Martin Macík starší o vystoupení kamionu na Rallye Dakar: Převažuje spokojenost, tahle posádka má budoucnost

Devatenácté místo posádky Martin Macík mladší, František Tomášek a Michal Mrkva v Rallye Dakar týmového bosse stáje KM Racing nezklamalo. Martin Macík starší si sice přál, aby žlutozelený kamion Liaz s číslem 525 skončil o pár míst vepředu, ale vzhledem k okolnostem soutěže byl po návratu z Argentiny spokojený.

Jak hodnotíš vystoupení posádky kamionu?

Měli jsme před startem určitý plán, kterým bylo patnácté místo, což se nepovedlo splnit. To je řekněme negativní pohled, nad nímž však převažuje pozitivum. Kluci dojeli do cíle a povedlo se jim obstát v extrémních terénech. Vidím v tom určitým progres, který by se měl projevit v budoucnosti. I proto jsem s výkonem kamionu spokojený.

Udělal syn Martin pokrok oproti své loňské šoférské premiéře, kdy se nedostal do cíle?

Doufám, že ano, ale těžko se mi to hodnotí, protože nejsem nezaujatý… Ještě k tomu mohu říct, že Mates poctivě celý rok jezdil a teď natočil dalších deset tisíc kilometrů, takže by bylo divné, kdyby se nezlepšil. Samozřejmě udělal nějaké chyby, ale těch se dopustí každý. Získal další zkušenosti a příště by se mohl chybám vyhnout. Samozřejmě má určitý limit v tom, že závodí proti pilotům, kteří odjeli o pět i deset Dakarů víc než on.

Na start nastoupila posádka s nováčkem Františkem Tomáškem na místě navigátora. Byl její mladistvý elán tím správným motorem?

Tahle sestava má určitou historii. Franta je spolužákem Michala od školky. To znamená, že o sobě vědí skoro všechno, což je první dobrý předpoklad. Tím druhým je to, že Franta chodil spoustu let s mojí dcerou, takže jsme ho měli já i Mates možnost dokonale poznat. Posádka je složená tak, jak si to ty lidi přáli. Výsledek toho je patrný. V některých fázích si sáhli na dno. Třeba když byli ve 48 stupních nuceni ze sebe vydat maximum. Myslím, že to je důkaz, že tohle složení je správné.

Zvládla posádka správně karambol v 11. etapě, kdy došlo k poškození kardanového hřídele na přední nápravě?

Kdyby to neudělali dobře, tak by nedojeli. Za tu situaci jim není, co vytknout. Kardanka byla závada, jakou nikdo nečekal. Navíc museli řešit elektroniku, kterou utržená kardanka zlikvidovala. Speciálně Michal si vyslechl pochvalu. Přesně ví, co udělat a kam sáhnout. Problém nastal v tom, že nabrali čtyřhodinovou ztrátu a vraceli se v noci. To je ale na Dakaru běžné. Pak se prokousávali z posledního místa, a to jde ztuha.

Jak jsi spokojený s fungováním týmu?

Měli jsme jedinou posádku a na ní se všechno soustředilo. Nedostali jsme se do žádných potíží. Co se týká kluků v kabině, tak Michal auto připravuje a celé ho dopodrobna zná, takže tady je hodnocení zbytečné. Premiéra navigátora byla myslím úspěšná. Přišlo pár chyb, ty však udělají všichni. To si kluci vyříkali a je to fajn. Máme dobré mechaniky a navigátory. Mohli bychom pronajmout další dvě auta.

Je tedy možné, že se příště na Dakaru objeví víc kamionů v barvách KM Racingu?

Nemáme problém poskládat další posádky. Tým pracuje jako celek a jsem schopný nasadit i tři vozy. Samozřejmě je to otázka pilotů, které zatím nemáme. Jsme ale na takovou variantu připravení a máme na to systém. Kdo bude ochotný splnit naše podmínky, tak proč ne.

Jakou šanci má startovat na Rallye Dakar 2017 motocyklista Lukáš Kvapil?

Věřím, že velkou. Teď musí hlavně hodně jezdit a jezdit, dosahovat dobrých výsledků a získat nějakou podporu. Na základě toho pak má určitě šanci, že ho organizátoři zařadí do startovní listiny.

min / KM Media Racing

Parta MTM, aneb posádka, která je v pohodě, i když mele z posledního

Jedním z předpokladů úspěchu je za každých okolností pohoda a dobrá nálada. Tyto atributy bezezbytku splňuje mladá posádka týmu KM Racing, která v kamionu Liaz dokončila Rallye Dakar na 19. místě. Za volantem sedí ústřední postava Martin Macík mladší, ale jeho řidičské umění by bez pomoci navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvy přišlo vniveč. Výhodou party MTM je to, že jsou naladění na stejnou notu. Všichni navíc pocházejí ze Sedlčanska a znají se z dob, kdy ještě netušili, že budou v jedné kabině polykat kila dakarského prachu a tisíce nekonečných kilometrů.

Zastavme se tentokrát u těch, kteří bývají tak trochu neprávem ve stínu slavnějších pilotů. Michal Mrkva se dostal výrazně ke slovu ve chvíli, kdy v jedenácté etapě žlutočerný kamion nečekaně odmítl pokračovat a záhy se ukázalo, že příčinou zastavení je poškození kardanového hřídele na přední nápravě. 

Do natažených matek bušili dvě hodiny

„Takovou závadu jsme vůbec nečekali, protože tohle se nám ještě nikdy nestalo. Pravdou však je, že jsme proti loňsku o něco zrychlili, takže součástky byly víc namáhané,“ přemítal závodní mechanik. „I když se kardanka stejně jako řada dalších komponentů každý den v bivaku kontrolovala, tak nikdy neměla ani vůli. Jenže taková závada se projeví třeba během pěti minut. Jednalo se o klasickou únavu materiálu,“ pokračoval Michal.

„Jeli jsme asi sto dvacet v pozvolném klesání do řečiště a Mates najednou povídá, že chtěl zařadit, ale že mu to přestalo jet. Stáli jsme během pár vteřin. Vyskočil jsem ven a hned jsem viděl půlku kardanky viset, druhá úplně ulítla. Odešla jedna část kříže a nadělalo to paseku v kabelech. Naštěstí se toho víc nestalo,“ popisoval neradostnou situaci čtyřiatřicetiletý mechanik, který v kabině absolvoval třetí Dakar.

Posádka musela vyndat kardanku ze zadní nápravy a náhon propojit tak, aby se jelo jenom na předek. „Bohužel nešly vytočit dvě natažené matky z poškozené kardanky, takže jsme je musely vymlátit sekáčem, což nám zabralo asi dvě hodiny. Pak jsme tu půlku vyndali, dali nové šrouby a jeli na předek. Celkem nám oprava zabrala čtyři hodiny. V bivaku se pak měnily všechny kardanky a dělala se další údržba. Do postele jsem se dostal asi na dvě a půl hodiny. Ostatní mechanici skončili v šest ráno,“ říkal Michal Mrkva o největší poruše, jaká letos liazku s číslem 525 postihla.

Po nervóznějším začátku se rozkoukal

František Tomášek byl letos nováčkem Rallye Dakar, ale s KM Racingem je ve styku přes deset let. Spíš byl fanouškem, ale loni si v kamionu vyzkoušel několik menších soutěží, a protože spolupráce fungovala, naskočil hned i do nejtvrdšího motoristického maratonu. „Navigovat není snadné, ale z endura a cross country mám smysl pro orientaci a takový ten chlapský talent. Chce to zvládnout pravidla soutěže, vyznat se v přírodě, číst terén a neztratit se,“ vykládal dakarista v Kristových letech.

„Přiznám se, že jsem se trochu bál, protože tak rychle se na Dakar asi nikdo nedostal. Ze začátku jsem byl dost nervózní, ale první etapu naštěstí zrušili. Díky rychlé trase, která nevyžadovala tolik navigace, jsem se pak pozvolna rozkoukal a zklidnil,“ přiznal František, jemuž se později v argentinských dunách povedlo správně a rychle najít kontrolní bod, na němž někteří věhlasní navigátoři vyhořeli.

Stál za svým názorem, i když jejich kamion v protisměru míjel jeden osobák za druhým. „Pozoroval jsem, jak se na nás vyděšeně dívají a ani si neuvědomovali, že na dunu najíždění opačně. Věděl jsem, že bod leží na druhé straně hory písku a že při tom musíme trochu zariskovat. To se ostatním asi nechtělo, a tak celou dunu zbytečně zespoda objížděli a tím ztratili spoustu času. Tímhle správným manévrem jsme na soupeře získali asi čtyřicet minut,“ pochlubil se navigačním čichem.

