Randýsek přivezl první místo!

Pilot KM Racingu na Intercontinental rally důkladně otestoval jednomístnou buginu. Vydržela 5500 afrických kilometrů

Cenného výsledku dosáhl na poloamatérské pouštní Intercontinental rally člen KM Racingu Dušan Randýsek, který v jednomístné bugině Arctic Cat wildcat zvítězil v kategorii pro vozidla UTV. Třináctietapová soutěž odstartovala 20. ledna ve španělské Almerii a skončila 2. února legendárním epilogem kolem Růžového jezera v senegalském Dakaru. Účastníci se museli vypořádat se skalnatými stezkami v pohoří Atlas, níže položenými savanami i saharskými pustinami a dunami.

Vozidlo Dušana Randýska, které je osazeno motorem o obsahu 1050 ccm, má náhon na čtyři kola a bez paliva váží 750 kilogramů, nabízí levnější alternativu plnohodnotného závodění. Je ovšem třeba zmínit, že jezdec z Hranic na Moravě získal první místo tak, že v kategorii startoval sám. V absolutním automobilovém pořadí skončil devátý. „Historie se nebude ptát, jak se výsledek zrodil, každopádně bylo odvážné vydat se s takovým vozítkem na dvoutýdenní soutěž. Stroj zvládl takřka dakarskou dávku o délce 5500 kilometrů, z čehož minimálně šedesát procent představovaly rychlostní zkoušky,“ vyprávěl krátce po návratu z Dakaru Randýsek.

„Po loňském titulu vicemistra Evropy v terénních soutěžích Baja pro vozidla kategorie UTV a domácím triumfu v maratonech, jsem měl motivaci naučit buginku jezdit i dálkové soutěže. V pouštním terénu se totiž jedná o úplně jinou disciplínu,“ pokračoval bývalý trojnásobný účastník Rallye Dakar na motocyklu, který při Intercontinental rally spoléhal na podporu, zázemí a asistenci kolegů z Vype Racing Teamu.

„Celou Intercontinental rally jsme pojali jako jeden velký test. Důležité bylo, že se auto v prvních třech etapách nerozsypalo, jak možná někdo očekával. Neusilovali jsme o umístění, snažil jsem se na doraz odzkoušet všechny komponenty, abychom poznali, kde se nachází poločas rozpadu,“ povídal. „Například tlumič se zlomil hned v první etapě, tak jsem ho nahradil vhodnou tyčkou a jelo se dál. Prostě jsme sbírali zkušenosti na úkor závodu a při tom se potvrdila spolehlivost buginy. Jsem rád, že jsme nemuseli řešit problémy, které by pramenily z toho, že najela hodně kilometrů.“

Dvaačtyřicetiletý pilot měl největší radost měl z toho, jakým způsobem v Mauritánii překonával duny. „Nebylo kam spěchat, bylo mi jedno, jestli budu celkově osmý nebo desátý, a tak jsem si jich užil dosyta. Hendikepem je zatím koncová rychlost. Do budoucnosti na ní musím zapracovat, jinak by bugina nebyla na větších závodech konkurenceschopná. Dostanu se maximálně na sto dvacet, ale potřeboval bych jet aspoň o dvacet víc. To by měl umožnit variátor, který pro mě mají připravit firmy Arctic Cat a STM. Pokud se stroj se podaří zrychlit, budu zvažovat účast na příštím ročníku Rallye Dakar,“ konstatoval Randýsek.

V Africe absolvoval od přechodu z motocyklů zatím nejdelší soutěž. „Zvládal jsem to dobře. Zásluhu na tom má výborné odpružení a šikovně vymyšlený posez. Díky tomu to byla velká pohoda. Auto se dobře ovládá a je bezpečné. Musím přiznat, že jsem byl překvapený, že jsem nebyl z ježdění moc fyzicky zničenej. Opakem je ale psychická zátěž, protože navigační chyba se v bugině napravuje hůř než na motorce. Výsledek měl ohlas i u soupeřů, kteří zkoumali, na čem jedu a divili se, že v nákladech jsem oproti jejich technice na třetině,“ dodal.

KM Racing Media / min