Mise splněna. Martin Macík mezi kamiony v první desítce, Lukáš Kvapil na motocyklu bodoval na poli fair play.

Tým Big Shock Racing na letošním Dakaru jednoznačně uspěl. Desáté místo Martina Macíka, Františka Tomáška a Michala Mrkvy ve startovním poli kamionů potvrzuje, že i menší tým dokáže velké věci, pokud se sejde parta, která je ochotna pro společný výsledek udělat maximum a zároveň se u toho dobře bavit. I motorkář týmu Lukáš Kvapil si zaslouží respekt. Ačkoliv do cíle letošního Dakaru nedojel, dokázal pomoci zraněnému kolegovi, což je úspěch možná cennější než pódiové umístění. V každém případě, tým Big Shock Racing letos získal další potřebné zkušenosti, které se chystá zúročit na příštím Dakaru.    

„Jsme v cíli a jsme desátí. Já jsem za to strašně rád, protože jsme splnili, co jsme slíbili. Navzdory zrušeným a zkráceným etapám i našim kašlíkům se to podařilo. Nebylo to jednoduché, ale umisťovali jsme se průběžně v první desítce, což bavilo nás i fanoušky. Navíc příští rok už nebudeme muset tolik předjíždět a soupeři nám nebudou tak prášit,“ mne si ruce Martin Macík, pilot kamionu týmu Big Shock Racing.

Franta vydržel všechno

Moc dobře se týmu Big Shock Racing osvědčil nový kamion. Žlutý Liaz řečený Franta posádku podržel i v nejnáročnějších terénech. Kromě rozbité vrtule u chladiče, která týmu zkomplikovala čtvrtou etapu a přinesla dvouhodinovou ztrátu, Franta dokázal zdolat i úseky na první pohled nesjízdné. Navíc pilotovi Martinovi Macíkovi poskytl nový závodní stroj prostor pro techničtější jízdu a posádce zase větší komfort, který v náročném závodě dokáže ušetřit síly. „Na trati jsme měli méně technických závad než loni. Mechanici byli sehraní, každý věděl, co má dělat, a kamion vyjížděl do všech etap v perfektním stavu. Nebýt jediné výraznější opravy vrtule u chladiče, mohli jsme být v pořadí ještě výše. Ale tak to na Dakaru chodí,“ říká Michal Mrkva, mechanik týmu Big Shock Racing.

Nezklamala navigace ani fyzická kondice

František Tomášek, navigátor týmu a nejlepší kamarád Martina Macíka, absolvoval letos Dakar podruhé a z desátého místa i svého navigátorského výkonu má radost. „Nikde jsme výrazněji nebloudili. Bravurně jsme zvládli i většinu navigátorských špeků, v kabině panovala dobrá nálada. Jediné, co mě nepotěšilo, byly dětské nemoci a bolesti všeho druhu, které mě pronásledovaly od startu až do předposlední etapy. Pak se mi konečně udělalo dobře a mohl bych jet další Dakar,“ směje se navigátor František Tomášek.

I přes virózu, ze které se postupně léčili všichni členové posádky, si závodníci udrželi po celý závod dobrou kondici a ocenili důkladnou fyzickou přípravu před závodem. Díky ní neměli výraznější fyzické problémy ani v extrémních nadmořských výškách, šplhajících se přes 4000 metrů nad mořem, ani ve vedrech či mrazech, kterými během závodu projížděli.

Lukáš Kvapil dokázal, že vyhrát není vždy to nejdůležitější

Své velké dobrodružství na letošním Dakaru zažil také motocyklista Lukáš Kvapil. Na rozpálené trati využil znalosti první pomoci, získané výcvikem v armádě, a pomohl zraněnému soupeři. Poté co italskému motorkáři poskytl vlastní vodu a asistoval záchranářům, nabral tříhodinovou ztrátu. Při záchranné akci přišel také o mnoho sil a trať mezitím rozjezdily další závodní stroje. Jeho následný pád před koncem etapy byl důsledkem všech zmiňovaných okolností. Vykloubené rameno a poraněný obličej Lukášovi nedovolily v závodě pokračovat. Přesto se pro mnoho fanoušků stal vítězem, který dokázal Českou republiku reprezentovat na poli fair play. I Lukáš plánuje, že za rok na Dakaru nebude chybět.

Další plány? Bude se slavit, jíst, spát a trénovat na další Dakar

I přes neuvěřitelné zážitky, které si členové týmu z Jižní Ameriky odváželi, už se většina z nich nemohla dočkat návratu domů. „Nejvíc se těším na menší odpočinek a pořádné české jídlo,“ hlásil Martin Macík. „Asi bychom to měli i řádně oslavit, ale zatím nezbyly síly. Až si orazíme, určitě ještě bude prostor,“ dodává František Tomášek.

V delším časovém horizontu je dalších plánů spousta. „Už teď víme, že v dubnu pojedeme závod Baja Drawsko, v květnu se těšíme do Afriky na komerční testování, kam s námi mohou vyrazit i fanoušci, kteří mají zájem o svezení v poušti. V červenci nás čeká Baja Aragon, v srpnu Hungarian Baja a Baja Poland,“ vyjmenovává šéf týmu Big Shock Racing Martin Macík starší.

V plánu je opět poctivý trénink. „Rád bych se věnoval extrémním běhům, jako byl v minulém roce Army Run nebo Urban Challenge. Myslím, že je to velmi dobrá průprava pro posílení fyzičky a obratnosti. A také se po Dakaru těším do práce, na své nové projekty Printomat.cz a Printik.cz,“ popisuje Martin Macík. Zkrátka, členové týmu Big Shock Racing se v období mezi Dakary nudit určitě nebudou. A tajemně naznačují, že možná přijde čas i na novou Lízu…

 

Poslední Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Já na kamčáku s českou vlajkou

„Tak jsme jeli na rampu, všichni úsměv. Obrovský zážitek. Já s Jiříkem na střeše kamčáku s českou vlajkou. Za to to prostě stojí. Výborná večeře, samozřejmě steak, i to zasloužené pivko. Všechna dřina je rázem zapomenuta a zůstává jen upřímná radost z toho, co pár chlapů z Čech a liazka dokáží zdolat. Jsem unavenej jako prase, přibylo pár šrámů na těle, ale přesně tak jsem si to představoval. Ani trošku nelituju, že jsem do toho šel. I kdyby se mi nepovedlo to ještě někdy zažít, už teď vím, že Dakar mě udělal nesmrtelným. Prostě jeden ze 7 miliard, co tam byl,“ vzkazuje Lavor.

Big Shock Racing