Baja Poland: Macíkův kamion předjel většinu aut. Brabec přišel o pódium kvůli mylnému vyšetřování pořadatelů

Martin Macík z týmu Big Shock Racing zaznamenal na Baja Poland úctyhodný výsledek. Dojel jako 11. nejrychlejší automobil napříč kategoriemi, nevadilo mu přitom, že byl ve startovním poli jediným pilotem kamionu a soupeřil tak s osobními vozy a buginami, které zdárně nechával za sebou. Jan Brabec, motocyklista týmu, vybojoval perfektní 4. místo, a to i přes omyl organizátorů, kteří ho během hlavních sobotních etap neoprávněně potrestali za krácení tratě. Nebýt nešťastného zásahu pořadatelů do závodu, mohl být jeho výsledek ještě lepší. Z prestižního polského závodu, který je součástí světového poháru FIA cross country, si jezdci týmu Big Shock Racing přivážejí kromě dobrých umístění také neuvěřitelné zážitky. O dramatické momenty nebyla nouze na trati ani mimo ni.

Macík úspěšný napříč kategoriemi

Pilot jediného kamionu ve startovním poli Baja Poland, Martin Macík, nakonec zajel 11. nejrychlejší výsledek ze všech startujících automobilů. Využil jedné z posledních možností otestovat svůj stroj v ostrém závodním tempu před blížícím se Dakarem. V sobotu si užil trať složenou ze dvou etap po 220 km, vedoucí vojenským prostorem, a společnost mu dělaly osobní vozy a buginy, se kterými měřil své síly. V odpolední etapě se mu dokonce podařilo zajet výborný 8. nejrychlejší čas napříč všemi kategoriemi. „Jedna z nejhezčích soutěží. Otvírali jsme lesy, protože pro kamion občas trať nebyla dostatečně široká, a několikrát jsme tak byli pod ostrou palbou žaludů. Létalo se vzduchem. Náš nový mechanik Počuvaj si v kabině poprvé zažil závodní adrenalin. Franta jede nádherně, motor má neuvěřitelný výkon, vodím si ho přesně, jak potřebuji. Konečně se nám povedlo dostat ho tam, kde jsme ho potřebovali mít. Před odjezdem do Polska byl rozebraný do posledního šroubku, ale není mu co vytknout. Po tomto víkendu víme, že na Dakaru nás čeká pořádná jízda,“říká Martin Macík.

Jan Brabec čtvrtý po detektivním vyšetřování a omylu pořadatele

Po pátečním prologu v Baja Poland se český motocyklový jezdec Jan Brabec usadil na výborném třetím místě. V sobotu však jeho závodní misi zásadně ovlivnil nečekaný zásah pořadatelů, kteří českého jezdce na základě nepodložených informací neoprávněně penalizovali za krácení tratě. „Tomu neuvěříš, stalo se, že mi na část trasy v prologu přestala fungovat GPSka a naskočila až v místě, kde se na trať zrovna napojovala polní cesta, na které byly stopy motorky. Pořadatel si je dokonce vyfotil a udělal rychlý závěr, že jsem si krátil trať, napálil mi penalizaci a v sobotu mě postavil na start jako posledního. Až v sobotu večer zjistil, že ty stopy na cestě nesedí s mojí pneumatikou, a že jejich GPSka na část trasy vypadla,“popisuje neuvěřitelné příhody polského závodu Brabec, který tak do dvou hlavních sobotních etap, dlouhých 81 km, startoval z poslední pozice a zároveň dostal penalizaci, která byla následně zrušena. I tak se Honzovi během soboty podařilo v neprodyšném prachu lesních cest opět projet pořadím a vybojovat 6. místo. „Nedorozumění pořadatelů beru sportovně, stane se. Chvíli trvalo, než se vše vysvětlilo. Mám novou příhodu. Ale přišel jsem tak zřejmě o pódium, a hlavně možnost pořádně si zazávodit. V sobotu mě brzdil prach od všech přede mnou, neměl jsem v plánu někde se tam na lesní cestě rozstřelit,“směje se Brabec. Až po večerních protestech týmu mu byl nezasloužený trest smazán, ale nevýhodný start na konci pole motocyklů už nebylo možné vrátit zpět. V nedělní etapě, měřící 30 km, se Honzovi podařilo ještě dále posunout na výbornou 4. pozici. A nebýt chyby organizátorů, mohl být výsledek ještě lepší.

Jan Brabec vybojoval třetí místo na blátivé HunGarian Baja

Jan Brabec, jezdec týmu Big Shock Racing, veze bronz z náročného závodu Světového poháru cross country HunGarian Baja, který zkomplikovala průtrž mračen. Trať ve vojenském prostoru u maďarského města Veszpém se během páteční noci proměnila v blátivou stoku plnou ostrého kamení. A motorkářům, kteří startovali až po kamionech a automobilech, dala zabrat. Přesto se českému jezdci Janu Brabcovi podařilo dojet na výborném třetím místě a nebýt dvou zaváhání, mohl být výsledek ještě lepší.

„Třetí místo v závodu světového poháru je parádní, mám z něj radost. Dobrý výsledek se mi navíc povedlo zajet v blátě, které nemám rád, a na těžké dakarské motorce,“ popisuje Brabec. Ten své evropské závody bere jako ideální trénink na Dakar 2019. „Po maďarském víkendu mám na kontě dalších 400 závodních kilometrů na dakarce a nové zkušenosti. Zažil jsem tu, co motorka dokáže v mokrém terénu a musím přiznat, že nebylo snadné ji pokaždé zkrotit. Udělal jsem dvě chyby, které mě stály dost času a sil, když jsem stroj vytahoval z bláta,“ říká Jan Brabec.