Selfíčko s kamionem v zádech

Z jihoamerického dobrodružství si domů přivezl spousty zážitků. Některé jsou trochu nepochopitelné v tom, jak jihoameričtí fanoušci riskují při průjezdech závodních vozidel. „Všichni mají v rukou mobily a za každé situace fotí. Třeba mladá maminka držící v náručí dítě si v zatáčce stoupne zády do silnice a dělá si selfíčko s projíždějícími auťáky. Při tom to může být její poslední fotka…. Na tohle jsme museli dávat veliký pozor, abychom někoho netrefili,“ kroutil hlavou navigátor.

Řeč se stočila i na pilota Martina Macíka, který při dvou prvních dakarských ročnících působil právě v roli navigátora. „Stalo se někdy, že se naše názory různily, ale určitě bylo ku prospěchu naší jízdy, že navigováním prošel, takže jsem se v tomto ohledu mohl něco přiučit,“ přiznal František Tomášek.

Zároveň si nemohl vynachválit bezvadnou atmosféru v kabině. „Byla naprosto skvělá. Je super, že jsme přibližně stejně staří, jen Mates je trochu mladší. S Michalem jsme chodili na základce do třídy a všichni se spolu dlouho a dobře známe. Máme stejný druh humoru a podobné názory. I když je ouvej a meleme z posledního, dokážeme se bavit a dělat si srandu ze všeho kolem i sami ze sebe.“

min / KM Racing Media

Když mi došlo, že jsem zvládl Dakar, objevila se obrovská úleva a zároveň strašně šťastný pocit

Před startem Rallye Dakar si Martin Macík (26) vytknul hlavní cíl – dojet s liazem do cíle, a to se mu s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Michalem Mrkvou díky 19. místu podařilo. Podle průběhu jihoamerické vytrvalostní soutěže se může zdát, že výsledek nejmladšího pilota v kamionech mohl být o něco lepší, ale v tomto případě platí mírně upravené přísloví, že smůla nechodí po horách, ale vybírá si posádky kamionů.

Jak jsi spokojený s dakarskou účastí?

Dojeli jsme, a to je hlavní. Nevyšel plán skončit do patnáctého místa, ale takový Dakar – ať už dvakrát jako navigátor, anebo nyní podruhé v roli pilota – jsem nezažil. Vždyť v Bolívii jsme se vyšplhali do nadmořské výšky 4700 metrů. Po půlce jsme byli jednou devátí, což bylo skvělý, ale druhá část závodu přinesla extrém a taky smůlu.

Máš na mysli horké počasí a technickou závadu?

V poušti bylo vedro 53 stupňů, ale hlavně nás v jedenácté etapě zastavila roztržená kardanka. Museli jsme ji na místě opravovat, a když se nám to asi po čtyřech hodinách povedlo, dojeli jsme do bivaku v San Juanu kolem jedenáctý v noci. Mechanici do rána kardanku vyměnili, v sedm už jsme zase seděli v kabině a začali se z 38. místa probíjet dopředu. Myslím, že je fajn, že jsme nakonec byli devatenáctí.

Dají se porovnat oba tvé šoférské Dakary?

Dost těžko, tentokrát to bylo úplně jiný. Shodli jsme se na tom s řadou pilotů, že to bylo o něčem jiném. Ze začátku se rušily etapy a pak se jelo strašně rychle. To si nikdo nedokáže představit, byla to prakticky WRC soutěž. Navíc se permanentně prášilo, a tudíž se nedalo předjíždět. Místy jsem si sáhnul na dno, ale srovnávat dva ročníky nejde. I proto, že jsme před rokem nedojeli, a to bylo zklamání.

A co letošní zklamaní, kdy jste kvůli defektu klesli na konec výsledkové listiny?

To je prostě Dakar… Ale jeli jsme dál. Chtěli jsme to dorvat až do cíle, a to se nám povedlo. I v tom cítím rozdíl proti loňsku.

Nenapadlo tě při poškození kardanového hřídele, že se může opakovat loňský příběh, kdy jste předčasně skončili?

V tu chvíli jsem si říkal, že na něco takového nesmím myslet. Věřil jsem, že to dáme, a byl jsem docela v klidu. Jediný, co mě deptalo, byly dvě matky, na kterých jsme strávili dvě hodiny. Střídali jsme se všichni u kladiva a bušili do nich o sto šest, ale dlouho nechtěly potvory povolit.

Co jsi prožíval, když si protnul cílovou čáru?

Poslední dvě etapy jsem si hrozně užíval. Pořád jsem chtěl závodit dál. Když jsme za cílem poslední erzety vylezli z auta, tak mi ani nesecvaklo, že už to máme za sebou. Došlo mi až při přejezdu. Najednou jsem si řekl, ty vole, já to dojel. Objevila se obrovská úleva a zároveň strašně šťastný pocit.

Cítíš, jestli jsi proti prvnímu Dakaru jezdecky povyrostl?

No jejej. O dost jsem zrychlil a myslím, že jsem se i řidičsky zlepšil. Honil jsem se s iveky, kamazy i maňáky. Zjistil jsem, že jsem rychlý, ale člověk se z toho nesmí složit. Když jsem poprvé předjel kamaz, říkal jsem si, to je divný, to má asi nějaký problém, ale neměl nic. Pokrok přišel díky kilometrům naježděným v celé sezoně. Samozřejmě musím přiznat, že mám dál co zlepšovat.

Jak si vyložit tvůj výrok, že by si se sebou nejel?

Úplně přesně jak jsem řekl. Představte si, že se mnou jedete vysoko v Andách. Musím závodit a je tam místo jen na auto. Když to netrefím, budeme se kutálet deset minut dolů… Je to něco podobnýho, když si mám s někým sednout do osobáku. Mám s tím trochu problém, raději řídím. Teď jsem dvakrát půjčil volant mechanikovi, abych si na stokilometrovém přejezdu odpočinul. Jen jsem usedl, tak mi zapadly víka. To ale bylo únavou.

Co únava kromě nevyspání obnáší?

Určitě potřebuje zregenerovat zadek, protože ho mám úplně na dranc. A pak mě bolí šlachy v ruce od řazení. Jestli se někdy mluví o tenisovým lokti, tak já musím mít řadící loket. 🙂

min / KM Media Racing

Dakar završil úspěšnou sezónu týmu KM Racing. Ta nová bude ještě pestřejší.

Dojezd do cílové rovinky 38. ročníku Rallye Dakar završil úspěšnou sezónu týmu KM Racing. Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek, mechanik Michal Mrkva a jejich žlutý kamion značky Liaz s číslem 525 dojeli do cíle na 10. místě. V celkovém hodnocení se posádka týmu KM Racing umístila jako 19. ze 41 kamionů, které závod dokončily a z 55 kamionů, které 2. ledna stály na startu. Za zmínku stojí i fakt, že během roku 2015 byl tým úspěšný také v dalších mezinárodních soutěžích, ze kterých si přivezl několik pódiových umístění, včetně vítězství v Baja Poland a Baja Drawsko. Na rok 2016 už má Martin Macík se svým týmem spoustu dalších plánů.  

Rallye Dakar

„Rallye Dakar nás důkladně prověřila a myslím, že jsme obstáli se ctí. Potvrdili jsme si, že jsme skvěle sehraný tým. Každý z nás ví, jaký je jeho úkol, všichni věříme v dobrý výsledek a jsme ochotni udělat pro něj maximum. Technika také fungovala obstojně. Získali jsme další podněty, jak auto vylepšit, aby za rok dokázalo jet ještě rychleji a spolehlivěji. Letos nás zabrzdila smolná kardanová hřídel, na kterou si ještě posvítíme. Zároveň jsem, jako pilot, načerpal množství cenných zkušeností, které mi dodaly jistotu pro příště. Celý rok chceme pokračovat v intenzivním tréninku, abychom posílili fyzičku, která, jak se ukázalo, je rozhodující zejména v krizovějších situacích,“ hodnotí letošní start v Rallye Dakar Martin Macík.

