Martin Macík na Dakaru shodil 5 kg, propotil 20 triček a projel 7900 litrů nafty

Dakar dal všem pěkně zabrat a 10. místo týmu Big Shock Racing bylo tvrdě vybojované. Ale uběhlo pár dní, proběhlo pár oslav, všem už otrnulo, vyspali se a v paměti z letošního náročného závodu zůstalo jen to dobré. Členové týmu Big Shock Racing už by na Dakar klidně vyrazili znovu. Ale to až za rok. Teď nastává období rekapitulace. Projeďte si ještě jednou závod s Martinem Macíkem, Františkem Tomáškem a Michalem Mrkvou z týmu Big Shock Racing v sestřihu nejzajímavějších momentů:

A podívejte se na pár pozoruhodných čísel z letošního Dakaru týmu Big Shock Racing:

9 000 ujetých kilometrů, z toho 2 300 měřených

22 náhradních pneumatik přivezených do Jižní Ameriky, pouze 1 vyměněná na trati

7 900 projetých litrů nafty

53°C  nejvyšší naměřená teplota během závodu

-3°C  nejnižší naměřená teplota během závodu

39,9°C nejvyšší teplota člena posádky

64 shozených kilogramů živé váhy, rekord drží navigátor František Tomášek: 9 kg

30 krát vyslovená fráze „Je to honička, být jednička“ (hlavně Lavorem)

3 hodiny průměrně denně naspal mechanik týmu Big Shock Racing

8 propocených kombinéz posádky

tisíce fotografií s místními fanoušky, kteří nám dodávali energii

a nespočet nezapomenutelných zážitků…

Mise splněna. Martin Macík mezi kamiony v první desítce, Lukáš Kvapil na motocyklu bodoval na poli fair play.

Tým Big Shock Racing na letošním Dakaru jednoznačně uspěl. Desáté místo Martina Macíka, Františka Tomáška a Michala Mrkvy ve startovním poli kamionů potvrzuje, že i menší tým dokáže velké věci, pokud se sejde parta, která je ochotna pro společný výsledek udělat maximum a zároveň se u toho dobře bavit. I motorkář týmu Lukáš Kvapil si zaslouží respekt. Ačkoliv do cíle letošního Dakaru nedojel, dokázal pomoci zraněnému kolegovi, což je úspěch možná cennější než pódiové umístění. V každém případě, tým Big Shock Racing letos získal další potřebné zkušenosti, které se chystá zúročit na příštím Dakaru.    

„Jsme v cíli a jsme desátí. Já jsem za to strašně rád, protože jsme splnili, co jsme slíbili. Navzdory zrušeným a zkráceným etapám i našim kašlíkům se to podařilo. Nebylo to jednoduché, ale umisťovali jsme se průběžně v první desítce, což bavilo nás i fanoušky. Navíc příští rok už nebudeme muset tolik předjíždět a soupeři nám nebudou tak prášit,“ mne si ruce Martin Macík, pilot kamionu týmu Big Shock Racing.

Franta vydržel všechno

Moc dobře se týmu Big Shock Racing osvědčil nový kamion. Žlutý Liaz řečený Franta posádku podržel i v nejnáročnějších terénech. Kromě rozbité vrtule u chladiče, která týmu zkomplikovala čtvrtou etapu a přinesla dvouhodinovou ztrátu, Franta dokázal zdolat i úseky na první pohled nesjízdné. Navíc pilotovi Martinovi Macíkovi poskytl nový závodní stroj prostor pro techničtější jízdu a posádce zase větší komfort, který v náročném závodě dokáže ušetřit síly. „Na trati jsme měli méně technických závad než loni. Mechanici byli sehraní, každý věděl, co má dělat, a kamion vyjížděl do všech etap v perfektním stavu. Nebýt jediné výraznější opravy vrtule u chladiče, mohli jsme být v pořadí ještě výše. Ale tak to na Dakaru chodí,“ říká Michal Mrkva, mechanik týmu Big Shock Racing.

Nezklamala navigace ani fyzická kondice

František Tomášek, navigátor týmu a nejlepší kamarád Martina Macíka, absolvoval letos Dakar podruhé a z desátého místa i svého navigátorského výkonu má radost. „Nikde jsme výrazněji nebloudili. Bravurně jsme zvládli i většinu navigátorských špeků, v kabině panovala dobrá nálada. Jediné, co mě nepotěšilo, byly dětské nemoci a bolesti všeho druhu, které mě pronásledovaly od startu až do předposlední etapy. Pak se mi konečně udělalo dobře a mohl bych jet další Dakar,“ směje se navigátor František Tomášek.

I přes virózu, ze které se postupně léčili všichni členové posádky, si závodníci udrželi po celý závod dobrou kondici a ocenili důkladnou fyzickou přípravu před závodem. Díky ní neměli výraznější fyzické problémy ani v extrémních nadmořských výškách, šplhajících se přes 4000 metrů nad mořem, ani ve vedrech či mrazech, kterými během závodu projížděli.

Lukáš Kvapil dokázal, že vyhrát není vždy to nejdůležitější

Své velké dobrodružství na letošním Dakaru zažil také motocyklista Lukáš Kvapil. Na rozpálené trati využil znalosti první pomoci, získané výcvikem v armádě, a pomohl zraněnému soupeři. Poté co italskému motorkáři poskytl vlastní vodu a asistoval záchranářům, nabral tříhodinovou ztrátu. Při záchranné akci přišel také o mnoho sil a trať mezitím rozjezdily další závodní stroje. Jeho následný pád před koncem etapy byl důsledkem všech zmiňovaných okolností. Vykloubené rameno a poraněný obličej Lukášovi nedovolily v závodě pokračovat. Přesto se pro mnoho fanoušků stal vítězem, který dokázal Českou republiku reprezentovat na poli fair play. I Lukáš plánuje, že za rok na Dakaru nebude chybět.

Další plány? Bude se slavit, jíst, spát a trénovat na další Dakar

I přes neuvěřitelné zážitky, které si členové týmu z Jižní Ameriky odváželi, už se většina z nich nemohla dočkat návratu domů. „Nejvíc se těším na menší odpočinek a pořádné české jídlo,“ hlásil Martin Macík. „Asi bychom to měli i řádně oslavit, ale zatím nezbyly síly. Až si orazíme, určitě ještě bude prostor,“ dodává František Tomášek.

V delším časovém horizontu je dalších plánů spousta. „Už teď víme, že v dubnu pojedeme závod Baja Drawsko, v květnu se těšíme do Afriky na komerční testování, kam s námi mohou vyrazit i fanoušci, kteří mají zájem o svezení v poušti. V červenci nás čeká Baja Aragon, v srpnu Hungarian Baja a Baja Poland,“ vyjmenovává šéf týmu Big Shock Racing Martin Macík starší.

V plánu je opět poctivý trénink. „Rád bych se věnoval extrémním běhům, jako byl v minulém roce Army Run nebo Urban Challenge. Myslím, že je to velmi dobrá průprava pro posílení fyzičky a obratnosti. A také se po Dakaru těším do práce, na své nové projekty Printomat.cz a Printik.cz,“ popisuje Martin Macík. Zkrátka, členové týmu Big Shock Racing se v období mezi Dakary nudit určitě nebudou. A tajemně naznačují, že možná přijde čas i na novou Lízu…

 

Poslední Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Já na kamčáku s českou vlajkou

„Tak jsme jeli na rampu, všichni úsměv. Obrovský zážitek. Já s Jiříkem na střeše kamčáku s českou vlajkou. Za to to prostě stojí. Výborná večeře, samozřejmě steak, i to zasloužené pivko. Všechna dřina je rázem zapomenuta a zůstává jen upřímná radost z toho, co pár chlapů z Čech a liazka dokáží zdolat. Jsem unavenej jako prase, přibylo pár šrámů na těle, ale přesně tak jsem si to představoval. Ani trošku nelituju, že jsem do toho šel. I kdyby se mi nepovedlo to ještě někdy zažít, už teď vím, že Dakar mě udělal nesmrtelným. Prostě jeden ze 7 miliard, co tam byl,“ vzkazuje Lavor.