V pátečním prologu dojel Jan Brabec dokonce druhý, se ztrátou 3 vteřin, za slovenským soupeřem a současně kamarádem Štefanem Svitkem. Během sobotní noci přišla silná průtrž mračen, která trať proměnila k nepoznání. „Ráno jsem odjížděl do etapy v pláštěnce a během dopolední jízdy mi voda několikrát sahala až do poloviny nádrže. Během odpoledního závodu už byla trať lepší a i mě se povedlo zrychlit,“ popisuje Brabec.

Podpořit týmového kolegu přijel do Maďarska také Martin Macík, který zdejší trať dobře zná. „Letos jsem do Maďarska přijel jen na výlet, podpořit Brabčáka, který si vedl opravdu dobře. Příště ale budeme zase závodit oba. Už 30. srpna nás čeká Baja Poland,“ říká Macík, pilot kamionu týmu Big Shock Racing.

Macík s berlemi veze stříbro z Baja Aragon. Brabec 7. na dakarce

Tým Big Shock Racing o víkendu úspěšně zdolal závod Světového poháru cross country Baja Aragon. Posádka kamionu Liaz s pilotem Martinem Macíkem, který po nedávné operaci kolene ještě nestačil odložit berle, navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Michalem Mrkvou i po několika výměnách proražených kol vybojovala výborné 2.místo. Jan Brabec, týmový jezdec na motocyklu, dojel v silné konkurenci do cíle jako 7. nejrychlejší.

Martin Macík, vybaven berlemi, které mu usnadňovaly rekonvalescenci po operaci kolene a zároveň byly vděčným terčem vtípků týmových kolegů, ve Španělsku obhajoval své loňské vítězství. Jeho posádka se v obou sobotních etapách závodu Baja Aragon musela popasovat s proraženou pneumatikou. I přesto se nakonec žluté liazce přezdívané Franta podařilo získat výborné celkové druhé místo a vítězství ve dvou etapách.

„V prologu i v první sobotní etapě jsme dojeli jako druzí. I přes defekt jsme vyhráli odpolední sobotní etapu. V neděli, během závěrečných 140 km, jsme nabrali snad nejvyšší rychlost v celé naší historii a etapu opět vyhráli. V celkovém hodnocení se nám nakonec povedlo získat cenné 2. místo,“ popisuje Martin Macík. „Už jsme se všichni po dlouhé době těšili na závody a zároveň jsme provedli testy několika nových technických vylepšení Franty, které určitě využijeme v lednu na Dakaru. Zatím ale nemůžu prozrazovat konkrétní detaily,“ naznačuje Martin Macík mladší další posun ve vývoji jeho dakarského speciálu. Ten vzniká pod taktovkou majitele týmu Big Shock Racing, Martina Macíka staršího v sedlčanských dílnách.

Také Jan Brabec si mezi motocykly vedl velice dobře, když v silné konkurenci vybojoval celkové 7. místo. Honza na rozdíl od soupeřů, kteří španělský závod absolvovali na menších a lehčích motorkách, jako jeden z mála všechny etapy odjel na svém dakarském speciálu. „Mě dakarka baví a vyhovuje mi. Španělsko jsem bral jako ideálním technický trénink na Dakar. Nevýhodou dakarského speciálu samozřejmě byla menší ovladatelnost, cesty tu byly hodně uzounké a dakarka je těžká. Já jsem navíc zvolit taktiku, kdy jsem nabral plné nádrže a nezastavoval na tankovačkách. Ale s mým stylem jízdy, kdy hodně stojím a mám tak nad motorkou dobrý přehled, jsem si udržoval slušnou pozici a s celkovým 7. místem jsem opravdu spokojený,“ říká Jan Brabec a dodává: „Menší problémy mě zpomalily v neděli dopoledne, kdy se jelo na blátě a s plně natankovanou motorkou mi to klouzalo. Ale po 50 km už byl terén zase suchý a dalo se znovu zrychlit.

V srpnu (9. – 12. 8.) čeká na Jana Brabce ještě závod Hungarian Baja a na přelomu srpna a září se kamion i motocykl týmu Big Shock Racing zúčastní také dálkové rally Baja Poland.

Macík v Africe otestoval nový výkon kamionu. Brabec prošel školou navigace

Tým Big Shock Racing se dnes po měsíci vrátil z úspěšného testování v saharské oáze Ksar Ghilane. Martin Macík prověřil Frantu, svůj závodní speciál Liaz, který bude mít pro Dakar 2019 vyšší výkon motoru a také další technická vylepšení. Ta by kamionu měla pomoci hladce projet písečné terény v příštím peruánském ročníku. Jan Brabec zase prošel důkladným a občas dosti tvrdým navigačním tréninkem. A test odolnosti zažili i noví mechanici, kteří by v lednu měli s týme poprvé absolvovat nejnáročnější motoristický závod. Na africkém soustředění se vystřídaly také dvě skupiny fanoušků.          

Franta s novým motorem potřeboval zničit

Tým Big Shock Racing dlouhodobě vyvíjí motory pro dakarský speciál Martina Macíka. Model pro Dakar 2019 už je připraven a Martin ho teď na Sahaře důkladně otestoval. „Franta letí. Auto má neskutečný výkon, který se v peruánské poušti určitě bude hodit. Ale novému výkonu motoru musíme přizpůsobit i ostatní díly. Snažili jsme se proto auto opravdu maximálně zatížit, abychom poznali, které součásti budou tou palbou v písku nejvíce namáhané, a na těch chceme dále zapracovat,“ vysvětluje Macík, proč svůj žlutý kamion nešetřil. „Hodně jsme skákali, v poušti jsme najeli přes 2800 km převážně v dunách a dalších 3200 km jsme zvládli v rámci přejezdů,“ popisuje Macík a dodává, že na soustředění piloval také techniku jízdy v písku. „Testování mi dalo hodně i po řidičské stránce, ujistil jsem se, jak si duny nadjíždět, když jsou položené v určitém směru, jak se chovají různé písečné povrchy a také jsme vyzkoušeli, jak moc se zvládneme s kamionem naklopit, aniž bychom se převrátili. Máme za sebou i pár ťukanců a noční jízdu přes dunoviště,“ popisuje Martin.

