Dakarské přejímky v Le Havre: Macík se loučil s Frantou, Brabec trhal kabely

Ve francouzském přístavu Le Havre bylo ve čtvrtek rušno. Dakarské týmy odevzdávaly své závodní speciály. Ty se na obrovském trajektu, největším plovoucím parkovišti s nejcennějším nákladem v celém Atlantickém oceánu, vydají na plavbu směr peruánská Lima. Také tým Big Shock Racing nakonec úspěšně odevzdal pořadatelům závodní i doprovodná vozidla. Mohlo by zdát, že nalodit se na trajekt není nic složitého, ale celý proces Martinovi Macíkovi, pilotovi žluté liazky s číslem 510, jezdci na motocyklu Janu Brabcovi i týmovým mechanikům trval přes 8 hodin. Co se v Le Havre dělo? 

Karavanu týmu Big Shock Racing tvoří závodní kamion Liaz, řečený Franta, motocykl Husqvarna Honzy Brabce, pověstný bydlík poskytující během Dakaru týmu zázemí, servisní vozidlo MAN 6×6 a také doprovodné novinářské vozy: dvě Toyoty a MINI. Přejímky přitom mají svá jasná pravidla. Jezdci od pořadatelů dostanou knížečku a vydávají se na bojovku, ve které je nutné úspěšně projít všechna stanoviště. Pro své stroje si musí od pořadatele zajistit všechny přístroje potřebné pro dakarský závod: navigaci či sentinel a iritrack, které pořadatelům umožňují jednotlivé jezdce během Dakaru sledovat a zprostředkovat základní komunikaci v případě neočekávaných událostí. Dále závodníci obdrží balizu – vysílačku, která v situacích, kdy dojde k nehodě a iritracky nejsou funkční, vyšle pořadatelům signál pro lokalizaci. Vše je třeba vyzvednout a zaplatit depozity. Týmy zároveň odevzdávají seznamy s kompletním soupisem všeho, co vezou v autech. Celníci na hranicích tak mohou náklad speciálního trajektu v případě potřeby kompletně projít a překontrolovat. Vyfasované přístroje je také nutné hned namontovat na vozidla, vše zapojit, zprovoznit. Poté následují technické přejímky, kdy pořadatelé hlídají, zda jsou všechna zařízení funkční. „V této fázi chodíme a vyměňujeme, upravujeme, ladíme, co je třeba. My jsme museli prohodit jednu z antén, protože nefungovala správně. Honzovi zase nešlo napájení GPSky, takže trhal a měnil kabely,“ popisuje Martin Macík. Dále se pečlivě kontroluje, jestli mají vozidla správně nalepena potřebná označení. A ve finále jezdce čeká ještě technická kontrola, kdy komisař zaplombuje vyvěšovací lana, turbo, motor, aby pořadatelé měli přehled, jaké díly mechanici během závodu na vozidlech mění. „Například u motorek, pokud během závodu vyměníte motor, automaticky získáváte penalizaci,“ říká Jan Brabec. Revizí projde i povinná výbava. Organizátoři si ještě převáží a nadzvednou kamiony, aby změřili vývěs. A pak už stačí vozy jen zaparkovat před loď, rozloučit se, odevzdat klíčky a věřit, že v lednu se na startu Dakaru 2018 závodníci a jejich stroje setkají v nejlepší možné kondici.

Martin Macík a Jan Brabec prozradili strategii pro Dakar 2018

Dakar 2018 se blíží a členům týmu Big Shock Racing se zvedá nálada. I přesto, že má teď každý plné ruce práce. Sestava týmu zůstává nezměněna, stejně jako posádka žluté liazky. Pilot Martin Macík Jr. pojede slavný závod už pošesté, navigaci si vzal na starost opět František Tomášek a techniku jistí Michal Mrkva. Jediným novým členem týmu je motorkář Jan Brabec, několikanásobný mistr ČR v motokrosu, který se těší na svůj první start. Mechanici do poslední chvíle pracují na dakarských speciálech, aby mohly za pár dní projít technickými přejímkami ve francouzském přístavu Le Havre a vydat se na plavbu směr Lima. Macíkův kamion Franta má několik zásadních vylepšení, včetně nového motoru a bude ho zdobit startovní číslo 510. Jan Brabec pojede na Husqvarně 450 Rally s číslem 91. Vše je naplánováno do posledního detailu, ale zároveň je všem jasné, že na Dakaru se může stát cokoliv, že bude třeba vypořádat se s nečekanými událostmi, a že v Jižní Americe čeká další velké dobrodružství. Jaká bude taktika? „Pořád plnej a neubírat. Zvládnout to a zároveň se u toho dobře bavit,“ říká Martin Macík a Jan Brabec dodává: “Mým cílem je, aby mě Mates s kamčákem na trati nevytroubil.“

Delší trať vyžaduje lepší fyzičku a sehraný tým.