Big Shock Racing

Big Shock Racing na celkovém 10. místě – Martin Macík zajel životní výsledek

Letošní ročník dakarské rallye je za námi. Posádka Big Shock Racing zajela dnes krásné 7. místo. V celkovém hodnocení dosáhla na 10. příčku! „Byly to dneska nervy. Neskutečné. Startovali jsme podle celkového umístění a celou dobu bojovali jak s MANem před námi, tak i s tím za námi,“ říká těsně po dojetí etapy Martin Macík a dodává, že emoce vřely ještě po projetí cílovou páskou. „Peter Versluis se s výsledkem nechtěl smířit a přijel si to s námi vyříkat. Nakonec musel zasáhnout i organizátor,“ popisuje nečekanou potyčku Macík.             

Pro Martina Macíka a jeho Big Shock Racing tým byl letošní závod jednoznačně úspěšný. V posledních čtyřech etapách se umístil v top 10. „Projevila se precizní příprava, kterou jsme věnovali autu, ale také sami sobě,“ hodnotí uplynulých 14 dní Macík. „Nezaznamenali jsme žádné závažné poruchy nebo zdravotní problémy. Všechno šlapalo, jak mělo,“ libuje si pilot žluté liazky.

Posádka Big Shock Racing ve složení pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a palubní mechanik Michal Mrkva, si jede akorát do Buenos Aires pro zasloužený potlesk při závěrečné ceremonii.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

První Dakar…

„Můj první Dakar. Franta je v cíli. Takovou dobu jsem se s ním mazlil – jak při nakládání, tak i tady v Jižní Americe. Děkuji celému týmu. Je to bezva banda, se kterou byl můj první Dakar doslova rodinná akce. Poznal jsem další kousek světa a desátá místo je hodně dobré,“ uronil slzu Lavor, který se těší do Buenos Aires na společné pivko.

Dakar se valí do finále. Big Shock Racing v elitní desítce

Poslední písečné duny v okolí města San Juan a dlouhé kilometry ve fesh-fesh prachu. Jako z typické rallye, kdy není pořádně vidět.  Jezdci musí být maximálně soustředěni a překvapení může přijít každým okamžikem. Martin Macík si připsal další pozitivní umístění. Deváté etapové místo a v celkovém pořadí desátá pozice. „Čeká nás poslední měřený úsek, který je opravdu krátký a jede se v okolí Rio Cuarto. Bojujeme o umístění v top 10. To je jednoznačný cíl,“ hlásí Martin Macík.         

Poslední z dlouhých etap mají dakarští závodníci za sebou. V pátek museli zvládnout jízdu ve vysokých dunách a zároveň se vyrovnat s dlouhými prašnými kilometry. Etapa byla opět rozdělena na dvě části. První v okolí San Juanu. „Odpálili jsme to opravdu pěkně. V písku jsem si našel rychlé tempo, které mi vyhovuje. Auto fungovalo perfektně a dokonce jsme dohnali i De Rooye. Trochu jsme se trápili ve vysokých dunách a museli jsme dvě opakovaně vyjíždět. Nechtěl jsem tam Frantu zničit a nějaké minuty jsme ztratili,“ popisuje první část etapy Martin Macík. To horší ale měli závodníci ještě před sebou.

Jemný zvířený písek, tzv. fesh-fesh nemají piloti kamionů rádi. Proniká všude, i do kabiny, ale hlavně v něm není vůbec nic vidět. „Je to jeden z největších úletů na rallye. Řítíme se v prachu a na poslední chvíli se před námi vynořují překážky. Vůbec to Martinovi nezávidím,“ popisuje jízdu ve fesh-fesh písku navigátor František Tomášek. „Dojeli jsme několik aut a bojovali s tím, jak je předjet. Není moc kam uhnout, zároveň se člověk nemůže zastavit, aby nezapadnul,“ přibližuje manévry 11. etapy Tomášek.

Jediná nepříjemná věc, která se posádce Big Shock Racingu přihodila, byl utržený tlumič kabiny. „Není to nic zásadního. V prachu se nám nepodařilo vyhnout jedné díře, která nás trochu pohladila,“ vypráví Michal Mrkva, palubní mechanik. „Při neutralizaci jsme kabinu rychle opravili, abychom zvládli druhou část.“

Druhá část etapy začala v horách a závodníci jeli po úzkých cestách. „S kamionem jsme se tam vešli jen tak tak,“ líčí páteční druhou polovinu etapy Martin Macík, který opět nasadil nekompromisní tempo. „Dojeli jsme MAZ, ale díky prachu jsem ho nedokázal předjet. Totálně 120 kilometrů v prachu. Místo 140, jsme jeli pořád 60 nebo 80,“ říká zklamaně Macík. Nakonec se tým Big Shock Racing umístil slušné deváté pozici.

Závodníky čeká na Dakaru poslední den. V sobotu se jede krátký úsek v okolí bivaku Rio Cuarto. „Máme před sebou 64 závodních kilometrů a potom sedm set kilometrů přejezd do Buenos Aires,“ říká navigátor František Tomášek, podle kterého to bude zejména závěrečná show pro diváky.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Tak jdeme do finále…

„Na trati všechno dopadlo dobře. Horší to bylo v bivaku San Juan. 40 stupňové vedro a sračka. Smrtelná kombinace. Do půl čtvrté jsme přesto dřeli na autě. Přiznávám, byl to boj. Držím basu s ostatními mechaniky. Hotovo. Pivo a cigárko. Jdeme na dvě hodiny spát. Vstáváme v šest. Potřeboval bych palicí do hlavy. Vyhlížím Buenos Aires a uvědomuju si, co je to Dakar. Totálně ko…“

V San Juanu Macík na 8. místě

Desátá dakarská etapa byla dlouhá, rychlá a nebezpečná. „Trať byla jak v první, tak i v druhé polovině velmi rozbitá. Neustále jsme jeli přes 100 km/h a auto doslova létalo vzduchem,“ popisuje bezprostředně po dojezdu,“ Martin Macík, pilot Big Shock Racing. „Na začátku jsme se párkrát ztratili, stejně jako asi dalších 20 posádek. Bohužel jsme v totálně rozbitém řečišti utrpěli defekt a nakonec jsme museli měnit kolo,“ dodává Macík, který dojel do cíle etapy na krásném 8. místě. Celkově se Big Shock Racing drží na 12. místě.          

Čtvrteční etapa z Chilecita do San Juanu měřila závratných 751 km, z toho bylo 449 kilometrů závodních. Pořadatelé upozorňovali na obtížnou navigaci a nuance, které mohou stát drahocenné minuty nebo dokonce penalizace. Měřená část byla navíc rozdělena relativně dlouhou neutralizací.

„Na startu nás pustili mezi auta a ještě jsme relativně brzy dohnali motorky.  Což nebyla vůbec jednoduchá situace,“ zmiňuje navigátor František Tomášek. „Všichni totiž hrozně prášili a my kromě navigace museli ještě hlídat, abychom někoho nesrazili.“ Kontrolní body se hledaly špatně všem posádkám.

Náročná trať způsobila defekt na jedné pneumatice. „Martin jel dál a nakonec ujel ještě asi 100 km,“ líčí zápal boje palubní mechanik Michal Mrkva. „Neustále jsme dofukovali, ale po sto kilometrech se celá roztrhla, takže přišla na řadu výměna.“ Neplánovaná zastávka stála Big Shock Racing zhruba 12 minut ztráty.

Druhá polovina etapy měřila zhruba 180 km a byla snad ještě víc rozbitá než ta první. Mechaniky čeká v bivaku zevrubná kontrola Franty. Ve čtvrtek dostal zabrat ze všeho nejvíc podvozek. „Na podvozek se musíme opravdu podívat, protože jsem mu dal hrozně zabrat,“ hlásí Macík. „Před námi jsou ještě dvě etapy a budeme stahovat dál. Rozhodně útočíme na top desítku,“ nevzdává se Martin Macík.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Konečně teplo! Sláva Argentině

„Když jsme jen my a závoďák dorazili do bivaku, vyndali jsme na sluníčko bundy a tepláky. Měli jsme už dost těch propršených a studených dní. Těšili jsme se na teplo. To nám hned překazili komáři. V noci náš žrali a kvíleli jak country kytary. Zmrdi jedni. Ráno bodla snídaně. Jen myslím, že všichni už byli trochu nervózní. Já tedy rozhodně ano. Další dlouhý den…“

Tým se musel rozdělit a kartáčky zůstaly v bydlíku. Devátá etapa zrušena.