Brabčák už se neztratí. Ani na Marsu.

Jan Brabec pod dohledem dakarské legendy Ladislava Faitla v Tunisu zapracoval hlavně na navigaci, která mu během jeho prvního startu na Dakru 2018 dávala nejvíc zabrat. „Podle roadbooků, které jsem si tvořil, jsem zbrázdil široké daleké okolí. Byl jsem i na Marsu, tak se jmenoval kemp v jedné z dalších oáz. Jednou po nás dokonce bylo vyhlášeno pátrání, protože jsme se s Martinem nezvládli vrátit včas do bivaku a vypadalo to na nocování v poušti, “ popisuje tréninkové zážitky Jan Brabec.

Testování nových mechaniků i ručníků

Závodní stroje a jezdci však nebyli jediní, kteří potřebovali pře Dakarem otestovat. Svoji malou generálku zažil například i nový mechanik Lukáš Kalanka, přezdívaný Počůvaj. „Přijel jsem na pohovor do týmu až ze Slovenska, a protože jsme si vzájemně padli do oka, nakonec jsme si plácli. Ve svých29 letech jsem se rozhodl i s manželkou a malým děckem přestěhovat do Sedlčan a dát se na dráhu dakarského mechanika. Pobyt v Africe byl prvním křtem,“ popisuje Lukáš. Přičemž, tým Big Shock Racing se dále rozhlíží po dalších posilách do party mechaniků.

A zátěžovými testy prošlo také další, jen zdánlivě nedůležité, dakarské vybavení. Od nových týmových triček a mikin až po ručníky, které jsou na Dakaru hodně citlivým tématem. „S ručníky na Dakaru je vždy problém. Například Mrkvič, náš mechanik, tvrdí, že mu je někdo neustále krade. Prostě, kolem ručníků v Jižní Americe vzniká mnoho krizových situací. Proto jsme se rozhodli záležitost řešit a pro další ročník jsme si nechali vyrobit speciální rychloscnoucí Big Shock Racing Towee edici osušek. Každý člen posádky teď má své kousky podepsané, což by mohlo nepříjemné dohady omezit,“ vysvětluje ručníkovou kauzu Martin Macík a dodává, že týmové osušky jsou dostupné i pro fanoušky.

Trénuju s Macíkem

Tuniské soustředění bylo jedním ze série akcí, které umožňují příznivcům týmu Big Shock Racing zažít trénink na další Dakar. V oáze se průběžně vystřídaly dvě skupiny milovníků silných strojů a adrenalinu. Fanoušci měli možnost zažít na vlastní kůži, jak dakarský trénink vypadá, trávili večery s jezdci v bivaku a probrali s členy týmu vše, co je zajímalo. Další příležitost bude opět za rok, na přelomu května a června. Do té doby je šance potkat se s Martinem Macíkem na tréninku v Sedlčanské kotlině a svézt se s ním v jeho dakarském speciálu. Nejbližší trénink na domácí půdě proběhne už tuto sobotu a zbývají poslední 2 volná místa.

Příští cíl? Baja Aragon

Další plány týmu Big Shock Racing jsou jasné. Martina Macíka po návratu čeká operace kolene. Ale už 18. července musí být opět fit, aby zvládl odjet do Španělska na závod Baja Aragon. Pak budou následovat další dálkové rally. Jan Brabec se těší na Hungarian Baja a oba jezdci si užijí ještě závody Baja Poland a El Chott Rally.

Dakar: Macík s Brabcem už testují v poušti. S navigačním softwarem a lopatkami

Martin Macík a Jan Brabec, v doprovodu kompletního týmu Big Shock Racing, před pár dny dorazili do pouštní oázy na Sahaře. Hned poté, co rozbalili bivak, začali s tvrdým tréninkem na Dakar 2019, který se v lednu celý odehraje na území Peru. Závodníci potřebují zlepšit fyzičku, jízdu v písku, získat jistotu v navigování a mechanici budou také testovat technické novinky, kterými stihli vylepšit Frantu, žlutou závodní liazku Martina Macíka. „Každý den tu plánujeme zvládnout 200 – 300 kilometrů, domů si povezeme kolem 4000 kilometrů najetých v poušti. Vybrali jsme místo, kde je opravdu rozmanitý terén, kromě písku a velkých dun dojde určitě i na kamení, pisty a Brabčákovu oblíbenou velbloudí trávu,“ popisuje Martin Macík, pátý nejlepší pilot kamionu Dakaru 2018. Tým doprovázejí také fanoušci. Jejich program je však daleko oddechovější. Přesto mají možnost s týmem zažít dobrodružství, která už se tu stihla odehrát.     

Bez lopaty ani ránu

O nečekané situace není nouze nejen na Dakaru, ale spousta jich přichází i během tréninku. „Brabčák si dneska udělal výlet. Podařilo se mu s motorkou zahrabat až po nádrž, v životě jsem nic podobného neviděl. Nebyl ji schopen sám vytáhnout, takže šel několik kilometrů pěšky do bivaku a s pomocí dalších kluků ji pak jeli vykopat,“ popisuje Martin Macík poslední tréninkovou událost dne. Dolování závodních strojů z písku je v rámci soustředění jednou z vůbec nejčastějších činností. „Frantu už zvládáme vyprostit za 20 – 30 minut, záleží na stupni zahrabání. Ale zaměřujeme se hlavně na techniku jízdy a snažíme se získat také potřebnou rychlost, protože poslední Dakar byl místy až nesmyslně rychle rozjetý,“ doplňuje Macík.

Jak se trénuje navigace v poušti?