V sedlčanské dílně týmu KM Racing už se staví další závodní kamion. Tým současně dokáže zajistit servis a podporu i dalším jezdcům, kteří se chystají dakarské dobrodružství podstoupit. Už teď je v plánu, že v příštím ročníku rozšíří řady týmu Lukáš Kvapil, člen Dukly Praha, který se chystá slavnou rallye zdolat na motocyklu. Lukáš Kvapil je bojovník tělem i duší a motorky ho doprovázejí už mnoho let v soukromém i pracovním životě. Byl členem motocyklové jednotky Hradní stráže. Nyní už je patnáct let příslušníkem vojenská policie a v různých funkcích se účastnil zahraničních válečných misí v zemích, jako je Irák nebo Afghánistán. I v armádě Lukáš působí jako instruktor speciální přípravy zahrnující i výcviku motocyklových jednotek. „Už jako malý kluk jsem sledoval zprávy o výsledcích kamionů Liaz, které bojovaly v prvních dakarských ročnících, ale nakonec jsem se zamiloval do motorek. Rallye Dakar je výzva, proto když se objevila šance propojit motoristickou tradici Dukly Praha se zázemím kvalitního a zkušeného týmu KM Racing, neváhal jsem ani chvíli,“ říká Lukáš Kvapil.

Testování v Tunisu

Pro letošní rok je v plánu také pravidelné jarní testování závodních strojů v tuniské poušti, která svým terénem dobře simuluje prostředí písečných etap na Rallye Dakar. Jak už je dobrým zvykem, do Tunisu tým doprovodí i fanoušci a nadšenci, kteří si chtějí na vlastní kůži zkusit, jak trénink na Rallye Dakar v reálu vypadá, případně si chtějí otestovat své schopnosti. „Pravidelný trénink v Tunisu je pro nás důležitý, protože přímo v poušti otestujeme nová technická vylepšení našich strojů. Do Tunisu nás doprovázejí i přátelé a další nadšenci, kteří si s námi mohou vyzkoušet, jak se v poušti jezdí na motorkách, čtyřkolkách nebo v kamionech. Spojujeme tak příjemné s užitečným,“ popisuje Martin Macík starší, majitel týmu KM Racing.

Mezinárodní závody

Ještě před Dakarem posádka týmu KM Racing bodovala v mezinárodních závodech. Vítězství získala v Baja Drawsko 2015 a také v Baja Poland, druhé místo vybojovala v Baja Hungaria a Baja Bohemia 2015 a třetí skončila v rallye Baja Aragon 2015. Také závodní kilometry najeté během roku jsou důležitou součástí dakarské přípravy a KM Racing plánuje, že se i v letošním roce bude evropských závodů zúčastňovat. „Určitě plánujeme start v závodech, kterých jsme se účastnili loni. A vážně zvažujeme také účast v Silk Way Rally, která by měla vést z Moskvy do Pekingu,“ říká Martin Macík mladší.

Děkujeme našim partnerům!

Nic z výše uvedeného by nebylo možné bez podpory našich partnerů a sponzorů. Chtěli bychom jim upřímně poděkovat za to, že nám věří. A velice si vážíme jejich podpory

Jsme v cíli Rallye Dakar, na 10. místě!

Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek, mechanik Michal Mrkva a jejich Líza jsou v cíli 38. ročníku Rallye Dakar. V poslední 13. etapě dojeli na 10. místě. A to vůbec není špatné. V celkovém hodnocení se posádka týmu KM Racing umístila jako 19. ze 41 kamionů, které závod dokončily a 55, které 2. ledna stály na startu. A nebýt smolné poruchy, která žlutou liazku s číslem 525 přes 4 hodiny zbrzdila v 11. etapě, mohlo to být ještě lepší. I přesto, jen dostat se do cíle Rallye Dakar je velký úspěch a kluci během 14 dnů projeli v hodně svižném tempu přes 9000 závodních kilometrů a nabrali cenné zkušenosti, které se chystají zúročit v dalších ročnících závodu. Zároveň si všichni členové týmu odvážejí z Jižní Ameriky nezapomenutelné zážitky a vzpomínky na opravdová dobrodružství, kterých už v dnešní době není mnoho. „Myslím, že až to jednou budu líčit vnoučatům, mohl bych u nich trochu stoupnout v ceně,“ směje se Martin Macík.

A jen co se posádka Liazu dostala do cíle, už začala spřádat plány na další ročník. „Příští rok na Rallye Dakar určitě nebudeme chybět. Vezeme si domů spoustu zajímavých podnětů a nápadů do budoucna. V naší sedlčanské dílně už se staví další nový kamion. Zkrátka jedeme dál a chceme se vrátit,“ říká nejmladší kamioňák letošního Dakaru.

Teď se všichni nejvíc těší na decentní oslavu, spánek a očistu. „Až přijedu domů, přivítám se s rodinou, dám si svíčkovou se šesti a půjdu spát. Pak přijdou na řadu setkání a oslavy šťastného návratu s přáteli, našimi partnery a všemi, kteří nám celý rok pomáhali, a kterým chci osobně poděkovat,“ popisuje své nejbližší plány Martin.

Do České republiky tým přiletí v úterý.

Rallye Dakar dokázala, že i přes nejrůznější neplánované změny, úpravy tras a navzdory úskalím, která letos na organizátory nastražila příroda, zůstává fenoménem a nejnáročnější rallye na světě. Během ledna závod s napětím sledovaly miliony fanoušků. Nejen nadšenci, stojící podél trati, ale také diváci u televizních obrazovek, kteří drželi svým favoritům palce během více než 1 200 hodin televizních přenosů do 190 zemí světa. A ti všichni se, stejně jako závodníci, už teď těší na další ročník.

Martina Macíka mohou jeho fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

 

Posádka Martina Macíka opět postupuje pořadím, z 34. na 18. místo

Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu Liaz se vyspali z extrémních zážitků, které jim přinesl předchozí 11. den na Dakaru. Načerpali nové síly a v předposlední páteční etapě už zase předjížděli jeden kamion za druhým. Pomalu ale jistě se tak znovu začali propracovávat pořadím kupředu. Nakonec dojeli 18. a celkově se vyhoupli na slušné 20. místo.  

Předchozí jedenáctá etapa dala nejmladší posádce mezi kamiony pořádně zabrat. Na 160. kilometru došlo k technické závadě (roztrhla se kardanka) a Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva, jedoucí v barvách týmu KM Racing, se ve čtyřicetistupňovém vedru pustili do opravy trvající tři a půl hodiny. Poté co se jim podařilo závadu odstranit, je čekalo ještě dlouhých 300 km do cíle etapy. Rozbitý a náročný terén kluci poslední dvě hodiny absolvovali ve tmě a na cestu si svítili dálkovými světly. Etapu tak ujeli za 10,5 hodiny, přičemž pořadatelem stanovený limit je 11 hodin. „Chvátali jsme, abychom stihli limit. Já mám diagnózu „řadící loket“, kluci zase krky rozřezané od pásů, ale zvládli jsme to,“ směje se Martin Macík. Nakonec pánové dorazili včas, i když zcela vyčerpaní. A byli spokojení, že se jim díky maximálnímu sebezapření a nezdolné energii podařilo překonat všechny nástrahy tratě i osudu. Mechanici se okamžitě vrhli na servis, aby do 12. etapy byla Líza připravena v co nejlepší kondici.

Do předposlední dvanácté etapy, jejíž měřená speciálka měla 267 kilometrů, pak Martin Macík startoval z 34. místa. Posádky měly před sebou i s přejezdy přes 900 km hornatého terénu. Liazka s číslem 525 hned po startu předjížděla jedno auto za druhým. Do cíle etapy se Macík se svými kumpány Tomáškem a Mrkvou přihnali na 18. místě a celkově vybojovali 20. pozici. „Dneska jsme si krásně zazávodili a etapu jsme si parádně užili. Trať byla hodně úzká a kamenitá, takže jsme museli opatrně, ale já to topil, co to šlo. Dobré to bylo, jen škoda, že tak krátké,“ komentoval etapu po dojetí Martin, kterému už zcela otrnulo.
Martina Macíka mohou jeho fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Martin Macík pokračuje. Jsme živí a zdraví v bivaku. Dakar dojedeme!

Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva z týmu KM Racing po obrovském boji dojeli do cíle 11. etapy Rallye Dakar a pokračují v závodě. Trať zdolávali přes 10 hodin. V šíleném vedru museli měnit kardanku. „Poslední tři dny se nám smůla lepí na paty. Je to dakarský teror, ale nevzdáme to. Náš cíl je dojet do finále, i kdybychom tam ten kamion měli v zubech dotáhnout. Tyto zkušenosti už nám nikdo nikdy nesebere. Bojujeme dál,“ vzkazuje Martin Macík.