Ve středu se pro změnu nezávodilo vůbec, protože dakarská karavana se opět potýkala s nečekanými událostmi, o které v závodu rozhodně není nouze. „Mrzí mě to, přišli jsme tak o další příležitost stáhnout náskok těch, kteří jsou před námi. Měla to být nejtěžší etapa, kde jsme mohli hodně ztratit, ale také hodně získat. Nedá se nic dělat, jedeme dál a doufáme, že si ještě zazávodíme,“ říká Martin Macík. A co přesně se na Dakaru stalo? Poté, co posádka týmu Big Shock Racing dokončila úterní osmou etapu na výborném 8. místě, vydala se na přejezd do bivaku v Saltě. Měl měřit 433 km, ty se ale pěkně protáhly. Co čert nechtěl, kamení zavalilo jedinou příjezdovou silnici a během chvíle bylo vše jinak…        

 „Nějak se nám to tu komplikuje,“ hlásil v úterý v noci Martin Macík. Asi 150 km před Saltou voda proudící z hor smetla vesnici, spoustu kamení a jediná silnice na Saltu zůstala neprůjezdná. Došlo k neštěstí, proto část techniky a také zdravotníci organizátorů pomáhali se záchranou. Závodníci i jejich asistence zůstali před neprůjezdným úsekem, kam dojeli asi v 18 hodin. Organizátoři zastavili soutěž a čekalo se, co bude dál.

„My jsme během čekání udělali základní úpravy na autě a pak nám organizátoři dali plán náhradní trasy, která měřila 330 km a vedla přes hory. Mohly ji s námi absolvovat i asistence, ale jen 4×4 nebo 6×6. Ostatní museli čekat, až se zprovozní původní cesta,“ popisuje Michal Mrkva, mechanik týmu Big Shock Racing. Protože velké asistenční vozy, včetně bydlíku, by horský úsek zdolávaly 10 hodin, rozhodly se vyčkat a přenocovat před závalem.

„My jsme s klukama v doprovodu 2 novinářských aut večer vyrazili do horské objížďky. Cesta nám trvala 5 hodin. Z auta jsme vylezli po druhé hodině noční místního času, totálně zničení,“ popisuje další peripetie závodníků František Tomášek, navigátor týmu Big Shock Racing.

„ V Saltě jsme si po tom dlouhém harcování dali večeři a postavili stan, ve kterém jsme strávili noc. Nic moc. Praskla mi karimatka a také se těším na svůj kartáček, který zůstal v bydlíku,“ směje se Martin Macík. Všichni doufali, že silnice bude co nejdříve průjezdná a tým se brzy sejde. Během středy závodníci se svým doprovodem absolvovaly 670 km dlouhý přejezd do Chilecita a závodit by se mělo opět ve čtvrtek.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Hlavně, aby Franta držel jako žula!

Tentokrát jsme kamčák museli servisovat na silnici. Pak cesta v novinářské Toyotě přes horu a spánek mimo milovaný bydlík. Leželi jsme v teleportech, co vypadají jako rozkládací lehátko se stříškou. Ráno jsme s Míšou Mrkvou vzali našeho Frantu opláchnout do myčky. My kartáčky nemáme. Jsou v bydlíku. Nevadí. Teď už letíme kolem Chile, je zase 30 stupňů, probíráme ženský, závodění, čumíme na přírodu a nemůžeme se dočkat bivaku, sprchy a jídla. Dneska jsem přišel na to, jak si připadám. Jako když točíme Top Gear speciál. Jsme malinko kožený, ale nálada dobrá. Spánek nepotřebujeme, jsme tvrďáci. Hlavně, aby Franta držel jako žula!

Macíkova posádka po noci plné chrápání boduje 8. místem v etapě.

Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva z týmu Big Shock Racing v osmé etapě, druhé maratonské, dojeli do cíle na výborném osmém místě. Po noci, kterou posádka nakonec strávila na starých matracích v obrovském hangáru bývalého vojenského objektu a ve společnosti ostatních chrápajících závodníků, vyrazila do dalších rychlostních bojů. Taktika byla jednoduchá. Nezapadnout a vyrovnanými výkony pokračovat závodem. Vše vyšlo podle plánu a členové týmu Big Shock Racing se těší z 8. etapového místa.             

Osmé etapě předcházela maratonská noc strávená v armádním objektu, kde většina jezdců spala ve společné místnosti. „Někdo si ustlal na zemi, někdo si tu postavil stan, my jsme s Martinem a Michalem našli staré plesnivé matrace, na kterých jsme si udělali ležení a byli jsme rádi, že jsme v suchu a v teple. V noci se tu ozývaly roztodivné zvuky, převládalo chrápání. A hned ráno ve 4 hodiny nás vzbudili motorkáři, kteří se chystali do závodu,“ popisuje dobrodružnou noc navigátor týmu Big Shock Racing František Tomášek.

Nikoho už nepřekvapí, že i následná osmá etapa letošní Rallye Dakar byla zkrácena na 171 kilometrů. Ale závodníci týmu Big Shock Racing si nenechali zkazit náladu a těšili se na jízdu v dunách a navigátorsky náročnější trať, jejíž charakter už znali z minulých ročníků.

Žlutý kamion Franta na své cestě k cíli míjel spoustu zakopaných závodních strojů. To osazenstvo kabiny znovu utvrdilo v přesvědčení, že je třeba jet přesně, svižně, ale opatrně a hlavně nezapadnout a neponičit závodní kamion. „Byla to pěkná etapa, vystřídaly se snad všechny povrchy, písek, kamení, projížděli jsme řečiště. Ale stále jsme dávali velký pozor. V horách se nám pak ještě podařilo zrychlit. Rozhodli jsme se, že pojedeme raději o něco pomaleji, ale s rozvahou. Jsme rádi, že se neztrácíme, nezapadáme, komunikujeme. Nálada v kabině je výborná a to je důležité,“ hodnotí etapu pilot Martin Macík.

Nakonec žlutá liazka s číslem 518 dojela do cíle jako osmá se ztrátou pouhých 6 minut na vítěze. V celkovém pořadí patří týmu Big Shock Racing 15. pozice. Při následném přejezdu do bivaku však nastaly další komplikace, způsobené vodou a zborcenou skálou, které dakarské karavaně komplikovaly přejezd do argentinského bivaku.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Na hranicích

„Čeká nás další přejezd hranic, takže jsem zvědav, co zase přijde. Když jsme jeli přes hranice s Paraguayí, děly se věci. Asi si nás vylosovali nebo jsme se jim zdáli podezřelí (jezdím v autě s šéfem týmu Martinem Macíkem starším), protože nám do auta pustili psa (pak jsme půl hodiny vymetali chlupy). Zkoušeli na nás, jestli nevezeme drogy. Museli jsme jim ukazovat kde co. I baťohy. Ale nakonec dobrý,“ vzpomíná Lavor.

Na Dakaru měli mechanici pauzu. Posádka Big Shock Racing týmu nesměla do bydlíku. Je tu maratónská etapa.

I sedmá dakarská etapa vedoucí z La Paz do Uyuni musela být kuli rozmarům počasí zkrácena, což Martina Macíka, pilota týmu Big Shock Racing příliš netěšilo: „Rádi bychom postupně umazávali ztrátu, navíc jízdu v blátě mám natrénovanou ze Sedlčan, takže se nám teď každý kilometr hodí, z podobných změn radost nemáme.“ Tentokrát se jelo na jistotu a závodníci šetřili své vozy. Nikdo neměl chuť opravovat přes noc techniku svépomocí.   Posádka žluté liazky startovala do maratónské etapy ze čtvrtého místa a do cíle dojela jako dvanáctá, celkově si drží dobrou patnáctou pozici.                

Na programu Rallye Dakar jsou teď maratónské etapy, další výzva. Znamená to, že po dojetí do cíle musely posádky přespat mimo bivak, zcela bez asistence zbytku týmu a s opravami techniky jim nesměli pomáhat jejich mechanici. Závady musely závodníci zvládnout vyřešit vlastními silami, případně si mohly vzájemně pomoci i konkurenční posádky, ale nikdo jiný k technice přes noc nesměl. Asistenční vozy s mechaniky jely po své vlastní trase na jiné místo.