Jan Brabec, nejrychlejší český motorkář Dakaru 2018, si také předsevzal zlepšit navigaci, která ho během jeho prvního startu lehce pozlobila. Proto do Afriky přivezl software pro tvorbu roadbooků. „Mám speciální programy, se kterými si vzájemně připravujeme roadbooky a trénujeme navigaci. Je velký rozdíl, když jedete na motorce s čistou hlavou, a když musíte neustále koukat do papírů a hlídat si, kudy vede trasa,“ popisuje Jan Brabec. Na konci týdne dorazí do oázy i František Tomášek, navigátor Martina Macíka, aby se také zapojil do navigačního výcviku a vylepšil tak svou orientaci v dunách.

Testují se stroje, jezdci i fanoušci    

Součástí tréninku je i fyzická příprava zaměřená zejména na kondici. „Cvičit každý večer ve 40stupňovém vedru mi nevadí, teplo mi sedí, navíc máme už vyzkoušeno, že to má smysl. Ale je pravda, že přes den je tu extrémní žár a uvažuji, že se zítra pojedu vykopávat blíž k moři,“ popisuje své plány Jan Brabec.

Tým potřebuje otestovat i techniku, která se ve vysokých teplotách a silné zátěži v písku chová jinak než při jízdě Sedlčanskou kotlinou. „U Franty si chceme ověřit pár detailů na motoru, úpravy naší oblíbené vrtule a částečně budeme řešit i podvozek,“ prozrazuje Martin Macík. „Já budu mít na příštím Dakaru novou motorku Husqvarnu Rally 450 model 2019, která mi teprve dorazí. Bude užší, takže ovladatelnější než současný model, a měla by být i lehčí. Ale už teď si tu ladím například pérování pro jednotlivé povrchy, abych měl vše předem vyzkoušené, a na Dakaru nemusel improvizovat,“ dodává Jan Brabec.

Tým Big Shock Racing v tuniské oáze stráví tři týdny a postupně ho tu navštíví dvě party fanoušků, kteří budou mít možnost projet se pouští na čtyřkolkách, motorkách nebo v závodních autech, poklábosit s jezdci v bivaku a prožívat s týmem přípravy na další Dakar. Fanoušci ale budou mít, na rozdíl od jezdců, spoustu času užít si i krásu zdejší přírody a zasloužený relax u bazénu.

Dakar 2019: Macík s Brabcem se těší na písek

Martin Macík a Jan Brabec, členové týmu Big Shock Racing, byli hodně překvapení, když dnes organizátoři Rallye Dakar odtajnili novou trasu. 100 % Peru = 100 % Dakar. „Už pár dní kolovaly zaručené informace, kudy se pojede, ale nakonec se vyplatilo počkat. Je to venku, nikdo to nečekal, 100% Peru pobavilo. Těšíme se na písek, i když nás trochu mrzí, že budou chybět Argentina a Bolívie. Trať bude trochu jednotvárnější,“ komentuje první zprávy Martin Macík, nejúspěšnější český závodník minulého ročníku. Každopádně, jezdce čeká 12 dní, které se odehrají zejména v poušti a z této informace už se dá mnohé vyčíst.

Nový ročník Rallye Dakar je napínavý už od samého začátku. Poté, co před pár dny chilská ministryně sportu oznámila, že Chile bude šetřit a Dakar 2019 přes její území nepovede, oddálili organizátoři nejnáročnějšího závodu na světě termín zveřejnění nové trasy. Všichni s napětím očekávali, kudy se vlastně pojede. A dnes přišla překvapivá zpráva, že Dakar 2019 nepřekročí hranice Peru.

Martin Macík čeká písečnou bouři 

„Peru, to je poušť, písek, duny a technická jízda. V tom si libujeme. I když už teď je jasné, že to bude pořádný masakr. Dakar se zkrátí, ale i tak bude 12 dní závodu hodně náročných. Letos už po třetí písečné etapě odpadla spousta jezdců. 12 dní zároveň může znamenat, že organizátoři nemusí nezařadit den volna,“ komentuje nové zprávy Martin Macík.

„Zdá se, že závod by v nových podmínkách měl být příjemnější pro asistenční vozy, které zřejmě nebudou muset absolvovat tak obrovské vzdálenosti jako v minulých letech. Dá se také očekávat, že součástí trati bude několik okruhů, “ dodává Martin Macík, který pojede Dakar v Peru už potřetí.

Jan Brabec je rád, že nezmokne a nepřijde o čaj z koky  

„Mně nevadí vůbec nic, dokážu si poradit na každém povrchu, hlavní je, že neprší a není zima. Jakmile je kosa, trpím a zároveň se mi v těle začnou ozývat všechna moje železa. Jízda v písku mi vyhovuje, jsem technický jezdec. A že si dám po roce zase čaj z koky, je také poměrně příjemná zpráva,“ říká týmový biker Jan Brabec, kterého v roce 2019 čeká druhý dakarský start.

„Makat budu hlavně na navigaci, protože ta je v poušti pekelná. Technicky i vytrvalostně jsem svůj první Dakar zvládal. Navíc teď už vím, co mě čeká a jak se připravit. Během minulého ročníku jsem jen sbíral informace,“ dodává Jan Brabec.

Trénink v Africe přijde vhod

Nově zveřejněné informace skvěle zapadají do plánů týmu Big Shock Racing, který už příští týden, v doprovodu svých fanoušků, odjíždí téměř na měsíc trénovat a testovat do africké pouště. „Budeme jezdit a jezdit, písek je hodně o technice a zkušenosti. Učíme se číst duny tak, abychom je dokázali hladce projet, zkoušíme si různé povrchy, vykopáváme kamion. Já třeba na soustředění jezdím ve Frantovi i ráno pro bagety,“ říká Martin Macík.