Slavná rally se v příštím roce pojede už po čtyřicáté a závodní karavana tentokrát ve 14 etapách prolétne z Peru přes Bolívii do Argentiny. Dakar tak bude o dvě etapy delší, což se projeví na kondici jezdců i jejich strojů. „Organizátoři slibují, že bychom opravdu měli závodit slibovaných 9000 km. To nám vyhovuje. Jsme dobře fyzicky připraveni, máme spoustu sil, dokážeme se podržet a neztrácíme náladu, když jde do tuhého. Pokud vám dobře funguje tělo, jste v pohodě i psychicky, dokážete se koncentrovat, což je v tak náročném závodě zásadní. Zároveň už z minulých ročníků víme, že rozmary počasí střídají zdravotní komplikace nebo nálety obtížného hmyzu a důležité je nečekanou situaci pokaždé zvládnout, což je se sehraným týmem vždy jednodušší,“ říká Martin Macík.

Na poušti, jako doma.

„Myslím, že hned úvodní etapy budou patřit mezi nejnáročnější. Začátek soutěže se odehraje v peruánských dunách. Po dlouhé době pořádný písek, všichni jsme natěšení. Ale bude se chvátat, a to v poušti nepřináší nic dobrého,“ říká manažer týmu Martin Macík starší. Závod se letos může rozhodovat už na začátku. Obzvlášť v kategorii kamionů mohou časové ztráty nabrané v písku zásadně zamíchat pořadím. Proto kompletní tým nedávno absolvoval (a také vyhrál) africkou rally El Chott. V afrických dunách se testovala jak technika, tak umění jezdců. „Učili jsme se číst písek i vykopávat Frantu. Byla to těžce vykoupená, ale o to cennější zkušenost,“ popisuje Macík. „El Chott byla velká prověrka, závod mi hodně pomohl v navigaci a odladil jsem tam i spoustu technických detailů,“ dodává Jan Brabec.

Jak na extrémní nadmořské výšky? Pochoďáky v Andách!

Tým letí do Limy 2. ledna. Ale Martin Macík s Františkem Tomáškem a Honzou Brabcem odlétají už 27. prosince – do peruánského Cusca, kde se budou týden před Dakarem aklimatizovat. „Ubytujeme se v hotelu, který stojí ve výšce 3 300 metrů nad mořem, budeme chodit na túry, cvičit, saunovat se, regenerovat. A hlavně si před závodem vyčistíme hlavu, všichni už se na tu pánskou jízdu těšíme,“ plánuje navigátor František Tomášek, který si horské úseky s nadmořskými výškami kolem 4000 metrů nad mořem zatím neoblíbil. „Je to opravdu náročné, bolí vás hlava, špatně se dýchá, jste zpomalení, představte si něco mezi opilostí a chřipkou, to vše v kamionu řítícím se celý den nekonečnými zatáčkami. Věříme, že se v Cuscu aklimatizujeme a na Dakaru už to bude hračka,“ dodává Tomášek.

Hudbou proti trudomyslnosti.

Kromě zmiňovaných úvodních dun očekává tým Big Shock Racing druhý kritický úsek v Belénu, po přejezdu do Argentiny. „To je peklo na zemi, obrovské vedro a těžký terén. Navíc budeme už v druhé polovině, takže vše bude „načaté a vykloktané“. Předpokládám, že právě tady může nejvíc jezdců odpadnout.  Belén bude očistec pro všechny. Po něm už budou následovat rychlé a prašné etapy, ve kterých bude třeba hlavně držet krok, a které známe,“ říká Martin Macík. V druhé části závodníky čekají také dlouhé přejezdy, na které se posádka kamionu vyzbrojila novým „audio systémem“ v kabině. „Pořídili jsme si na přejezdy sluchátka, do kterých si můžeme pouštět hudbu na vzpružení. Zároveň se díky novému systému mezi sebou krásně uslyšíme, nebudeme na sebe muset řvát a hlavně nám nebude ještě týden po Dakaru hučet v hlavě,“ doplňuje mechanik týmu Michal Mrkva.