„Zkusili jsme si dnes startovat v čele pořadí a je to pecka,“ komentuje etapu navigátor František Tomášek. „Jelo se dobře, drželi jsme se trasy přesně podle road booku. Jen jeden úsek vedl mimo pistu a byl totálně rozbitý. Do etapy jsme po dnech volna vyjížděli s hezkým novým a opraveným autíčkem, ale po noci bez asistence bude Franta zase trochu rozcupovaný. Nic vážného, pár plechů na nástavbě. Víme, že ta obtížnější část nás čeká až zítra. Dnes jsme jeli na jistotu,“ doplňuje Martin Macík.

Po dojezdu do cíle posádka zajistila nejnutnější servis a dotankovala kamion. „Teď se nejvíc těšíme na jídlo. Musíme si odpočinout. Přejezd byl dlouhý, je tu zima, poprchává. Budeme dneska s klukama kempovat, čeká nás noc ve stanu. Probudíme se pěkně smradlaví a zmačkaní. A ráno budeme všichni doufat, že naše kamiony nenajdeme na parkovišti s prázdnými koly,“ dodává František Tomášek, navigátor týmu Big Shock Racing.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Když to děláš s láskou…

„Klasika. Ráno čumíme jako sůvy, natlačíme do sebe snídani, zabalíme poslední stan. Cesta zajímavá, stoupání jako prase. Vesničky, kde to drncá tak, že ti to málem rozebere auto. Potkáváme bagry, snažící se stavět opravdovou silnici. Pozorujeme lamy. Dneska neopravujeme, máme maratonskou. Oproti předchozím dnům celkem dobrý. Minule nám voda sebrala cestu přímo před nosem a pak málem i auto. Museli jsme najmout místňáka, jako navigátora, aby nám ukázal kudy jet. Pršelo, 8 stupňů, vyfasovali jsme pláštěnky, takže jsme všichni vypadali jako mokrý trpaslíci. A pak, že v Bolívii nemají vodu. Ha, ha. Čelovky a šli jsme na to. Jak říká kolega Čáp, tady to chodí, tady to navazuje. Ležíš pod autem a teče na tebe proud vody. No a co? Když to děláš s láskou…,“ hlásí z Dakaru Lavor.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Den volna a příprava na maratónskou etapu

Posádka Big Shock Racing má za sebou den volna v bolívijské metropoli La Paz. Závodní speciál „Franta“ prošel kompletní revizí a pilot Martin Macík se s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Michalem Mrkvou připravoval na nadcházející tzv. maratónskou etapu. Pondělní měřená část bude ještě kvůli počasí zkrácena, nicméně přejezdy zůstávají. V cíli tentokrát závodníky nebude čekat asistence, ale musejí se spolehnout pouze sami na sebe.  

Závodní speciál liaz, se kterým jede Big Shock Racing, je po dni v La Paz jako nový. „Mechanici pečlivě zkontrolovali vše, co se v první polovině rallye pokazilo, a preventivně vyměnili díly, které se nejvíce opotřebovávají,“ říká palubní mechanik Michal Mrkva. „Vezeme s sebou vlastně rozložené celé jedno auto. Nyní jsme na tom kvalitativně stejně jako před startem rallye,“ optimisticky dodává Mrkva.

Jeho nadšení již tolik nesdílí pilot Martin Macík, který správně tuší, že jsou před nimi jedny z nejtěžších zkoušek. „Auto je sice jako nové, ale čeká nás také tzv. maratónská etapa, během níž nemůžeme v bivaku využívat doprovod a asistenci našich mechaniků. Všechno je pouze na posádce.“ Tomu chce také Martin Macík přizpůsobit jízdu při pondělní etapě z La Paz do Uyuni. „Budeme konečně trochu klesat, ale zase ne o tolik. Povrch trati se bude opakovat a bude velmi podobný jako v předešlých etapách. Všichni mají opravená auta a závod může začít nanovo. Nicméně do cíle je to ještě dlouhá cesta, takže se rozhodně nepojede na 110 %.“ Big Shock Racing startuje z 16. místa.

Posádka Big Shock Racing musí tentokrát sebou vézt i jídlo, stan, spacáky nebo náhradní oblečení. Prostě vše, co je potřeba pro noc v 3 700 metrech nad mořem. „V kabině budeme jak sardinky. Počasí stále nepřeje a nemůžeme si dovolit cokoliv zanedbat,“ odtuší navigátor Tomášek.

Bolivijci si Rallye Dakar užívají naplno. Neváhají cestovat stovky kilometrů, aby zažili atmosféru nebo se mohli vyfotografovat se závodníky. Big Shock Racing v La Paz bivakoval hned vedle nákupního centra, takže byl ve středu pozornosti po celý „odpočinkový“ den.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Konečně hotovo…

„Auto je hotový a já taky. Zatímco budou kluci dva dni na trati, nás čeká transfer do Salty. Doufám, že trochu rozkvetu. V La Paz to bylo peklo,“ tentokrát velmi krátce Lavor.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Zrušená 6. etapa a přejezd do La Paz

Počasí v Bolívii závodníkům nepřeje. Organizátoři museli kvůli povodním zrušit celou šestou etapu. Začaly dva dny odpočinku. Posádky se ze zatopeného Orura přesunuly do La Paz. „Mechanici mají prostor pro pečlivý servis. My vyklízíme kabinu, ve které jsou tuny bahna,“ popisuje neplánovaný den volna Martin Macík. „Všichni se dáváme dohromady po otřesné noci a nouzovém spaní na dálnici před Orurem,“ dodává Macík, aktuálně na 16. příčce celkového pořadí.

Měla to být jedna z těch hodně dlouhých etap. Organizátoři původně připravili pro závodníky 786 km, z toho mělo být 527 kilometrů měřených.  Opravdová výzva i s pomyslnou třešničkou v podobě focení před jezerem Titicaca. Etapa s údajně nejdivočejšími dunami. Místo toho přesun do La Paz, administrativního centra Bolívie.

„Pátá etapa byla opravdu výživná a kluci udělali večer opravdu jen nejnutnější servis.  Teplota těsně nad nulou, proudy vody a bahna nejsou zrovna ideální podmínky pro cokoliv,“ líčí průběh soboty Michal Mrkva, mechanik Big Shock Racing týmu. „Pokračovat v servisu budeme v La Paz během neděle, kdy je ´druhý´ den volna.“

Big Shock Racing takticky nenocoval v oficiálním bivaku, ale kousek od něho. Na části uzavřené dálnice před městem. „Díky tomu jsme nemuseli řešit tolik bahno a vyprošťování techniky. Zároveň se potvrdila zkušenost, že i asistence a doprovodné vozy je ideální mít připravené na extrémní terén. Nechtěl bych zažívat to, co jiní ve standardních karavanech,“ popisuje bolívijské povodně Martin Macík starší.

Atmosféra při závodě je i přes nepřízeň počasí úžasná. „Stačí jen, aby na chvilku přestalo pršet a hned je kolem nás spousta fanoušků, kteří se chtějí fotit nebo žádají o podpisy. Je vidět, že Dakarem žije celá Bolívie,“ svěřuje se Martin Macík, pilot kamionu 518.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Lamy a dálnice…

„U snídaně čumíme jako sůvy. Zautomatizované pohyby. Balíme a vyrážíme na pátou etapu. Cíl byl jasný. Nepojedeme po silnici, ale budeme křižovat závodní trasu. Užívám si místní okresky a neustálá stoupání mezi třemi a pěti tisíci metry. Potkáváme lamy kolem cest, ale i bagry. To se Bolivijci snaží stavět skutečnou silnici s asfaltem. To nejhorší bylo ještě před námi. Zatímco kluci bojovali, my se už brodili. První dva brody jsme zvládli sami. Třetí cca 8 metrů dlouhý byl dostatečná výstraha, abychom angažovali jednoho místního coby průvodce. Dojezd do bivaku a nástup do šichty. Ležím v té zimě pod autem, teče na mě proud vody a myslím jen na sprchu a ten svůj pelíšek v bydlíku ,“ s láskou popisuje zatím poslední den viditelně unavený Lavor.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Big Shock Racing maže ztrátu. Macík zažívá euforii a dere se vzhůru

Výsledek páté zkrácené etapy je pro Martina Macíka a jeho tým jednoznačně příznivý. Čtvrté místo se ztrátou pouhých 16 minut na prvního De Rooye dodává tolik potřebné sebevědomí, které umocňuje vzestup v celkovém pořadí o devět pozic, tj. na 16. místo. „Skvěle zvládnutý kritický kontrolní bod, na kterém hodně posádek ztratilo cenné minuty, a precizní práce navigátora, nás posunula skokově vpřed,“ hodnotí pátý dakarský den Martin Macík. „Už při sjezdu z hor jsme předjeli asi sedm kamionů a v agresivní jízdě jsme pokračovali i na prašném rovném úseku, kde už jeli naplno úplně všichni,“ říká pilot žlutočerné liazky a dodává, že je to jeho dosud nejlepší výsledek v závodnické kariéře.