 Na 140. kilometru 11. etapy se objevila závada, která kamion kompletně vyřadila z provozu. Opravou posádka týmu KM Racing strávila přes 3 hodiny. Po odstranění závady se pánové vydali na cestu dlouhou přes 300 km a do cíle dojeli zcela vyčerpaní, za tmy, ale v časovém limitu.  Dnes bude žlutá liazka Martina Macíka v závodu pokračovat.

Martin Macík zápasil s vrtulí, defekt už je rutina. Celkově 15.

„Hlavně v pořádku dojet do cíle“ znělo heslo pro desátou etapu Rallye Dakar, do které Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva startovali z 23. pozice. A to se také podařilo. Po cestě ještě bylo třeba vyměnit kolo, což už kluci považují za zcela běžnou záležitost, a opravit kamenem zaseknutou vrtuli motoru. Ale i to se po více než hodinovém zápolení posádce týmu KM Racing podařilo a na řadu opět přišla stíhací jízda zakončená 19. etapovým a 15. celkovým místem.  

V úterý se rozjela desátá etapa Rallye Dakar, vedoucí obávanými písečnými dunami oblasti Fiambala. Právě aktuální etapa byla považována za jeden z nejkritičtějších úseků letošního závodu, který měl svými extrémními podmínkami prověřit vytrvalost strojů i jejich pilotů. Kromě toho se jednalo o vůbec nejdelší písečnou etapu v historii jihoamerických ročníků slavné rallye. A závodníci museli vše absolvovat v podobně krutých vedrech jako předchozí den.

Martin Macík startoval z 23. místa a po drsných zkušenostech z předchozí etapy měl jasně stanovený cíl: DOJET. Proto jel klidně, zodpovědně, neriskoval. Žádným překvapením už pro posádku nebyl defekt pravého předního kola, které kluci bleskově vyměnili a bez zásadnější ztráty pokračovali v jízdě. Pak ale přišla na řadu závažnější záležitost. Do vrtule motoru vletěl kámen a totálně rozhodil symetrii kamionu. Touto opravou už posádka strávila podstatně víc času. „ Ucítili jsme ránu a nedalo se jet dál. S opravou vrtule jsme bojovali asi hodinu a půl, ale dali jsme to a opět se vydali na stíhací jízdu, abychom dojeli auta, která nás mezitím předstihla,“ popisuje Martin Macík. „Náladu nám také zvedl asi 500 metrový odpočinkový přejezd za polovinou tratě, kde jsme si mohli načerpat vodu. Veškeré naše zásoby jsme totiž nalili do chladiče a stejně jako včera jsme v obrovském vedru neměli co pít,“ doplňuje navigátor František Tomášek.

„Posledních 100 km jsme absolvovali v hodně rozježděném terénu, ale podařilo se nám z 31. místa, na které jsme se po opravě propadli, dotáhnout zpět do první dvacítky. A to jsme jeli opravdu opatrně, abychom neriskovali další komplikace. Nakonec jsme do cíle etapy dorazili 19. a celkově držíme 15. pozici,“ říká Martin. „Jsme rádi, že jsme konečně v bivaku. Lízu si přes noc vezmou do parády mechanici, aby byla zítra zase fit. A my se jdeme vyspat,“ zakončuje pilot žluté liazky.

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Horké peklo, nehoda, defekt. A Martin Macík poskočil na celkové 12. místo

V 9. etapě se dakarští závodníci opravdu zapotili. A to doslova. Po kroupách, sněhu a písečných bouřích bylo tentokrát na programu obrovské horko. Teploty přes 40 stupňů ve stínu a rozžhavený písek v kombinaci se zcela rozbitou tratí udělaly z aktuální etapy horké peklo, kterým se několika závodníkům nepodařilo vůbec projet. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva bojovali ze všech sil, i když jim tentokrát náhoda příliš nepřála a postavila jim do cesty hned dvě nehody, jejichž řešení vyžadovalo velké fyzické nasazení. Do cíle nakonec posádka týmu KM Racing dojela na 21. místě. Ale vzhledem k faktu, že pondělní 9. etapa byla náročná pro všechny závodníky a problémy různého charakteru postihly většinu týmů, kluci v průběžném hodnocení poskočili na cenné 12. místo.      

 

Martin Macík se svou posádkou v pondělí startoval do náročné 9. etapy z 13. místa. A tentokrát to nebyla žádná legrace. „Máme za sebou extrémně těžkou etapu a musím říct, že jsme si během ní poprvé sáhli na dno našich sil,“ popisuje Martin Macík. „V úvodu jsme předjeli dva kamiony. A potom to začalo. Zapadli jsme, ale auto nám, naštěstí, pomohl vykopat jeden z projíždějících závodníků, kterému tímto velice děkujeme. Vydali jsme se znovu na cestu a pomalu se začali prokousávat vpřed,“ popisuje vývoj závodu pilot Liazu Martin Macík.

 

Na trati bylo obrovské vedro a terén, kterým kamiony projížděly, byl hodně rozbitý. „Jen pro ilustraci, přes sto kilometrů jsme jeli na jedničku, víc se nedalo,“ popisuje Martin. „Auto bylo totálně rozžhavené. A pak přišlo další nadělení. Museli jsme měnit kolo, protože nám začalo utíkat. Myslím, že částečně za to mohlo to obrovské horko. Byla to hodně náročná situace, protože nám došla voda, byli jsme už fyzicky vyčerpaní z řešení předchozí nehody, přehřátí, měli jsme mžitky před očima a vůbec se nedalo dýchat. Všude kolem byla mračna vápenatého prachu, který nás dusil. Za zhruba 25 minut jsme kolo vyměnili, naskočili do auta, šlápli na to a zase začali předjíždět auta před námi. Zastavily nás ale červené praporky pořadatelů, které signalizovaly předčasný konec etapy,“ popisuje Martin.

 

„Tímto děkuji mému trenérovi Pavlu Provázkovi za dokonalou fyzickou přípravu před závodem, protože díky ní jsem dnes našel dostatek sil vše zvládnout,“ vzkazuje Martin. V bivaku teď budou mechanici zjišťovat, v jakém stavu je po dojetí 9. etapy liazka, která si dnes na rozbitém terénu také užila své. Každopádně, přes noc si kluci odpočinou, doplní síly i tekutiny a zítra bude jejich cesta letošním nevyzpytatelným Dakarem pokračovat dalším dobrodružstvím.

 

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

 

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Martin Macík uvíznul s Lízou v písku, přesto zůstává nejrychlejší z Čechů

Po dni volna, který tým KM Racing strávil v klidu a pohodě drobnějšími opravami závodního kamionu a úklidem, přišla na řadu pondělní 8. etapa letošní Rallye Dakar. A odpočatý Martin Macík se vydal se svými kumpány navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Michalem Mrkvou vstříc prvním písečným úsekům závodu. Od začátku Dakaru se kluci těšili na jízdu v poušti, která byla konečně na programu dne. A hned dostali také příležitost vyzkoušet si, jak se kamion vyhrabává z písku, protože jejich žlutočerná liazka v jednom z písečných kopců uvízla. I přes toto zdržení nakonec posádka do cíle doletěla na 13. místě, celkově si v závodě udržela pěknou 12. pozici a mezi Čechy zůstává nejrychlejší.

Jeden doprovodný vůz dorazil do Salty až ve 2 hodiny v noci a „bydlík“ dokonce v 7 ráno, navíc s policejním doprovodem, protože části týmu se ujal místní vstřícný policista, který asistenčnímu vozu dělal předvoj přes celé město. I tak si kluci stihli báječně odpočinout a den volna vlil do těla posádky kamionu s číslem 525 nové síly. „Mechanici celý volný den pracovali na Líze, ale jednalo se pouze o kosmetické úpravy, protože se nám ji podařilo přivézt úplně v pořádku. Jen jsme preventivně vyměnili několik dílů. Je to naše spolehlivá kráska,“ pochvaluje si stav svého Liazu Martin Macík. „Já jsem se pustil do čištění našich osobních věcí a vydrhnul jsem helmy, kabinu, boty a kombinézy. Navigátor František Tomášek si tentokrát hodně pečlivě připravoval roadbook,“ popisuje den volna Martin Macík.  „A teď už hurá do písku. Na ten se těšíme nejvíc. I když je nám jasné, že tu těžší část Dakaru máme teprve před sebou,“ vzkazoval ještě před startem 8. etapy Martin.