Macík rozehřál Sosnovou, Brabec zaparkoval v nemocnici, besídka bude

Ani mrazivé počasí neodradilo tisíce fanoušků Dakaru zúčastnit se setkání v Sosnové. Členové týmu Big Shock Racing si užili se svými příznivci spoustu srdečných setkání a také se návštěvníkům akce postarali o nové zážitky. Poprvé od chvíle, kdy se týmové závodní stroje vrátily z Jižní Ameriky, Martin Macík provětral Frantu, svůj dakarský speciál, který celý den po autodromu vozil odvážné fanoušky. Chyběl jen Honza Brabec, který se zraněním skončil v brněnské nemocnici. Ale na úterní ostravské i středeční pražské besedě bude sestava opět kompletní.

Sosnová nezklamala

Zájem o svezení s Martinem Macíkem v jeho dakarském kamionu byl obrovský, aby se na všechny dostalo, musel by nejlepší český pilot letošního Dakaru v Sosnové strávit ještě pár dní. Skákalo se, driftovalo a o napínavé momenty nebyla nouze. Ti, kdo se do navigátorského sedadla žluté liazky nedostali, měli možnost popovídat si s navigátorem Františkem Tomáškem, prohlédnout si vozy a zázemí týmu, získat podpisy, vyfotit se a užít si závodní atmosféru. „Franta se nám vrátil z Jižní Ameriky a my jsme ho hned prohnali po ledu. Dokonce jsem si v sobotu musel dát pár cvičných jízd, abych zjistil, jak bude na zmrzlém terénu reagovat. Byla opravdu zima a vážíme si fanoušků, kteří přesto dorazili, navíc v tak hojném počtu. Rádi jsme je zase viděli, byla spousta legrace, objímání, trochu adrenalinu, takže jsme se vzájemně docela zahřáli,“ popisuje vydařenou akci Martin Macík.

Zraněný Brabčák

Tentokrát však svého týmového kolegu nemohl podpořit motocyklový jezdec Jan Brabec, který na další ročník Dakaru trénuje tak pilně, že si těsně před odjezdem do Sosnové při pádu z motorky zlomil klíční kost. Proto místo na autodromu zaparkoval v Úrazové nemocnici v Brně, kde také podstoupil operaci. „Nečekaně jsem vystoupil z motorky, ale už jsem po operaci a doma. Musím si teď pár dní odpočinout, od Dakaru jsem se ještě nezastavil. Těším se tento týden na besedy v Praze a Ostravě, to je pro mě relax, pomůžou mi přijít na jiné myšlenky. Děcka, uvidíme se,“ vzkazuje ovázaný Jan Brabec.

Besedy v Ostravě a Brně završí dakarské turné  

Ani zranění Brabčákovi nezabrání, aby vynechal závěrečné dakarské besedy, které se konají tento týden v Ostravě a Praze. Akce zakončí sérii setkání závodníků s jejich fanoušky, která proběhla po celé ČR. Martin Macík a Jan Brabec, nejúspěšnější český pilot kamionu a nejrychlejší motorkář letošního ročníku Rallye Dakar, se podělí o zážitky, které pro ně nejnáročnější závod na světě letos připravil. Jak dokázali během 14 dní překonat 10 000 kilometrů? Jak zvládali obrovská vedra a nekonečné duny v poušti, extrémní nadmořské výšky v horách, nedostatek spánku? Kdy si sáhli na dno svých sil? Jaké momenty pro ně byly v Jižní Americe nejtěžší psychicky? O tom všem budou Martin s Honzou vyprávět, atmosféru přiblíží i videa či fotky a nebudou chybět soutěže. Diváci dostanou šanci zeptat se na všechny detaily, které je zajímají. Pražští příznivci Dakaru mohou ve středu 21. 3. v 18 hodin přijít do RockOpery. V Ostravě proběhne dakarská besídka týmu Big Shock Racing o den dříve, v úterý 20. 3. od 18 hodin v Domě kultury.

Vstupenky na pražskou besedu:

https://www.colosseumticket.cz/cs/akce/307882-beseda-o-dakaru-2018

VIDEO K BESEDĚ BESEDY

Big Shock Racing na Dakaru slaví úspěchy. Martin Macík 5. a Jan Brabec 39.

Závodníci sedlčanského týmu Big Shock Racing v letošním extrémně náročném ročníku Rallye Dakar získali nejlepší česká umístění hned ve dvou kategoriích. Martin Macík, František Tomášek, Jan Mrkva a jejich liazka Franta vybojovali výbornou 5. pozici v poli kamionů, dakarský nováček Jan Brabec na Husqvarně obsadil 39. místo mezi motocykly. Závodníci profesionálního týmu Big Shock Racing, během letošních šílených etap předvedli, jak podstatné je odhodlání, kvalitní zázemí a sehraná parta, jejíž členové se dokáží vzájemně podržet i v těch nejméně očekávaných situacích. A o ty na letošním Dakaru nebyla nouze. Všichni členové týmu, včetně šéfa Martina Macíka staršího, manažera Martina Pabišky, mechaniků a dalších spolupracovníků pro společný cíl udělali maximum možného a předváděli konstantně vyrovnané výkony, které je nakonec dovedly k jednoznačnému úspěchu.

Osmadvacetiletý český pilot Martin Macík za vydatné podpory navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvy získal v letošních tvrdých podmínkách nejnáročnějšího motoristického závodu na světě cenné páté místo. „Páté místo je perfektní. Jsme šťastní, i když to na nás zatím není moc vidět, protože jsme nevyspalí, unavení, ale spokojení. Bouchli jsme si šáňo, pogratulovali si s týmem. Je důležité, že stojíme v cíli, i když se občas zdál hodně vzdálený… Máme na kontě i pár super etapových umístění. Teď se těšíme hlavně až sundáme jeté kombinézy. Příští rok do toho jdeme zase. To je jasná věc,“ popisuje pocity v cíli Martin Macík. A dodává: „Ale přiznám se, že teď už se zase těším zpět do reality. Domů, do Sedlčan, na rodinu a do tiskárny, k mým projektům Printomat a Clickbooks.“ V poslední etapě dojela posádka žlutého kamionu Liaz do cíle jako druhá. Předchozí etapu přitom dokončili závodníci bez předního skla, jen s motorkářskými brýlemi na očích a ve tmě. Na své cestě závodem dokázali operativně řešit všechny těžkosti a závady, které jejich speciál Franta na drsné trati utrpěl. Nevzdali se ani v na první pohled ztracených situacích a závod vybojovali svým nasazením a pozitivní myslí. Martin Macík letos absolvoval svůj šestý Dakar, čtvrtý v roli pilota, dvakrát navigoval.