Pořadatelé pátou etapu zkrátili kvůli povodním, resp. nepříznivým povětrnostním podmínkám, které v místě závodu panovaly. Místo původních 438 měřených kilometrů, posádky absolvovaly pouze polovinu, tj. 219 km.

Start z 25. pozice nebyl po kamion se závodním číslem 518 ideální. Díky silnému dešti se ale usadil prach a Martin Macík si mohl dovolit jet na úzkých horských cestách rychleji. Po vyjetí na Gran Pampu Salada už začalo jít o umístění a Big Shock Racing bojoval s kamiony v první patnáctce. „Podařilo se nám chytře vyhnout jedné kolizi, kde byl zapadlý kamion a dalších pět kolem, rychle projet kontrolním bodem a pracovali jsme systematicky na umazávání ztráty,“ líčí Martin Macík.

Poučení z předešlých chyb v navigaci přineslo ovoce. „Zatímco ostatní marně hledali další ukrytý kontrolní bod, my jsme jeli téměř na jistotu,“ vypráví navigátor František Tomášek. „Na místě panoval doslova chaos, kdy i velmi zkušení jezdci přijížděli z protisměru.“ To Martin Macík je přímo v euforii: „Je vidět, že je Franta skvěle připravené auto. Dnes jsem si užíval závodění naplno.“

I ostatní členové posádky jsou ve výborné formě. Nadmořská výška na nich není prakticky znát. Adrenalin dělá divy. Pátá etapa z Tupizy do Orura měla být z velké části po náhorní plošině. Tvrdý a rychlý terén. Počasí vše náhle změnilo. Pampy bývají často zaplavovány vodou a nejinak tomu bylo i během této etapy. Ta pro závodníky zdaleka neskončila v polovině. S nepřízní počasí museli bojovat i v bivaku.

Každopádně sucho v Bolívii rozhodně není. Bivak byl úplně pod vodou a Martin Macík se se svým Frantou nedostal ani dovnitř. Závodníci se museli otáčet na místní komunikaci, kde zapadávali snad úplně všichni. Provizorně se spí na dálnici, která vede před původním kempem. Déšť neustává…

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Místo žvýkaček koka…

„Skoro nespíme. Celou noc opravujeme nebo provádíme revize – brzdy, komplet podvozek, svaření hliníkové nádrže opravované na trati nebo výměna servo pumpy. Už jsme trochu kožený, ale mezi mechaniky stále dobrá nálada. Nechali jsme si dát do pasu razítko, že jsme byli v Bolívii a celníky jsme ujišťovali, že nic nepašujeme. Ani se nesmáli a já na další zastávce v horách pochopil proč. Většina lidí byla totiž totálně vystřelená a neustále žvýkali koku. Silnice jen pár kilometrů, zbytek prašné cesty. Asi taky začnu žvejkat,“ těkavě vypráví Lavor.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Macík si užíval duny čtvrté etapy.

Dakar začíná pěkně prověřovat schopnosti jednotlivých posádek a kvalitu techniky. „Čtvrtá etapa z argentinského San Salvador de Jujuy do bolivijské Tupizy nebyla rozhodně jednoduchá. Rychlá, velmi technická, ale i nádherná s velkými dunami,“ popisuje první dojmy ze 416 km dlouhé měřené části Martin Macík. Posádka Big Shock Racing hned na začátku etapy řešila servis chladiče, kde ztratila přes 2 hodiny času. Pokračování v závodě se neslo ve stylu stíhací jízdy ze zadních pozic. Oprava chladiče a těžká navigace způsobily propad na etapové 25. místo. V celkovém pořadí je Martin Macík 19.

Čtvrtý dakarský den byl pěkně dlouhý. Kamiony musely ujet celkem 521 km, z toho bylo 416 měřených. Trasa vedla z Argentiny do Bolívie a téměř celá byla ve čtyřech tisících metrech. „Tady se teprve pozná, kdo se připravoval. Nemoc z nadmořské výšky přichází postupně,“ upozorňuje Martin Macík, který se svým týmem řešil hned na začátku etapy poruchu chladiče. „Prasklá vrtule a díra v chladiči nám trochu zavařily,“ přiznává mechanik Michal Mrkva. „Servisovali jsme přes 2 hodiny a pak vystřelili na stíhací jízdu. Byl to takový mix říčních koryt a hor. Do toho parádní duny,“ netají se Mrkva.    

Čtvrteční etapa prověřila i navigátory. „Nebylo výjimkou vidět ostatní posádky přijíždět z naprosto jiných směrů, než by měly. I my jsme se párkrát ztratili,“ přiznává František Tomášek, navigátor Big Shock Racing týmu. Ten snáší nadmořskou výšku poměrně dobře. „Celou dobu jsme se drali postupně dopředu, abychom co nejvíce stáhli počáteční ztrátu. Byl to doslova hardcore. Už si pomalu zvykáme, že každou etapu něco na autě řešíme,“ dodává Tomášek.

Jak přicházejí těžší etapy, stává se úloha navigátorů stále důležitější. Právě oni mohou významně ovlivnit celkové pořadí. S tím souvisí bezpečnost, na kterou pořadatelé velmi dbají. „Jedno zařízení vysílá neustále naši polohu přes satelit a díky tomu bychom měli být vidět na webu, kde přesně jsme a jak si vedeme,“ vysvětluje František Tomášek. Díky Iritraku, což je další užitečná věc, mohou posádky komunikovat s organizátorem. „Celé se to skládá z několika tlačítek a obsluha je velmi jednoduchá,“ říká navigátor. Jedno tlačítko slouží pro signalizaci, že vůz stojí, ale je v pořádku. Druhé pro oznámení opravy. „Červený knoflík je pro přivolání helikoptéry. Automaticky to také ale znamená ukončení závodu,“ uzavírá navigátorskou lekci Franta Tomášek.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Funění a bolest hlavy…

„Rána na Dakaru bývají ve znamení honičky. Žádný dvojsmysl. Makáme, abychom stihli všechno doladit a Mates mohl letět jako drak. My ho pak stíháme. Včera mě navigoval dakarský matador Martin Macík starší. Samé ´řaď, brzdi nebo jeď´. Teda brutální zatáčky přímo nahoru do hor. Ve třech tisících bylo ještě fajn, ale pak teplota rychle padala. Převléknout se rychle do teplého. Ve čtyřech tisících asi 15 stupňů, šílená bolest hlavy a na procházku ani pomyšlení. Byl jsem rád, že jsem funěl kolem auta. Šichta začíná teprve večer – tzv. velký servis cca do páté ranní. Ale Franta drží,“ chrlí ze sebe Lavor a je k nezastavení.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Martin Macík zlobil komisaře, zkoumal kontrolku a bojoval o první desítku.

V začátku třetí etapy Rallye Dakar měli v týmu Big Shock Racing všichni hodně na pilno. Blikající kontrolka dobíjení způsobila, že se žlutý kamion Franta přihnal na start s mírným zpožděním a posádka na cestu ze San Miguel de Tucumán do San Salvadore de Jujuy odstartovala až jako 22. Po obrovském nasazení si Macík s Tomáškem a Mrkvou cestou do cíle vydobyli zpět výbornou 11. pozici. Ve vzduchu však visí penalizace. „Dneska to nebylo zrovna lážo plážo,“ zhodnotil třetí etapu na jejím konci Martin Macík.   

„Budíček v sedm hodin, nějaká ta příprava, v devět šup do sedaček a hurá na první přejezd. A pak to začalo. Rozsvítila se kontrolka dobíjení a my jsme 40 minut hledali příčinu. A nenašli jsme ji ani po výměně alternátoru,“ popisuje perné chvilky pilot Martin Macík. Na start se tak liazka týmu Big Shock Racing přiřítila o 7 minut později, s čímž pan komisař nebyl zcela spokojen, a tak našim závodníkům může hrozit penalizace.