Martin Macík si veze zlato a mozoly ze saharské Rally EL Chott

Pilot týmu Big Shock Racing Martin Macík v kamionu Liaz s navigátorem Davidem Pabiškou a za asistence mechanika Michala Mrkvy vyhrál saharskou Rally El Chott. A to napříč všemi kategoriemi. Extrémně náročný pouštní závod byl výbornou přípravou na Dakar 2018. „Jsem rád, že jsme El Chott dali, byl to opravdu těžký a výživný závod. Jelo se 5 etap plus prolog, odřídil jsem přes 1000 závodních kilometrů a z toho přibližně 300 v dunách. A ne ledajakých. Nikdy jsem nezažil tak měkký písek. Franta se v něm zvládl zahrabat na čisté rovině tak, že jsme pak půl hodiny kopali. Takže celá posádka má mozoly od lopat,“ popisuje Martin Macík. K celkovému vítězství v závodě posádce pomohla i bravurně zvládnutá navigace Davida Pabišky, který v tuniském závodě nahradil týmového navigátora Františka Tomáška. Motorkář týmu Jan Brabec s přehledem vyhrál první etapu. Pak se ale dostavily technické problémy a závod se mu nepodařilo dokončit.     

Na saharské rally bylo netradiční, že se výsledky počítaly napříč všemi kategoriemi. Proto pro kamiony nebylo snadné držet krok s motorkami nebo čtyřkolkami, které písečné duny projedou mnohem snáze. Posádka liazky proto byla nucena mnohem častěji přerušit jízdu, vystoupit a vykopávat Frantu. První tři etapy vedly dunami, poslední dvě, dlouhé 300 a 200 km, kličkovaly po místních pistách.

Velkou výhodou české posádky však byla navigace. „Navigace byla dalším oříškem našeho písečného dobrodružství. Byla totiž trochu odlišná od té dakarské, roadbook se četl odspoda, ve své GPS jsme měli nahrané viditelné body, kterými jsme průběžně projížděli. Na trati ale byly ještě další skrytá kontrolní stanoviště, takže pokud jste nejeli přesně podle roadbooku, minuli jste je a následovala penalizace,“ popisuje Martin Macík. David Pabiška, řečený Bojka, ale zastoupil týmového navigátora Ferryho víc než dobře, i když ani on nedokázal trefit všechny body. Posádka dokonce musela několikrát zastavit a poradit se, kudy pokračovat dál. Nicméně, v navigaci byl český tým zdaleka nejlepší a dohnal tak ztrátu získanou vykopáváním auta z písku.

Bylo to vydřené, ale o to cennější vítězství. Za zmínku stojí, že každý večer na briefingu se udělovaly medaile za etapová vítězství. Tým Big Shock Racing bodoval téměř pokaždé, Jan Brabec vyhrál prolog a 1. etapu, posádka kamionu zvítězila třikrát, což bylo po perných dnech s lopatou v ruce příjemné zadostiučinění.

Jan Brabec, který bude za tým Big Shock Racing na Dakaru 2018 bojovat v poli motocyklů, zpočátku závod výborně našlápl a písek si pěkně užíval. Bohužel, dostavily se menší problémy s technikou. Honzovi nejdříve přestala fungovat GPS navigace, takže musel jako stopař sledovat jezdce před sebou. Pak ho zradil kabel, který znemožnil startování, a aby toho nebylo málo, v předposlední etapě zazlobil motor. I přesto Brabčák najel cenné tréninkové kilometry a vyzkoušel si náročnou navigaci.
Dalším pozitivem pouštní mise je zjištění, že i v extrémních podmínkách tým fungoval výborně, veselo bylo doslova od rána do večera a všichni si písečné dobrodružství užili. „Teď máme 3 týdny na to, abychom dali Frantu před Dakarem do pucu, vyměnili pár součástek, které nám upadly, něco málo předělali. Pak už budeme připraveni na Dakar 2018,“ říká Michal Mrkva, mechanik týmu. Dalšího Dakaru už se členové týmu nemohou dočkat, i když dobře vědí, že až tam nastane opravdová dřina.