Vstup do druhé části rallye znamenal totiž změnu terénu, která přinesla první úseky v písečných dunách. „V písku závodíme rádi. To je Dakar, jak má být. Každý rok pravidelně trénujeme v tuniské poušti, kam jezdíme i s našimi kamarády a fanoušky. Zkušenost je v překonávání pouštních úseků důležitá. Pokud v písku zapadnete, můžete ztratit hodně času, protože vyhrabat se občas není snadné. A nám se to stalo hned v první písečné etapě. Naštěstí jsme si poměrně rychle poradili,“ popisuje Martin.

Osmá trasa byla opět rozdělena do dvou částí oddělených neutralizací. „První úsek jsme jeli kolem 6. až 8. místa. Trať byla šíleně rozbitá, ale hezky jsme si drželi pozici. Po přejezdu a startu do druhé části etapy už se situace nevyvíjela tak růžově. V začátku se před nás dostal Robby Gordon, se kterým jsme se přátelsky honili v prvním úseku. A pak jsme asi na 60. km, při výjezdu do kopce, na jehož vrcholu byl kontrolní bod, sklouzli a zahrabali se v jemňoučkém písku. Přišlo na řadu vyprošťování, a ačkoliv jsme situaci zvládli poměrně rychle vyřešit, ztratili jsme asi 20 minut,“ popisuje Martin. Pak už se žlutá liazka hnala střemhlav do cíle a nakonec dorazila na 13. místě. Posádka je v celkovém hodnocení na 12. místě, stále nejlepší mezi českými týmy.

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Martin Macík v 7. etapě na 7. místě. I po defektu nejrychlejší z Čechů

Pořadatelé Rallye Dakar v oficiálních informacích uvádějí, že konec prvního týdne závodu většinou napoví, jak jsou síly ve startovním poli rozvrženy. Pokud by to byla pravda, posádka Martina Macíka, nejmladšího pilota v poli kamionů, může jít dnes večer spát v klidu a pohodě. V napínavé 7. etapě vybojovala krásné 7. místo a v celkovém pořadí postoupila na 9. pozici. Navíc zítra čeká všechny jezdce den volna v Saltě, takže kluci by si mohli trochu přispat, což se na Dakaru obzvlášť cení. Ale je tu drobná komplikace. Zbytek týmu nedorazil, protože mu cestu zkomplikoval stržený most. Posádka bez zázemí, bydlení, mechaniků i náhradních dílů vyhlíží ztracené přátele. Prostě Dakar…   

Sobotní 7. etapa, měřící 336 kilometrů, byla poslední před nedělním odpočinkovým dnem. Závodníci se rozloučili s přátelskými bolivijskými fanoušky a překročili hranici zpět do Argentiny. Posádka týmu KM Racing startovala do sobotní etapy ze 14. místa. A hned od začátku se pomalu ale jistě prokousávala vpřed. Nakonec vybojovala skvělou 7. pozici a v celkovém hodnocení je 9. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva se v aktuální etapě stali nejrychlejší českou posádkou.

„Dneska to byla paráda! První měřená část dlouhá 230 km byla rozbitá a ve vysoké nadmořské výšce, jako bonus lemovaná strmými srázy. Naší strategií bylo šetřit auto na druhou rychlostní vložku, která následovala odpoledne po takzvané „neutralizaci“ (přejezdu) a měla dalších 106 km. A vyšlo to. V horách jsme jeli opravdu dobré tempo a předjeli 4 kamiony, přestože jsme měli defekt na zadním kole,“ popisuje Martin Macík.

Poměrně dramatický však byl přejezd na druhou část speciálky. Trať vedla původně vyschlým korytem řeky, které však díky nárazovému dešti přestalo být vyschlé a řeka nabírala poměrně slušný proud. Byl to oříšek. Nejen pro osobni auta, z nichž některá ve vodě uvízla, ale i pro kamiony, které si musely navzájem pomáhat s vyproštěním.

 

„Další speciálka nám sedla také dobře a nebýt prachu, který nám bránil v nasazeném tempu, snad bychom dopadli ještě lépe. Každopádně, dnešní umístění v top 10 je skvělé a máme obrovskou radost,“ vzkazuje Martin.

 

„Teď nás čeká den volna, kompletní rozborka a sborka auta. Ovšem, jak tu bývá zvykem, nastal menší problém. Tentokrát nám chybí zbytek týmu, který je již přes 18 hodin na cestě. Tu komplikuje spadlý most, čeká se na opravu. Takže prozatím jsme bez zázemí, bydlení, mechaniků i náhradních dílů. Prostě Dakar,“ neztrácí dobrou náladu Martin.

 

Jeho cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

 

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Posádka jela v 6. etapě na jistotu a těšila se z přízně bolivijských fanynek

V pátek čekala na dakarské jezdce 6. etapa, okruh vedoucí opět v úctyhodné nadmořské výšce, pohybující se od 3 500 do 4 200 metrů nad mořem. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu týmu KM Racing po předchozí napínavé stíhací etapě tentokrát zvolili strategii: jedeme na jistotu. Pánové drželi krok s první patnáctkou, jeli klidně a zodpovědně. V etapě se umístili na 14. místě. Celkově si posádka drží 13. pozici a užívá si neskutečné přízně a náklonnosti přátelských bolivijských fanoušků, kteří závodníky doprovázejí doslova na každém kroku.

Kamiony v 6. etapě jely měřený úsek dlouhý 295 km, ale celkem i s přejezdy musely přes skalnatá úbočí absolvovat dlouhých 600 km. Střídání písečného a kamenitého terénu ve vysoké nadmořské výšce bylo i tentokrát náročné. „Hlavy máme jako pátrací balóny a navigátorovi málem vypadly oči z důlků. Musím přiznat, že mi to dnes moc nesedlo. Dvakrát jsem se navíc při otřesu v kabině praštil a pak už mě bolela hlava při každé díře, kterou jsme projeli. A že jich nebylo málo,“ líčí Martin Macík kondici ovlivněnou pobytem ve vysoké nadmořské výšce.

Posádka žluté liazky v aktuální etapě nechtěla příliš riskovat. Jela celkem klidně, vyrovnaně a na jistotu udržení v první patnáctce. „Na začátku se mi podařilo dostat se před první 3 soupeře, kteří nás zdržovali, ale pak už to dál nešlo, protože prvních 150 km bylo hodně rozbitých a nedalo se moc bezpečně předjet. Závěr etapy pak byl rovný a všichni jsme to mydlili stále 140 km/h, jako na dálnici,“ popisuje Martin.

 

Etapu tentokrát ozvláštnily záblesky největší solné pláně na světě Salar de Uyuni, která byla dříve dnem jezera. Bohužel, její krásy si Martin Macík, a zřejmě ani jeho soupeři, vůbec nestihli všimnout. Stejně jako rodného města prezidenta Evo Moralese, kterým dnes kamiony projely.

„Tak to vůbec. Mám cestu dopředu nastudovanou včetně reliéfů. Vím, zda etapa povede horami nebo lesy. Ale že bych si všímal toho, že kolem zrovna prolétl papoušek, to ne. Držím pevně volant a soustředím se na řízení. Ale je vtipné, že po dojezdu vidíme na velkých obrazovkách v kempu natočený záznam ze závodu, parádní záběry z helikoptéry. Takže v té chvíli si říkáme – jé, to bylo pěkný, jak jsme jeli těmi horami,“ popisuje vjemy jezdců během závodu Martin.

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Liazka Martina Macíka i po napínavém horském dobrodružství 12.

Tentokrát to byl opravdu adrenalin. Posádka liazky s číslem 525 ve složení Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva si z poslední etapy přiváží spoustu nových zážitků, na které bude dlouho vzpomínat. V aktuální etapě kluci překročili hranici Bolívie, zažili kroupy, déšť, vedro, páru v kabině, akční opravu drobné závady a následnou stíhací jízdu. To vše s hlavami jako střep v nadmořské výšce 4500 metrů nad mořem. Přesto nakonec posádka Martina Macíka v 5. etapě dojela 18. a celkově postoupila na výborné 12. místo. Teď už kluci zdraví do ČR z bivaku v Uyuni, kde řádí písečná bouře.    