První část etapy byla pravá dakarská, s technickými pasážemi a se spoustou písku. Posádka vybírala ideální stopu a objížděla zakopané nešťastníky, kterých na trati nebylo málo. „Bohužel v tomto chaosu jsme zřejmě minuli jeden WPC bod, což bude skoro jistě znamenat dalších 20 minut navíc,“ říká František Tomášek, navigátor týmu Big Shock Racing.

„V druhé části etapy nám povrch trati bezvadně seděl a pustili jsme se do předjíždění. Šlo to jako na běžícím pásu, auta, motorky, čtyřkolky a mezi nimi i několik kamionů. My i Franta jsme ze sebe vydali maximum, abychom dohnali ty tušené penalizace,“ říká Martin Macík. Do cíle etapy nakonec posádka dorazila na výborném jedenáctém místě a čeká na verdikt komisařů.

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Mají nás tu rádi…

„Je zajímavé, že vždycky když někde zastavíme, tak se seběhne třeba 80 lidí a všichni se chtějí vyfotit. Se závodníky, s námi, je to úplně jedno. Kdo přijede dakarským autem, je tady za hvězdu. Nejlepší atmosféra je vždycky na startu, kam doprovázíme kluky. Všichni tam blázní, řvou, házejí nám holky do auta. Je to fajn. Ty lidi to tu hrozně baví, jsou usměvaví a mají z nás ohromnou radost,“ říká Lavor.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Proč Lukáš Kvapil opouští závod? Co se před jeho nehodou na trati odehrálo?

Záchranářský příběh Lukáše Kvapila

Druhá etapa se stala osudnou pro Lukáše Kvapila, motocyklistu týmu Big Shock Racing, který během závodu zastavil, aby pomohl zraněnému italskému jezdci. Přesto by se příště nezachoval jinak. „Určitě ničeho nelituji, rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl. Přikazovaly mi to pravidla soutěže i moje přesvědčení. Nedovedu si představit, že bych nepomohl zraněnému člověku v bezvědomí. Na Dakar jsem určitě nezanevřel. Je to neuvěřitelné dobrodružství a bude-li příležitost, určitě do toho půjdu znovu,“ vzkazuje Lukáš Kvapil z týmu Big Shock Racing, člen Dukly Praha, který už dlouhá léta slouží v armádě a účastnil se také zahraničních válečných misí v Iráku nebo Afganistánu. Lukáš také působí jako mentor instruktorů speciální přípravy a nikoho asi nepřekvapí, že se věnuje i výcviku motocyklových jednotek.

Co se na trati odehrálo?

Lukáš Kvapil si v úterní druhé etapě u prvního kontrolního stanoviště všiml kolegy motorkáře, který havaroval a v bezvědomí ležel v nepřehledném úseku tratě. Ihned zastavil, poskytl mu první pomoc, ze své bundy udělal přístřešek proti slunci a poté, co se mu podařilo zraněného závodníka oživit, dal mu vypít svou vodu. Pohotovostní signalizací okamžitě volal pomoc. Se zraněným italským jezdcem čekal 50 minut na příjezd záchranářů a pak pomáhal řídit projíždějící auta, aby zdravotníci mohli jezdce ošetřit, naložit a odvézt.

Po téměř třech hodinách se podařilo vše vyřešit. Lukáš po celou dobu neměl co pít a po pobytu na přímém slunci, kde se teploty šplhaly přes 40 stupňů, byl už poměrně dost vyčerpaný. Od organizátorů dostal vodu na cestu s informací, že pokud chce v závodu pokračovat, musí dojet do cíle etapy. Čas, který strávil pomocí, mu měl být odečten. Bohužel, mezitím trať projela všechna další vozidla a blížily se kamiony, takže už byla totálně rozbitá.  Lukáš vyrazil na cestu, projel druhý kontrolní bod, ale v rozježděném fesh-fesh terénu mu kolo uvízlo v díře, která byla schovaná v jemném písku, a nepříjemně havaroval. Poranil si obličej, rameno, měl otřes mozku a nezbylo mu nic jiného než přivolat pomoc také pro sebe. Vrtulník ho převezl do bivaku, kde v bolestech čekal několik hodin na transport do místní nemocnice. Zde dostal základní ošetření, ale operační zákrok se nakonec rozhodl absolvovat až v ČR.

Nečekané shledání

V nemocnice se na jednom pokoji sešel také se zraněným italským motocyklistou Domenicem Cipollonem, kterému na trati poskytl pomoc. „Myslím, že z toho bude velké přátelství,“ směje se už Lukáš Kvapil z týmu Big Shock Racing. Lukáš byl ve středu převezen k dalšímu ošetření do Buenos Aires a ve čtvrtek by se měl vrátit do ČR, odkud bude fandit všem Čechům na Dakaru.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

Martin Macík postupuje pořadím. Lukáš Kvapil po pádu končí

Ve druhé dakarské etapě se posádce kamionu týmu Big Shock Racing dařilo a přiblížila se k první desítce. Trať dlouhou 284 km, projel Macíkův kamion průměrnou rychlostí přes 100 km za hodinu a ze startovního 18. místa se propracoval až na 9. pozici. Martin Macík, Franišek Tomášek a Michal Mrkva nakonec do cíle dojeli třináctí poté, co je v samém závěru zdržely neoznačené odstavené vozy, schované ve zvířeném prachu.

Bohužel, druhá etapa neskončila dobře pro motorkáře týmu Lukáše Kvapila, který nejdříve na trati pomáhal kolegovi v bezvědomí a po odjetí dalších kilometrů sám havaroval. Zranění mu nedovolilo v závodu pokračovat.

V kamionu s chlazením a nohou na plynu.

„Tohle už byla klasická Argentina, jak ji známe, jen trochu teplejší než bývá zvykem. Mastili jsme to stočtyřicítkou všude, kde se dalo. Franta jel dnes výborně, technika fungovala na jedničku. Takže jsme postupně předjížděli auta před námi,“ popisuje průběh závodu mechanik Michal Mrkva. Trať byla opět velice prašná a dostat se před soupeře nebylo úplně snadné, ale Martin Macík navigovaný Františkem Tomáškem využil každou příležitost. „Pomohlo také, že kamiony dnes měly vlastní trasu, takže nám auta a motorky neprášily a mohli jsme to pořádně rozjet. Nicméně jsme dost naklepaní, v tak obrovské rychlosti je obtížné hledat si cestu a vyhnout se všem dírám,“ doplňuje František Tomášek. V závěru měřené etapy se liazka s číslem 518 mírně zdržela, když se musela nebezpečně vyhýbat vozům, které byly na trati odstaveny bez potřebného označení, takže byly ve zvířeném prachu dokonale schované.

Teploměr na startu druhé etapy ukazoval 42 stupňů. „Vedro v kamionu, pokud navíc sedíte připoutaní a navlečení v kombinéze, je obrovské. Je potřeba hodně pít, jinak hrozí dehydratace. My jsme dostali nápad, jak se ochladit a to nám dnes dost pomohlo. Z taktických důvodů ho ale nechceme prozrazovat,“ říká Martin Macík. Posádku navíc opustila viróza, během jízdy teď všichni svorně pokašlávají, ale cítí se mnohem lépe.

Lukáš Kvapil po havárii do další etapy nenastoupí.

Štěstí ve druhé etapě nepřálo motorkáři týmu Lukášovi Kvapilovi, který ještě na CP1 zastavil, aby pomohl závodníkovi v bezvědomí. Bohužel, po několika dalších kilometrech na trati, která už byla hodně rozbitá, sám havaroval a podle posledních zpráv utrpěl frakturu ramene a nosu. Vrtulník pak Lukáše přepravil do bivaku. Letošní závod pro něj končí.

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

www.bigshockracing.cz

Macíkova posádka s chřipkou osmnáctá. Kvapil postoupil mezi motocykly a stihl opravit nádrž

Hezký den,

přinášíme vám aktuální zprávy týmu Big Shock Racing z první etapy Rallye Dakar 2017.