Jan Brabec, několikanásobný mistr ČR v motokrosu, dojel do cíle svého prvního Dakaru na výborném celkovém 39. místě, poté, co v závěrečné etapě vybojoval 39. pozici. Stal se tak nejlepším motorkářem v českých barvách. A to navzdory dvouhodinové penalizaci, kterou získal hned v první etapě za jeden neprojetý kontrolní bod. Ačkoliv byl Brabčák letos na Dakaru nováčkem, zvládl ho s přehledem, do cíle úmorných etap dojížděl vždy s úsměvem a slovy „Jelo se mi výborně.“ Na trati ho přitom potkala mnohá úskalí, pády, proražená nádrž, zničená spojka, navigační špeky nebo pochod s nepojízdnou motorkou do cíle etapy. Vždy si dokázal poradit a závod zdárně dokončit. Jan Brabec na letošním Dakaru zúročil také své dlouholeté motokrosové zkušenosti a vyplatila se mu i poctivá příprava na dálkové soutěže, které se věnoval celý rok před odjezdem do Jižní Ameriky. Svůj podíl na úspěchu má také Honzův táta Libor Brabec starší, který po celou dobu závodu pečoval o jeho závodní stroj. Svým výkonem Honza bodoval také mezi letošními dakarskými nováčky. „Já nemůžu porovnávat. Jsem tu poprvé. Ale jestli všichni říkají, že tohle byl jeden z nejtěžších Dakarů, tak mají asi pravdu. Byla to neskutečná jízda, kterou jsem si užíval, a jsem rád, že se mi podařilo dotáhnout ji až sem, do cíle. Napoprvé 39. místo, to je úspěch, se kterým jsem spokojený. Mám milion zážitků a můžu všem vzkázat, že Dakar je super. Pecková atmosféra, už rozumím, proč se sem všichni vracejí. Já budu muset taky. Myslím, že mám dobře našlápnuto na další roky a vím, že rychlost i nadšení tu je,“ říká vždy pozitivní Jan Brabec.

Macík šestý: bez předního skla, potmě a v lyžařských brýlích. Brabec dál postupuje a vzpomíná na lívance

Závodníci týmu Big Shock Racing, Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu, i Jan Brabec na motorce, do páteční etapy letošní Rallye Dakar vyjížděli s chladnou hlavou a předsevzetím, že v předposlední etapě nebudou zbytečně riskovat. Často se stává, že jezdci slavného závodu končívají právě v tomto kritickém bodě, kdy už je cíl na dohled. Ale nakonec se 13. etapa stala jednou z nejdobrodružnějších v celém závodě. Na více než 900 km s dlouhým nočním dojezdem bez předního skla bude posádka Martina Macíka ještě dlouho vzpomínat. I za těchto okolností se však podařilo zajet skvěle. Týmový kamion Franta byl v etapě sedmý nejrychlejší a v celkovém pořadí poskočil na šestou pozici. Jan Brabec tentokrát dojel na 31. místě a celkově je 39.

První část etapy tvořilo pískoviště se zrádným feš-fešem. Martin Macík svého Frantu od začátku šetřil. Přeci jen, v předchozí etapě si jejich speciál hodně vytrpěl a Martinovým hlavním cílem bylo dovézt svůj kamion i jeho osazenstvo v pořádku do cíle. V pohotovosti byly i kanystry s vodou pro případ, že by stroj zase začal vařit. „Hned v první části jsme v tom děsném vedru museli měnit pneumatiku, ale zvládli jsme to v pohodě, asi za 12 minut. A také nám zbloudilá větev nakřápla přední sklo,“ popisuje navigátor František Tomášek. Náročný byl i přejezd mezi oběma částmi etapy, měřící 270 km, který bylo třeba zdolat maximální rychlostí 90 km v hodině. Pro nevyspalou posádku byl nekonečný, spolujezdci pospávali a pilot Martin Macík si musel pouštět písničky hodně nahlas. Ale opravdové drama mělo teprve přijít. „Asi na třetím kilometru druhé části etapy jsme zjistili, že když jedeme 140kilometrovou rychlostí, začíná nám praskat nakřáplé přední sklo a provaluje se na nás. Kluci se ho chvíli snažili držet nohama. Ale pak nezbývalo než zastavit. Okno jsme vykopali, schovali obvodovou gumu, která se ještě bude hodit, nasadili lyžařské brýle a pokračovali v krasojízdě. Celou etapu jsme letěli bez předního okna jen v brejlích, já navíc ve dvojích, protože mám ještě dioptrické. Posledních 150 km také ve tmě a prachu od kamionů před námi, které nás nechtěly pustit před sebe. Začala nám být zima, chroustali jsme různé breberky, které nám nalítaly do pusy. Takže opět hardcore. Ale zajezdili jsme si pěkně a výsledek v cíli nakonec nebyl vůbec špatný,“ dokončuje Martin Macík.

