan Brabec dokončují svůj aklimatizačně-relaxační pobyt v Cuscu, městě ležícím v Andách, 3300 metrů nad mořem. Jejich těla už se zvládla vyrovnat s nepříjemnými stavy z převýšení i virózou pořízenou v letadle, hlavy si odpočinuly od shonu, který zná každý, kdo těsně po Vánocích odlétá na Dakar. Šéf týmu Martin Macík starší už je s částí Big Shock Racing sestavy v Limě a jistí technické přípravy, zbytek mechaniků a dalších členů dakarské party přiletí ve středu 3.ledna. Ve stejný den sestoupí z hor také Macík, Brabec a Tomášek, aby se tým už v kompletní sestavě připravil na čtvrteční přejímky.

Aklimatizační pánská jízda   

Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a motorkářem Janem Brabcem se vypravili do peruánských hor hned po Vánocích, aby jejich organismus přivykl na extrémní nadmořské výšky, které je čekají v polovině závodu. Jezdci tráví 4 dny v Cuscu a dva dny ve Valle Sagrado, v Andách na jihu Peru, v nadmořské výšce přes 3000 metrů nad mořem. Po příletu přišel čas pro relax, bylo třeba vyrovnat se s minimem spánku během letů a také s novým klimatem. V dalších dnech už závodníci vyrazili na túry po okolní překrásné přírodě. Největší problémy s aklimatizací měl opět navigátor František, který při převýšení trpí pravidelně. „Několik prvních dní v horách mě bolí hlava, je mi špatně od žaludku, jsem malátný a unavený. Ale po pár dnech nepříjemné stavy ustupují a síly se vracejí. Je daleko lepší odbýt si tyto nepříjemnosti v klidu hotelového pokoje než v plném nasazení v kabině kamionu,“ popisuje navigátor František Tomášek. Svou tradiční popříletovou rýmičku si léčil i Martin Macík. Jediným reprezentantem, který je od počátku zcela fit, a ve výborné náladě se stará o zábavu i zbytku výpravy, je Jan Brabec. „Jsem sám překvapen, jak dobře vše snáším. Místní mi poradili pár tipů, jak zdolat výškovou nemoc, například popíjet čaje z koky. Řídím se jejich osvědčenými radami a zdá se, že jsem na správné cestě. Zatím jsem problém s aklimatizací téměř nezaznamenal,“ líčí Jan Brabec.

Obyčejný Silvestr v peruánských horách

Pánové v Cuscu strávili také poslední letošní noc. „Byla moc příjemná, i když klidnější, než by si kdo představoval. V 6 hodin odpoledne, kdy v České republice vrcholila půlnoc, jsme si popřáli s rodinami a pak jsme zašli na večeři. Ve veselé společnosti místních, kteří nám před jídlem rozdali čepičky a píšťalky, jsme si za doprovodu harfy snědli jídlo a vyrazili na kutě,“ popisuje Martin Macík a dodává: „Přeci jen, i když je na našem soustředění legrace, závod se blíží a s ním přichází i odpovědnost.“ Hned 1. ledna trojice vyrazila na výšlap. „Nikdy jsem neviděl tak nádhernou přírodu. Vládne tu absolutní klid, žijí tu milí lidé, kteří jsou v pohodě, i když toho moc nemají. V kopcích, kde my, natrénovaní závodníci, vypouštíme duši, nás předbíhají místní malé děti s krumpáčem přes rameno, když běží okopávat záhonky,“ popisuje František Tomášek.

Kromě fyzické aklimatizace má pobyt v horách výborný vliv i na psychiku. „Naše pánská trojka, která spí v jednom hotelovém pokoji, tu vzbuzuje lehký údiv místních. Ale my jsme naprosto spokojení, ten týden nám hodně dal. Srovnali jsme se po fyzické i psychické stránce, užili si opravdu hodně legrace a zahnali tak tíhu odpovědnosti a napětí, kterému se před Dakarem nevyhnete. S Brabčákem jsme se tu definitivně sžili, s Františkem se kamarádíme spoustu let, takže pánská jízda, jak má být,“ popisuje Martin Macík. Ale už 3. ledna se trojice přesune zpět do Limy, kde se shledá se zbytkem týmu, aby 4. ledna absolvoval technické přejímky. A 6. ledna bude následovat pódium, které Dakar 2018 odstartuje.