Posádka týmu Big Shock Racing ve žlutém kamionu liaz s číslem 518 úspěšně zdolala první etapu letošní Rallye Dakar. Hnána horečkou, která se od pilota Martina Macíka postupně přesunula i na navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvu, projela posádka prvních měřených 39 km v hodně svižném tempu. Hlavním cílem bylo udržet startovní místo do příští etapy a vypotit nepříjemnou virózu. A to se podařilo. Tým obhájil osmnáctou pozici a všichni věří v brzké uzdravení. Ve startovním poli motocyklů si dobře vedl Lukáš Kvapil, který zažil svůj dakarský křest a hned v první etapě i horké chvilky při opravě nádrže a objíždění koně, který se potuloval za jednou ze zatáček. Přesto se startovním polem probojoval ze 139. na 118. pozici.

„Já jsem bacil prsknul ještě na kluky z kabiny. Mrkev zatím vypadá dobře, ale Ferry už je na antibiotikách stejně jako já. Co vám budeme povídat, vyrazit do závodu s horečkou, když je venku 40 stupňů ve stínu je fajnové. Ale jsme tvrdí chlapi, takže nás žádná rýmička nerozseká. Na Dakaru se člověk rychle vypotí,“ popisuje aktuální zdravotní stav posádky Martin Macík.

Další detaily najdete v přiložené tiskové zprávě.

Fotky z první etapy a pódia v příloze. Další můžete stahovat zde:

https://www.dropbox.com/sh/nhnvxqotgsw9lhe/AABicoUZ_FS7J8QHSSb4D0TJa?dl=0

Video, ve kterém se dozvíte, jak se závodní stroje dostanou ze Sedlčan do Jižní Ameriky, a co je třeba podniknout, aby mohly závodit na Dakaru můžete stahovat zde:

https://www.dropbox.com/sh/an3uh6ojyjso0m8/AAACz7YDdUWBEmSz2c61ivHOa?dl=0&preview=01+Vyzved%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD+techniky.mp4

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat i na Facebooku:

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

https://www.facebook.com/lukaskvapilarmy

http://www.facebook.com/bigshockracing

případně na:

www.bigshockracing.cz

Budete-li potřebovat další informace, ozvěte se nám, rádi vás uslyšíme.

Moc děkujeme za Vaši podporu, mějte se pěkně.

Big Shock Racing připraven na start

Český Big Shock Racing tým má technické přejímky úspěšně za sebou. „Dopadli jsme na výbornou. Technika skvěle připravena a Franta nezklamal,“ popisuje průběh silvestrovského odpoledne Martin Macík, který bojuje s horečkou a poslední chvíle před závodem netráví podle plánu s týmem, ale sám na hotelu. Nový ročník Rallye Dakar bude znamenat změnu i pro navigátory, ti se musí na jízdu více soustředit, hledat neoznačené kontrolní body a pečlivě odečítat ujeté kilometry.    

Technické přejímky pro Big Shock Racing dopadly skvěle. Administrativní část probíhala v nedaleké budově fotbalové federace. Po nutné kontrole všech náležitostí dostala posádka ve složení Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva čipy na zápěstí. Zároveň se seznámila s novým přístrojem, tzv. iritrak, který slouží pro komunikaci s pořadatelem během závodu a také pro sledování posádek online. „V letošním závodě se nebude celkový stav kilometrů automaticky kalibrovat po projetí každého kontrolního bodu tak jako loni,“ vysvětluje změnu pro navigátory František Tomášek, který přiznává, že to může být trochu komplikace a bude si muset dávat pozor na stav kilometrů. „Druhá výrazná změna je vložení nového kontrolního bodu, který je ale pro posádky až do jeho projetí tajný. U každého kontrolního bodu se totiž v určitou chvíli objeví šipka, která navádí na hledaný bod. Pokud ho mineme, dozvíme se to až v dalším kontrolním bodě, který může být třeba až za 50 km,“ vysvětluje Tomášek.

Posádky se letos musí plně spolehnout na „iritrak“. „Žádný jiný přístroj nebo zařízení, které vysílá jakýkoliv signál, nemůže ve vozech být,“ říká Martin Macík a vysvětluje proč: „Zjistilo se totiž, že některé týmy disponují zařízením se softwarem, který dokáže trasovat mapu a zároveň doporučovat zkratky. To by se letos mělo eliminovat.“

Celý tým Big Shock Racing slavil Silvestra společně v bivaku až na Martina Macíka. Ten bojuje poslední dva dny s vysokými horečkami, bere antibiotika a léčí se v ústraní hotelu. „Věřím, že v pondělí budu připraven na start a vyrazíme do boje,“ sebevědomě prohlašuje Macík.

Rallye Dakar 2017 začíná v pondělí 2. ledna 2017 v paraguayském Asunciónu.

Big Shock Racing

Jak na dakarské výšky? Macík si pěstuje krvinky na sněžnicích. Kvapil spoléhá na Afghánistán.

Rallye Dakar se kvapem blíží. Závodní stroje týmu Big Shock Racing se na trajektu plaví do Buenos Aires a jezdci ladí formu. Nejnáročnějším úsekem trasy letos zřejmě bude několikadenní průjezd bolivijskými horami, který přinese extrémní nadmořské výšky. Martin Macík, pilot kamionu s číslem 518, se proto vypravil i se svým navigátorem Františkem Tomáškem do italských Alp, aby vylepšili kondici během vysokohorské přípravy. Lukáš Kvapil spoléhá na poctivý celoroční trénink a předchozí zkušenosti z Afghánistánu. Natrénovat na vysoké nadmořské výšky není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

Během Rallye Dakar se závodníci přesunou do vysokých hor poměrně záhy po startu. Už 4. ledna, ve třetí etapě, začne trasa stoupat do hor a vrcholy And se začnou nebezpečně přibližovat. Ve výšce mezi 3500 a 5000 metrů nad mořem tak posádky stráví několik etap, včetně dne volna. „Když vystoupáte do podobných výšek, nebude vám úplně dobře. Ten stav bych přirovnal ke kocovině říznuté chřipkou. Bolí vás hlava, jste zpomalení, hůř se vám dýchá i soustředí, špatně spíte,“ vysvětluje navigátor týmu František Tomášek, co čeká na dakarské závodníky.

Připravit se na podmínky, kdy tělo musí stoprocentně fungovat i s nedostatkem kyslíku, přitom není úplně snadné a každý přípravu řeší po svém. „Já jsem strávil dost času zjišťováním, jak na ty šílené výšky trénovat. Konzultoval jsem to s trenérem, lékaři i s horolezcem Márou Holečkem (člen Big Shock! Týmu). Můj závěr je, že když nahoře nemáte dostatek kyslíku, potřebujete více červených krvinek. Takže spoléhám, že zabere aklimatizace ještě před Dakarem, kdy si tělo krvinky vytvoří a až to přijde znovu v Bolívii, už bude připravené a bude vědět, co má dělat,“ vysvětluje Martin Macík, proč momentálně tráví čas běháním na sněžnicích a běžkách po bílých stráních italských Alp. Zároveň si pochvaluje, že tréninkem a pobytem v jednom z nejvýše postavených hotelů v Evropě, ležícím 3 200 metrů nad mořem, spojuje příjemné s užitečným.

Lukáš Kvapil, který bude za tým Big Shock Racing bojovat v kategorii motocyklů, přípravu na nadmořské výšky řeší s nadhledem a dění nechává spíše volný průběh. „Na Dakar jsem se poctivě fyzicky připravoval celý rok, poslední měsíc jsem absolvoval intenzivní trénink v Dukle Praha, takže fyzicky jsem dobře připraven. S vysokými horami mám několik zkušeností. Během mise v Afghánistánu jsem absolvoval plnou zátěž v horách vysokých přes 3000 metrů a zvládl jsem to bez větších komplikací. Doufám, že na Dakaru to půjde stejně hladce,“ říká optimista Lukáš Kvapil.

Další variantou, jak vyzrát na pobyt ve vysokých horách, může být spánek v kyslíkovém stanu. „To není nic pro mě. Zalézat na noc do stanu by mě asi nebavilo. Důležitá je i pozitivní psychická kondice a myslím, že noci strávené ve stanu by mi na náladě určitě nepřidaly,“ dodává Martin Macík.

Úskalím pobytu ve vysokých nadmořských výškách je, že pokud se dostanete do míst položených nad 4 500 metrů nad mořem, většinou už nepomůže ani trénink. Navíc asi pěti procentům lidí je nahoře špatně prostě vždy, navzdory tréninku. V podobných výškách už může dojít k otékání mozku a plic.      