O napětí se postaral i Jan Brabec, který si v úvodu vedl výborně a hodně získal, WP1 projel jako dvaadvacátý a dobré postavení držel až na WP5, kde zcela zmizel z výsledkového systému, jak už bývá jeho zvykem. Všichni se jen dohadovali, co se mohlo na trati stát. Až do té chvíle, než se rozjařený Brabčák objevil v pořádku v cíli. „Dneska super, první část mi šla, byl to takový motokrosový písek, připomněl jsem si tréninky v Kalifornii. Ve skalách už jsem jel opatrně. Pisty, kamení, tam bylo hrozně jednoduché udělat chybu a rozbít se. Nejtěžší bylo udržet mysl v pochodu. Jel jsem na motorce 13 hodin a hlava už mi to moc nepobírala. Mluvil jsem zase sám k sobě, abych udržel koncentraci. Na 150. km jsem třeba potkal prase a vzpomněl si na scénku s lívanci z filmu z Kurvahošigutntag,“ líčí nové zážitky Jan Brabec, který si jako letošní dakarský nováček vede velice dobře, momentálně je nejlepším českým motorkářem a černým koněm našeho letošního Dakaru.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Jak se žije bez spánku, vám řekne náš neúnavný mechanik Lavor.

Řekl bych, jen další den plný blbých náhod. Kámen rozsekal chladič hned na prvním kousku trati. Takže u tankovačky se snažíme s Mrkvičem něco vymyslet. Nápad nula. Trocha tekutého kovu pomohla jen trošku. Toyotou létáme mezi skalami a pouští, ať alespoň víme, že Franta pořád jede. Ale kluci musí asi 20krát zastavit a dolít vodu. Štěstí nám letos nepřeje. Musíme trochu zatlačit slzu, když po tolika úporných dnech víme, že noc zase strávíme servisem. Jediné, co nás drží nad vodou je skvělá parta. Okolo 5. hodiny ranní postupně odpadáváme na židličky a na 10 minut spíme. Pak zase hurá do práce. Když Brabčák startuje, víme, že už nemá smysl chodit do postele. Ale Franta je zase v topu a hurá na start další etapy směr Cordoba…

Macík stále nejlepším Čechem v poli kamionů. Díky výkonům na hranici možností.

Nejlepší český jezdec v poli kamionů Martin Macík statečně bojuje s nástrahami nejnáročnějšího motoristického závodu na světě, Rallye Dakar. V letošním ročníku legendární soutěže se posádce týmu Big Shock Racing staví do cesty tolik smolných náhod, že by to vydalo na knihu. I přesto je stále na výborné 7. pozici. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva jsou neuvěřitelní bojovníci a všechna protivenství zdolávají svým obrovským odhodláním, fyzickými výkony na hranici možností a humorem, občas velmi černým. Ve dvanácté etapě tomu nebylo jinak. Po skvěle rozjeté první části etapy, ve které se posádka žluté liazky držela kolem 3. místa, přišla další rána. „Nádherná etapa, hodně technická, takové máme rádi a jsme v nich rychlí. Všechno fungovalo, projížděli jsme řečiště jako o závod. Pak jsme přijeli do hor a auto začalo trochu vařit. Začala nám unikat voda z chladiče, který se v náročném terénu prorazil. Díra byla tak veliká, že ani během neutralizace mezi částmi etapy jsme nebyli schopni ji opravit. Takže každých 10 až 20 kilometrů jsme museli zastavovat a doplňovat vodu. Bylo jí obrovské množství, takže jsme si ji museli brát od místních. Měli jsme plnou kabinu kanystrů a pet lahví, lítaly nám všude. A tak jsme dojeli až do cíle,“ líčí navigátor František Tomášek.

Posádka tak ztratila cenný čas, ale i přes komplikace s chladičem, dojela etapu na dobrém 14. místě a celkově drží skvělou 7. pozici. Franta zůstává nejúspěšnějším kamionem v českých barvách. A neztrácí chuť dál bojovat. „Je to nejšílenější a nejnáročnější Dakar ze všech, které jsme zažili. Jsme už strašně unavení, přehřátí, nevyspalí. Za poslední dny jsme zavřeli oči sotva na pár hodin. Hlavně mechanik Michal Mrkva má brutální spánkový deficit. Je to tu drsné fyzicky i psychicky. Ale do cíle Frantu dotlačíme, i kdyby trakaře padaly!“ vzkazuje Martin Macík a pro dokreslení situace dodává: „Kdo to nezažil, nedokáže si to vůbec představit. Dneska jsem usnul, když jsme stáli na startu do druhé části etapy. Kluci mě vzbudili, já jsem popojel další tři metry a usnul znova. V autě trávíme v děsném vedru nacpaní v kombinézách celý den. Zima, vedro, kašel, dehydratace, fakt drsný. Někdy bych to chtěl sledovat z té strany od vás. Připadáme si jako komiksové postavičky, které zdolávají nemožné úkoly.“

Týmový kolega Jan Brabec, který v poli motocyklů parkuje na 40. pozici a aktuálně je nejlepším českým jezdcem, se pouze přesunul do dalšího bivaku, protože pro nepřízeň počasí byla čtvrteční etapa pro motocykly a čtyřkolky zrušena. A samozřejmě užíval cenné chvíle zaslouženého odpočinku před posledními boji.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Respekt všem dakarským mechanikům! Lavor vám řekne, o čem to je…

Akce pokračuje, v noci spánek nepřipadá v úvahu. Přes celý den jsme v Toyotě, ve 21:30 ještě 130 km od bivaku. Cestou zjišťujeme od kluků před námi, co mě a mechaniky večer čeká. Myslím, že zase nastane celonoční vtipkování o tom, kdo víc čumí, jako péro z gauče. Tipuju, že tak ve 3 ráno mě to sejme a neunesu ani malou ráčnu. Doufám, že kluci z bydlíku se aspoň trošku vyspali cestou. S Kocourem vymyslíme, co a jak. S drsným nasazením racefacu přilítáme do Chilechita. Ano, bylo to znovu až do rána, ale myslím, že Franta je zase v plné síle.

Macík nejlepší mezi českými kamiony, Brabec mezi motorkáři. Big Shock Racing bojuje na všech frontách a stále drží skvělé pozice.