Po předchozí čtvrté etapě, první maratónské, posádka týmu KM Racing trávila noc ve stanu, odděleně od svých vozů a zbytku týmu. „Už jsme zalezlí ve stanech a jsme tu pouze závodníci. Je to zajímavá atmosféra, na Dakar zvláštně poklidná. Já ji zažívám poprvé a docela mě baví. Škoda jen, že dnešní etapa nebyla těžší, čekali jsme, že auta přijedou do maratónského bivaku, kam nesmí mechanici, více rozbitá a závod tak bude napínavější,“ psal v noci z bivaku v San Salvador de Jujuy Martin Macík.

Ale netrvalo dlouho a Martinovi se jeho přání splnila. V následující 5. etapě totiž na posádku čekalo velké dobrodružství. Macíkova Liazka startovala z 12. místa, v úvodu předstihla několik vozů a pohybovala se kolem 9. místa. Zhruba v polovině trati však posádka začala cítit, že v kabině fouká a objevuje se pára. Kluci museli zastavit a 20 minut strávili menší opravou uvolněných šroubů. Když bylo vše hotovo, znovu naskočili do kamionu a vydali se na stíhací jízdu, během které začali své soupeře znovu dotahovat. Do cíle 5. etapy nakonec dojeli závratnou rychlostí na pěkném 17. místě. A vzhledem k faktu, že ve středu nebo ve čtvrtek jen málo posádek nemělo žádný problém, Martin Macík si v celkovém pořadí polepšil a posunul se na krásnou 12. pozici.

Pátá etapa byla speciální také tím, že na závodníky čekal přejezd do Bolívie a další nárůst nadmořské výšky, která se v aktuální měřené speciálce pohybovala až k 4 600 metrů nad mořem. Posádky se tak dnes ocitly ve vůbec nejvyšším dosaženém bodě v historii Rallye Dakar. „Celou speciálku jsme dnes jeli v nadmořské výšce kolem 4 500 metrů nad mořem. Šlapali jsme na to, ale tady v horách auta stejně jedou pomaleji. Na naplnění turba je potřeba hodně vzduchu a ten tu prostě není. A také nám dnes dala zabrat nadmořská výška. Celou dobu nám třeštila hlava, navigátor to nesl obzvlášť těžce, protože vše zažíval poprvé v životě,“ popisuje Martin Macík aktuální etapu.

Celkové 12. místo je po drsné a vysilující etapě s pauzou na opravu skvělým výsledkem a všichni členové týmu KM Racing jsou s dosavadním vývojem dakarského závodu nadmíru spokojeni.

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Martin Macík po maratónské etapě 13. Mechanikům vstup zakázán

Čtvrtá měřená etapa letošní Rallye Dakar už nebyla krácena, jako předchozí speciálky, a piloti kamionů si užili ostrý závod na okruhu měřícím plných 418 km. Liazka Martina Macíka si drží svou pozici v první patnáctce a v aktuální maratónské etapě dojela třináctá. Stejné pořadí si uhájila i celkově. Po příjezdu do bivaku neměli k vozům přístup mechanici, ale naštěstí v případě kamionu týmu KM Racing žádných oprav nebylo třeba. A tak se Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva mohli jít v klidu vyspat na další den, ve kterém na ně čeká nejvyšší bod letošního Dakaru.         

Po třetí měřené etapě a přejezdu dlouhém 300 km přivítal posádku týmu KM Racing promočený horský bivak v San Salvador de Jujuy, kde právě zuřila bouře. Ani ta však mechanikům nezabránila, aby se okamžitě pustili do údržby žlutočerného kamionu. Tým si s sebou do Jižní Ameriky, bohužel, zapomněl přibalit pláštěnky, ale důvtipní servismani si dokázali poradit i s touto drobností a zhotovili si vlastní modely z igelitových pytlů a lepenky. Měli opravdu na pilno a pracovali až do rána, protože tentokrát bylo třeba techniku důkladně vyladit. Na posádku čekala maratónská etapa, po jejímž dojetí je mechanikům vstup k vozům zakázán. Posádky se musejí spolehnout jen na vlastní dovednosti, případně vydržet s opravami přes 5. etapu do dalšího bivaku.

„Líza je v dobré kondici. Z maratónské etapy nemám po technické stránce strach. Přesto si myslím, že tady v horách se začne pomalu rozhodovat. Jedeme hodně vysoko a jízda ve více než 3000 metrech nad mořem dá zabrat. Je to jako řídit po tom, co jste dostali ránu do hlavy, jste unavenější, bolí vás hlava, kyslík ubývá. I tak se nám ale jelo dobře, vyrovnaně a všechno šlo, jak mělo,“ popisuje Martin Macík.

Celou 4. etapu postupovala posádka Martina Macíka v rychlém tempu k cíli a nakonec náročnou speciálku dojela na skvělém 13. místě. Stejné pořadí si drží i celkově. A plán držet se v první patnáctce vychází. Po noci bez mechaniků čeká na závodníky druhá část maratónského úseku a nadmořská výška by měla i nadále vzrůstat.

„V další etapě bychom měli dosáhnout vůbec nejvyššího bodu, na kterém se kamiony letos v rámci Dakaru ocitnou, takže předpokládám, že to bude dobrodružná jízda. Kromě toho pořadatelé vyhrožují, že další úsek pořádně prověří i navigátory, kteří zažijí perné chvilky. Tak uvidíme, co na našeho Františka nachystali. Pravdou je, že už dnes jsme viděli několik posádek bloudit,“ komentuje další vývoj závodu Martin Macík.

Aktuality, zajímavosti, videa, reportáže z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/kmracingteam

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Martin Macík díky prosincovému tréninku v blátě pokořil první desítku

Tým KM Racing úspěšně absolvoval 3. etapu Rallye Dakar. Posádka Martina Macíka tentokrát zaútočila na první desítku a umístila se na cenném 8. místě, v celkovém pořadí pak vybojovala 11. pozici. Trasa závodu byla hodně mokrá, a kdo udělal chybu, podstatně ztrácel. Martin dokázal v prvním bahnitém úseku, vedoucím do hor, zúročit předvánoční tréninkové hodiny v rozblácené Sedlčanské kotlině. I tentokrát se týmu vyhnuly technické problémy a opět se osvědčilo navigátorské umění Františka Tomáška.

Závodní část 3. etapy vedla z Termas de Rio Hondo do San Salvador de Juruy a podle původního plánu měla měřit 314 km. I tentokrát však byla trasa zkrácena a před startem byla situace kolem konečné podoby měřené speciálky docela nepřehledná. Kamiony nakonec závodily na úseku dlouhém 130 km.

„První bahnitá a klikatá část trasy, vedoucí do hor se nám povedla. Přisuzuji to dobré prosincové přípravě, během které jsem na podobném povrchu jezdil u nás v Sedlčanské kotlině. Pak následovala krátká  vložka úvozem, plným fesh-fesh a ke konci už to bylo hodně rychlé, stejně jako včera. Tam, myslím, nás ostatní hodně dotáhli,“ popisuje Martin Macík.

Rallye se pomalu blíží do hor, kde bude předjíždění čím dál náročnější. Na závodníky navíc čeká maratónská etapa, kdy nebude možné využít pomoc mechaniků, proto je dnešní další postup startovním polem pro posádku žluté liazky tak důležitý.

„Díky dobré navigaci Františka a rychlým postřehům Michala jsme dnes ani jednou nevyjeli mimo trať. Jelo se nám ještě lépe než včera, ale stále zůstáváme opatrní. Konečný výsledek je, myslím, super posun a teď už hurá na maratonskou,“ těší se Martin.

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Martin Macík splnil slib a ve 2. etapě předstihl 11 soupeřů

Posádka týmu KM Racing si konečně užila závod. Vše šlo podle plánu, technika i navigace fungovaly na výbornou. A ačkoliv byla trať místy nebezpečná, Martinovi Macíkovi se ve zkrácené 2. etapě podařilo dostat z 25. startovního místa na pěknou 14. pozici. Do následující speciálky si tak zajistil příležitost dále se přiblížit k první desítce nejlepších jezdců.

Původně měla závodní část 2. etapy z Villa Carlos Paz do Termas de Rio Hondo měřit 521 km. Organizátoři ji však z důvodu špatného počasí zkrátili a jelo se jen 386 km. „My jsme se od začátku těšili na dlouhé tratě. Rallye Dakar je maratónský závod, který by měl být o vytrvalosti. Takže nás krácení tratě, samozřejmě, nepotěšilo. Ale je jasné, že organizátoři jsou v obtížné situaci a rozumíme jejich rozhodnutí,“ komentoval úpravy 2. etapy Martin Macík, nejmladší pilot v poli kamionů.