Michal Mrkva, který spoléhá, že jako mechanik týmu vše zvládne i bez aklimatizace, dodává: „Problémy s nedostatkem kyslíku nebudeme mít jen my, ale budou se s ním prát i závodní stroje. Extrémní výšky dávají zabrat hlavně motorům, které tu nedokážou podat stejný výkon jako v optimálních podmínkách.“ Posádka žluto-černé liazky, řečené Franta, se shoduje, že právě v horských úsecích se bude závod rozhodovat.

Finální trénink týmu Big Shock Racing probíhal celý prosinec a byl zaměřený zejména na fyzičku, výdrž a sílu, která je důležitá při nečekaných událostech, kdy je třeba rychle vyměnit kolo nebo opravit kamion. Důležitá byla také sauna, ta by měla závodníky zocelit pro etapy, které povedou horkými pouštními úseky, kdy se teploty v kabině závodního kamionu šplhají k 60 °C.

Ještě před odjezdem do Jižní Ameriky se posádka těší na českého Ježíška. A o co si Martin Macík napsal? „Já už jsem Ježíškovi nepsal ani nepamatuji. Ale nejlepší dárek jsou pro mě ponožky a trenky, když má tedy Ježíšek vkus. A pak cokoli, co se dá použít,“ směje se Martin Macík.

Big Shock Racing Media

Franta se na Dakar 2017 vybarvil

Martin Macík Jr. a Lukáš Kvapil balí na Rallye Dakar 2017

Další ročník Rallye Dakar poprvé v historii závodu odstartuje z Paraguaye. V kabině nového závodního kamionu Liaz s číslem 518 zasedne osvědčená sestava, pilot Martin Macík Jr., navigátor František Tomášek a mechanik Michal Mrkva. Posádka žluto černé liazky odjede do Jižní Ameriky pod křídly nového týmu BIG SHOCK RACING. Poprvé se přidá také Lukáš Kvapil, který závod zdolá na motocyklu. Finální přípravy jsou v plném proudu, probíhá závěrečná fáze náročného tréninku zaměřeného na výkon ve vysokých nadmořských výškách. Technika je připravena na listopadovou plavbu do Buenos Aires.       

Pátý Dakar, potřetí jako pilot

„Před třemi lety jsme si s tátou řekli, že pojedeme na Dakar společně. Já jako pilot a on jako boss týmu. Já jsem tehdy už měl za sebou dva ročníky jako navigátor. Stanovili jsme si 3 letý plán, bez kterého není možné propracovat se mezi nejlepší. Dnes jsme na začátku třetího Dakaru a jsme připraveni nejlépe, jak jsme kdy byli, i naše ambice jsou teď nejvyšší. Vím, že letos bude ve startovním poli minimálně 20 vlčáků, kteří půjdou po vítězství a všichni mají odjeto víc než já, přesto mě to neodrazuje. Mám naježděno, natrénováno a hlavně mám super truck, který funguje jako nikdy předtím,“ říká Martin Macík. Sestava posádky se v loňském roce dobře osvědčila, takže i letos budou Martina Macíka doprovázet navigátor František Tomášek a mechanik Michal Mrkva. „Dakar je částečně také o štěstí a nečekaných událostech, které vás na trati potkají. Uděláme maximum pro to, abychom se pohybovali v TOP 10 a v některé z etap si poskočili i trochu výš,“ dodává František Tomášek.

Lukáš Kvapil na motorce

Do startovního pole motocyklů letos přibyde další Čech. Lukáš Kvapil, člen Dukly Praha, si účast na Dakaru vybojoval úspěšným absolvováním Merzouga Rally, vítězství získal na Hungarian Baja 2015, třetí místo na Baja Drawsko 2016, má za sebou také extrémní endurový závod Erzberg rodeo. Lukáš je bojovník a na Dakar se systematicky připravuje už několik let. Současně už dlouhá léta slouží v armádě a účastnil se zahraničních válečných misí v Iráku nebo Afganistánu. Současně v armádě působí jako mentor instruktorů speciální přípravy a výcviku motocyklových jednotek. „Dakar je pro mě obrovská výzva a současně splněný sen. Vím, že mě čekají podmínky, které není snadné napoprvé zvládnout, ale udělám maximum pro to, abych dojel do cíle. Věřím, že to dám také díky armádnímu výcviku, který mi pomáhá podat co nejlepší výkon i v extrémních situacích,“ říká Lukáš Kvapil.

Nové stroje

Nový závodní kamion Martina Macíka dostal přezdívku Franta. Mechanici týmu pod vedením Michala Mrkvy a týmového šéfa Martina Macíka st. na něm pracovali do poslední chvíle a výsledek stojí za to. Franta má oproti předchozímu modelu podstatně upravený tvar. Důvodem ke změně byla potřeba účelnějšího rozložením váhy celého vozu, která by měla přinést nové možnosti ve zrychlení jízdy, hlavně v techničtějších pasážích. V kamionu budou zároveň otestovány nové tlumiče, na které se v náročném terénu dakarských závodů kladou vysoké nároky. „Nové auto jsme během sezóny dobře otestovali a rozdíl oproti předchozímu modelu je opravdu citelný. Myslím, že úpravy přinesou zrychlení a zároveň pro nás bude jízda daleko příjemnější, což pomáhá k lepšímu výkonu,“ říká Michal Mrkva, mechanik týmu. A nezbývá než dodat, že v kabině nového auta nechybí ani audio systém.

Kudy vede Dakar 2017

Pro posádku týmu BIG SHOCK RACING bude důležité propracovat se v prvních etapách startovním polem co nejvíc kupředu, protože po čtvrté etapě a následném přesunu do hor bude předjíždění daleko obtížnější. Zdá se, že trať i průběh závodu se bude opět lišit od předešlého ročníku. „Myslím, že se rozhodne během týdne v Bolívii,“ prorokuje Martin Macík a vzpomíná, jak daly všem zabrat obrovské nadmořské výšky. „Hodně záleží, jak se organismus dokáže přizpůsobit.  Já osobně se na jízdu ve výškách úplně netěším, protože dokáže dost zatopit a vážně to bolí, jak nás tak auto,“ říká navigátor František Tomášek. Druhá půlka trasy už by neměla být pro členy týmu překvapením, vrátí se do míst, která už v minulosti několikrát projeli, takže vědí, co mohou očekávat.

BIG SHOCK RACING

Tým KM Racing se proměnil v BIG SHOCK RACING a povede ho i nadále Martin Macík starší.  „Jak jsme slíbili, Franta se nám vybarvil do týmové žluté, kterou jen tak neopustíme, protože odedneška jsme BIG SHOCK RACING. Jedná se o českou úspěšnou a cool značku, se kterou jsme spojeni už několik let, a spolupráce se vzájemně vyplácí. V příštím roce společně přineseme i další novinky, ale ty si necháme jako překvapení po Dakaru,“ vysvětluje Martin Macík.

 

RALLYE DAKAR 2017 – Harmonogram

24. a 25. listopad – Le Havre – závodní stroje se po základních přejímkách ve francouzském přístavu nalodí k 21 denní cestě do Buenos Aires.

27., 28., 29. prosince – Buenos Aires – Vyzvednutí techniky a následný přesun 1250 km do Asunciónu, hlavního města Paraquae, kde budou přejímky a start Rallye Dakar 2017.

30., 31. prosince – administrativní a technické přejímky v Asunción – Paraguae

1. ledna – podium

RALLYE DAKAR 2017 – Etapy

2. 1. Asunción (Par)-Resistencia (Arg)
3. 1. Resistencia-San Miguel de Tucuman (Arg)
4. 1. San Miguel de Tucumán-San Salvador de Jujuy (Arg)
5. 1. San Salvador de Jujuy-Tupiza (Bol)
6. 1. Tupiza-Oruro (Bol)
7. 1. Oruro-La Paz (Bol)
8. 1. Rest day at La Paz
9. 1. La Paz-Uyuni (Bol)
10. 1. Uyuni-Salta (Arg)
11. 1. Salta-Chilecito (Arg)
12. 1. Chilecito-San Juan (Arg)
13. 1. San Juan-Río Cuarto (Arg)
14. 1. Río Cuarto-Buenos Aires (Arg)

Aktuality, zajímavosti, videa z aktuálního Dakaru můžete sledovat na:

www.bigshockracing.cz

http://www.facebook.com/martinmacikjrdakar

http://www.facebook.com/bigshockracing