Kuli zrušenému prologu a první etapě posádka týmu KM Racing ztratila už dvě příležitosti prodrat se startovním polem vpřed. Proto během druhé etapy, kdy se konečně začalo závodit, kluci nic nenechali náhodě. Úkol zněl jasně. Pokud to podmínky jen trochu dovolí, je třeba nechat pár soupeřů za sebou a posunout se do lepší startovní pozice pro následující den. A to se také podařilo.

„Konečně máme za sebou prvních pár set závodních kilometrů a musím říct, že jsme si je opravdu užili. Neměli jsme žádný problém. Prvních 280 km jsme se postupně prodírali dopředu přes ostatní. Pak už jsme měli volno, tak jsme trochu zabrali,“ popisuje Martin Macík.

Už během úvodních kilometrů žlutočerná liazka předjela prvních 6 soupeřů. S postupujícím závodem za sebou Martin Macík nechával další kamiony a držel si pozici kolem 16. místa. Na předposledním kontrolním bodě už měl patnáctý nejlepší čas a do cíle se nakonec přiřítil jako 14.

„Jel jsem opatrně, protože to bylo hodně rychlé a trochu nebezpečné. Dokonce jsme asi na 100. kilometru potkali hořící kamion. Naštěstí všichni jezdci byli v pořádku venku. To nám znovu připomnělo, že si musíme dávat pozor,“ říká Martin Macík. A přiznává, že z výsledku 2. etapy má radost, stejně jako zbytek posádky, ostatní členové týmu i fanoušci, kteří Martinovu jízdu sledovali přes oficiální web závodu. Ten se v nejnapínavější chvíli před dojezdem etapy, přestal aktualizovat, takže všichni napjatě očekávali konečné výsledky.

Posádka ve složení Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva nakonec přijela do cíle čtrnáctá, o necelých 16 minut později než vítězný Nizozemec Stacey. V týmu proto panuje dobrá nálada a všichni se těší na zítřejší pokračování dakarského závodu.

 

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu Todokazeme.cz.

První etapa: brouci, lijáky a opět se nezávodí. Posádka zachovává klid a trénuje vyjmenovaná slova.

Neděle 3. 1. 2016 – Letošní ročník Rallye Dakar je napínavý od samého začátku. Po zrušeném prologu kamionů, který organizátoři odpískali po nebezpečné nehodě čínské závodnice, se kamiony přesunuly do Rosaria. Zde na ně čekal light bivak, ve kterém se očividně přemnožil neznámý druh místních brouků. Následující den vedla trasa první etapy z Rosaria do Villa Carlos Paz. V původním plánu byl měřený úsek 258 km, celkově měly kamiony ujet 662 km. Realita? Liazka Martina Macíka míří do Villa Carlos Paz spolu s ostatními kamiony po trase doprovodných vozidel a posádka procvičuje vyjmenovaná slova. Znovu se nezávodí, tentokrát mají zrušenou etapu na svědomí přívalové deště. 

V bivaku v Rosariu přivítali jezdce neznámí brouci. „Nebylo jich málo a mechanikům, kteří se hned pustili do údržby, hejna hmyzu, ženoucího se za světlem, poměrně komplikovala práci,“ popisuje Martin Macík. Do následující etapy měla posádka týmu KM Racing, díky zrušenému prologu, startovat z 25. místa. „Dnešní zrušená etapa slibovala, že se budeme pomalu přibližovat k horám a cesta se začne nebezpečně vlnit, takže bylo jasné, že pokud zaprší, bude to masakr. Ostatně, už před prologem se o přívalových deštích hodně mluvilo,“ říká Martin Macík.

Pořadatelé nejprve start pro nepříznivé počasí odložili a následně zcela zrušili. Na vině byly prudké lijáky, díky kterým byla část tratě špatně sjízdná. Současně počasí nedovolovalo vzlétnout vrtulníkům, které dohlížejí na bezpečnost jezdců. Nakonec ředitel závodu Étienne Lavigne rozhodl, že se z bezpečnostních důvodů první etapa nepojede. Motocykly a čtyřkolky se proto přesouvaly do další etapy v konvoji, auta jela po vlastní ose a pro kamiony byla vyhrazena cesta původně určená asistenčním vozidlům. „Je fakt, že během přejezdu se strhlo peklo. Pršelo tak, že jsme absolutně nic neviděli. V tu chvíli jsem opravdu oceňoval, že závodíme v kamionu,“ popisoval Martin. Posádka týmu KM Racing dnes měla během přejezdu v kabině veselo. Dlouhou chvíli pánové zaháněli disputacemi o záludnostech českého pravopisu a trénováním vyjmenovaných slov. To jim účinně pomohlo zahnat trudomyslnost.

„Náhoda na Dakaru vždycky hrála svojí roli, ale letos je těch nečekaných událostí víc než dost. Zatím se další vývoj závodu pokaždé špatně odhadoval. Uvidíme, co nás čeká dál. Myslím, že navrch bude mít ten, kdo si i v této nepřehledné situaci zachová chladnou hlavu. Samozřejmě se všichni těšíme na závodění a pevně věříme, že už si ho brzy užijeme,“ říká Martin.

Martinovu cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Úvodní prolog Rallye Dakar přerušila nehoda. Kamiony neodstartovaly.

Rosario, 2. 1. 2016 – Rallye Dakar 2016 má za sebou první závodní den, vývoj prologu, bohužel, narušila vážná nehoda. Úvodní speciálka kategorie kamionů byla proto zrušena. Po zahajovacím ceremoniálu závodníci vyjeli do prologu 38. ročníku Rallye Dakar. Trasa vedla z Buenos Aires do Rosaria. Z celkových 357 kilometrů, které na jezdce v sobotu čekaly, zabrala měřená část jen 11 kilometrů. Výsledky měly rozřadit závodníky pro start v následující etapě. Prolog však dokončily pouze motocykly a čtyřkolky. Během závodu automobilů došlo k vážné nehodě. Vůz s číslem 360 vyjel z trati a srazil několik diváků. Toto neštěstí znamenalo zrušení úvodní speciálky pro posádky kamionů. Nečekaný vývoj závodu všechny zaskočil. Martin Macík i jeho tým se na start těšili a byli připraveni bojovat během prologu o umístění v první dvacítce, přesto rozhodnutí organizátorů plně respektují a je jim moc líto všech, kteří byli neštěstím postiženi.     

Karavana Rallye Dakar se dala do pohybu. Liazka týmu KM Racing pilotovaná Martinem Macíkem vyrazila spolu s dalšími 346 závodními vozidly na trať dlouhou přes 9000 km. Celkem 560 účastníků vjelo do závodu na 136 motocyklech, ve 45 čtyřkolkách, 111 autech a 55 kamionech. Doprovázejí je také jejich servisní vozy, auta novinářů a organizátorů či vrtulníky dohlížející na bezpečnost. Bohužel, právě záchranné a bezpečnostní složky musely zasáhnout hned v úvodním prologu.

První rychlostní část letošního ročníku měla podobný průběh jako každý rok, rovné rychlé cesty s prudkými zatáčkami. Kategorie motocyklů a čtyřkolek dokončily prolog podle plánu. Poté přišla na řadu soutěž automobilů a došlo k nehodě, kterou nikdo neočekával. Na sedmém kilometru automobil s číslem 360 vyjel z trati a dostal se mezi diváky. Neštěstí okamžitě přerušilo závod. Organizátoři ihned přivolali záchranáře a další bezpečnostní síly a začali zraněné ošetřovat a transportovat do nemocnic. Závod byl přerušen.

„Mrzí nás, že došlo hned v úvodu k takovému neštěstí. Nikdo z nás nic podobného neočekával. Respektujeme rozhodnutí pořadatelů, zdraví a bezpečnost by měly být na prvním místě,“ komentoval vývoj závodu Martin Macík. „Plánovali jsme, že během prologu se budeme snažit o postup do první dvacítky, protože úvodních dvacet kamionů startuje s delšími časovými intervaly, které znamenají výhodu. Ale nedá se nic dělat, pokusíme se o to v další části závodu,“ dodal Martin.

Žlutočerný kamion týmu KM Racing přejel spolu s ostatními do Rosaria a posádka bude očekávat zprávy pořadatelů k dalšímu vývoji závodu. Nečekané události všechny zasáhly a narušily pozitivní náladu, která v bivaku doposud panovala.

KM Racing prošel dakarskými přejímkami. Přípravy vrcholí, Buenos Aires slaví

Do startu dalšího ročníku Rallye Dakar už zbývá jen pár hodin. V areálu nového moderního výstaviště Technopolis na severozápadním okraji Buenos Aires se posádka závodního kamionu s číslem 525, ve složení Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva, sešla s ostatními členy týmu. První skupinka dorazila už o pár dní dříve, aby vyzvedla všechna týmová vozidla z přístavu. Poslední den roku zahájily hlavní část předstartovní fáze závodu administrativní a technické přejímky. Posádka Martina Macíka prošla díky pečlivé přípravě naprosto bez problémů. Tým nadvakrát oslavil Nový rok. A všichni doufají, že šířící se zvěsti o zrušeném prologu nejsou pravdivé.

Už 29. prosince se první část výpravy týmu KM Racing v přístavu Euroamerica shledala s týmovými vozidly, která přivezla loď z Francie. Převzetí závodního Liazu i ostatních vozů z přístavu proběhlo hladce. Naštěstí pořadatelé manipulovali s auty o poznání šetrněji než loni, takže mechanici před technickými přejímkami neměli tolik práce jako v minulém roce a řešili jen pár drobností. Martin Macík dorazil s ostatními členy týmu 30. prosince. Dlouhý let zvládli pánové v dobrém rozmaru. Buenos Aires je přivítalo horkým počasím. Teplota se zde aktuálně pohybuje kolem 38 °C, ale všichni se rychle aklimatizovali. Tým se přesunul do areálu Technopolis a hned se pustil do práce.

Nejvíce času tradičně zabraly administrativní přejímky, kdy posádka musí postupně doložit několik desítek formálních náležitostí. Praktická část už byla spíše formální. Přesto celý proces trval přes 5 hodin. Tým KM Racing vše s přehledem zvládl mezi prvními.  „Jsme připraveni. Auta i posádka jsou v nejlepší kondici a připraveni na start. Panuje zdravá nervozita,“ říká Martin. „Dostali jsme od pořadatelů nové informace, takže už jsme se stihli podívat, co nás letos čeká. Těšíme se hlavně na maratónskou etapu, která je na programu už ve středu 6. ledna. Bude to zajímavé, nebudeme tam mít možnost využít pomoc našich mechaniků. A máme také definitivně potvrzeno, že pár etap pojedeme hodně vysoko, v jednom případě dokonce ve výšce přes 4000 metrů nad mořem,“ prozrazuje Martin Macík.

Martina během dne potěšilo také přátelské setkání s kolegou Nasserem Al-Attiyahem, který loni slavil v Rallye Dakar úspěchy ve svém MINI. Protože se stejným autem Martin brázdí české silnice, bylo o čem povídat. „S Nasserem jsme se potkali snad na všech závodech během sezony a pokaždé jsme měli bivaky vedle sebe. Proto jsme byli rádi, že se zase vidíme. Je to pan závodník, od kterého se mám co učit. Jeho úspěchy jsou plně zasloužené. Řeč samozřejmě padla i na jeho MINI a můj kamion. Vždycky, když se vidíme, musíme se vzájemně pochlubit,“ vypráví Martin.

Rozvrh předstartovních příprav nedovolil týmům příliš bujaré oslavy Nového roku. „Na Silvestra jsme si připíjeli dvakrát. Ve 20 hodin, kdy nastala půlnoc v ČR. A potom znovu, o čtyři hodiny později, když se slavil Nový rok v Buenos Aires. Před tím měl šéf týmu Martin Macík starší proslov, který nabral nečekané grády. A pak už jsme šli všichni poslušně rovnou na kutě,“ popisuje novoroční oslavy navigátor František Tomášek. Zato obyvatelé Buenos Aires i nedočkaví fanoušci rallye oslavili zdejší Nový rok ve velkém stylu.

Teď na závodníky čeká pódium – slavnostní start. A hned 2. ledna také důležitý prolog. Posádky by na krátké trati, vedoucí z Buenos Aires do Rosaria, měly předvést svou formu a podle jejich výkonů by se následující den mělo rozvrhnout pořadí na startu.  „Mezi závodníky se šíří zvěsti, že se letos kvůli bahnu a vodě nepojede prolog. My doufáme, že nejsou pravdivé a prolog bude. Dobré umístění v něm je důležité pro další vývoj závodu. Každopádně už chceme závodit a těšíme se na start,“ říká Martin Macík, jehož cestu dakarským závodem mohou fanoušci podpořit prostřednictvím projektu veřejného sponzoringu Todokazeme.cz.

Připraveni na Dakar 2016

Už 2. ledna odstartuje další ročník nejslavnější rallye na světě. Martin Macík ještě naposled projel Sedlčanskou kotlinu a 29. prosince už s navigátorem Františkem Tomáškem, mechanikem Michalem Mrkvou a dalšími členy týmu odlétá směr Buenos Aires. Spolu s 556 dalšími závodníky 60 národností budou na trati dlouhé přes 9 000 kilometrů bojovat o co nejlepší umístění. Extrémní nasazení, minimum spánku, střídání mrazu a horka, pouští a horských vrcholů, vypjaté situace, které vyžadují maximální koncentraci, to vše prožijí během 14 dnů, které budou opravdovým dobrodružstvím. Na jejich výkony už nedočkavě čeká téměř 5 milionů fanoušků, kteří závod sledují ve 190 zemích světa. Martin bude i letos na startu Rallye Dakar nejmladším pilotem v poli kamionů. Po loňských zkušenostech už se ale jako „nejmladší“ necítí. „Dakar pojedu počtvrté, podruhé jako pilot. Loni jsem získal obrovské množství zkušeností, další přišly během letošní závodní sezóny, kdy jsme několikrát získali pohár na evropských závodech. Být nejmladší není jednoduché, ale beru to sportovně,“ říká Martin Macík.

Před samotným startem závodu si posádky ještě musí od pořadatelů vyzvednout vozidla a projít administrativní a technické kontroly. Majitel týmu KM Racing, kterým je Martinův otec, Martin Macík starší, proto odlétá do Argentiny ještě o pár dní dříve, aby na techniku dohlédl. „S tátou jsme už sehraní a můžeme se na sebe spolehnout. Jsme stejní blázni. Kdyby táta před lety v Jablonci nevytáhl starou liazku z kopřiv, neopravil ji a nevyjel s ní na Dakar, nestál bych tu dnes ani já. Samozřejmě, občas dojde ke střetu, ale jsme schopní se nad věc povznést a fungovat dál,“ popisuje spolupráci s tátou Martin.

Liazka týmu KM Racing i letos vyjede pod číslem 525 a na trati ji budou doprovázet ještě tři vozy. „Po loňských zkušenostech jsme kamion vylepšili. Největší změny se týkají podvozku a jeho tlumení nebo např. brzd, které jsou také úplně nové. Změn je od loňska více, řešíme každý detail, který nám může pomoci zrychlit jízdu,“ vysvětluje Martin Macík. Na Dakar je tým vybaven naprosto komfortně. Proslulý „bydlík“ poskytuje členům týmu dokonalé zázemí: postele, koupelnu se sprchou a toaletou i zásobu vody. Dále s týmem jede MAN 6×6, který veze všechny potřebné náhradní díly a nářadí a Toyota Hilux, novinářský vůz, který je vždy tam, kde má být. O servis se během závodu bude starat 6 mechaniků. Tým veze také 20 náhradních kol.

A vyladěná není jen technika, ale i fyzička posádky. „Po loňském Dakaru jsem si stanovil tréninkový program, který se podařilo splnit. Spousta lidí se ptá, proč trénujeme, když pak hodiny jen sedíme v autě. Ale právě fyzická připravenost může náš výkon zásadně ovlivnit. Tělo během jízdy v kamionu čelí obrovským tlakům, způsobeným nárazy, střídají se teploty, kolísá tlak, protože projíždíme i vysoko položená místa v horách. A fyzická připravenost nám pomáhá vše hladce zvládnout. Pokud jsme ve fyzické pohodě, odrazí se to i na psychické kondici a schopnostech koncentrace, která je naprosto nutná po celou dobu jízdy. Právě fyzická kondice je jednou z předností, kterou mohou mladší závodníci konkurovat starším zkušeným jezdcům,“ vysvětluje Martin Macík. A co od letošního Dakaru Martin Macík očekává? „Že dojedeme do cíle ve zdraví a v pořadí, ze kterého budeme mít radost. Rád bych se podívat do TOP 15,“ směje se Martin Macík, který podobné otázky nemá moc rád.