Do jedenácté etapy Rallye Dakar startoval tým Big Shock Racing po předchozím extrémně náročném závodním dni a hodně perné noci. Mechanici od večera až do brzkého rána pracovali na Frantovi, kamionu Martina Macíka. Vyměnil se chladič, namontovala se nová vrtule, brzdy… A péči si vyžádala i Husqvarna Jana Brabce, které předchozí den praskla zadní nádrž. Závodní speciály bylo nutné umýt a kompletně překontrolovat, takže vše bylo hotovo až kolem sedmé hodiny ranní a mechanici tak mohli na spánek rovnou zapomenout. Pár minut po dokončení servisu už závodníci vyráželi do dalších bojů s nástrahami osudu, techniky i zrádné fiambalské oblasti.

Martinovi Macíkovi pořadatelé z jeho času odečetli hodinu strávenou předchozí den při pomoci hořícímu motorkáři. Proto vyjížděl do etapy z 5. pozice, a i po středečním absolvování trasy se mu podařilo v celkovém pořadí vybojovat krásnou 6. pozici, když etapu dokončil na 11. místě. Ani tentokrát však nebylo nic zadarmo a pánové Macík, Mrkva a Tomášek opět podali neuvěřitelné výkony. „Už z nás jsou profesionální mechanici. Opravujeme cokoliv, jako na běžícím pásu. Začátek etapy byl super, letěli jsme jako blesk, ale asi na 180. km nám praskla vrtule. Takže jsme ji museli vyměnit a odnesl to i chladič. Stopovali jsme ostatní posádky a sháněli vodu, abychom ji mohli do chladiče doplnit a pokračovat dál. To se nakonec podařilo a následoval další sprint do cíle,“ líčí galeje aktuálního dakarského závodu pilot týmu Big Shock Racing, Martin Macík.

A dobře si tentokrát vedl i kolega motorkář Jan Brabec, který dojel 48. a v průběžném pořadí se opět posunul na 40. pozici. Stal se tak aktuálně nejlepším českým jezdcem na motocyklu. „Ráno mě posadí na motorku a já jedu. Peru to k cíli, jak se dá. Teď už jde do tuhého a bojujeme ze všech sil,“ neztrácí optimismus Brabec.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Být mechanikem na Dakaru není žádný med, obzvlášť v etapách vedoucích kolem Belénu, Lavor o tom ví své…

V neplánovaném dni volna od rána makáme, myslím, že mluvím za každého z mechaniků, opravdu chceme, aby Franta fungoval na 100 %. Jdeme spát až v 1 hodinu v noci. Snídaně, dobalit Toyotu, vodu, Big Shocky a vyrážíme směr Belén. Top krajina, cesta mezi horami, 25° C, přes vinařské vesničky. Celý přejezd jedeme za klukama. Po startu se k nám přidává i bydlík s Manem. Čekáme na CP1. Bohužel, kluci přijeli pozdě, měli problém s řízením. Pak čekáme o kousek dál a znova všechno špatně. Vrtule na kaši… Bude to masakr. A byl. Přes noc se zase nespalo.

Macík i Brabec si sáhli na dno svých sil, ale nejdrsnější etapu zdolali

Po vynuceném dni volna v Saltě, závodníci týmu Big Shock Racing v úterý vyrazili do desáté etapy legendárního závodu Rallye Dakar, vedoucí do obávaného Belénu. Na jezdce čekalo 795 km náročným terénem, z toho 373 km bylo ostrých. Ostřílení dakarští účastníci už znají zrádné písečné plošiny, tentokrát však pořadatelé našli opět nová místa, do kterých jezdce vyslali na misi, která byla neuvěřitelně náročná technicky i navigačně. Liaz Franta, pilotovaný Martinem Macíkem, se několikrát dostal do naprosto extrémních a opravdu nebezpečných situací.

„Už na 10. kilometru se mi zpříčil volant a oprava trvala 38 minut. Na spojovačku jsme dojeli jako 18. V druhé polovině etapy nám to šlo krásně, ale asi 30 km před cílem chladičem proběhla nějaká větev, udělala v něm díru a ten roztrhl vrtuli. Takže se znovu opravovalo. Tentokrát 1,5 hodiny. Ale vše se zvládlo dát do pořádku, domorodci nám přinesli vodu a jelo se. A najednou 3 km před cílem v jednom z koryt hořela motorka. Pokoušeli jsme se ji uhasit a následně ji objet. Při tomto manévru jsme se zakopali a prorazili obě kola. Další hodinu a půl trvalo vykopat kamion a vyměnit pneumatiky,“ popisuje Martin Macík, který se po pekelné belénské etapě posunul na celkově 6. pozici, když dojel čtrnáctý.

V 10 hodin večer argentinského času si Frantu vzali do parády mechanici. Svou práci zvládli do 7. hodiny ranní. Už v 8:30 Martin Macík s posádkou znovu startoval. Do středeční etapy dostal žolíka, takže do závodu vyjížděl v první pětce.

A hladce se tentokrát nejelo ani Janu Brabcovi. Ten dokončil etapu na 65. místě a v celkovém hodnocení se pohybuje na 42. pozici. I on musel na trati překonávat dosti nestandartní situace. „Došel mi benzín, protože mi praskla levá zadní nádrž. Naštěstí mi zastavil David Pabiška, který mě kus odtáhl a pak mi přes pet lahev dolil palivo. Respekt a velký dík! Pak jsem pokračoval, a benzín opět došel 500 metrů před cílem, kam jsem to dotlačil a dotankoval,“ říká Jan Brabec.

Stejně náročná bude podle zkušeností týmu i následující úterní etapa.

Dakar: Etapa zrušena. Co přijde dál? Fiambalské peklo

V pondělí se na Dakaru nezávodilo. Po dojezdu do cíle osmé etapy, ve které se Martin Macík se svou posádkou probojoval na výborné třetí místo mezi kamiony, se dakarská karavana přesunula z Bolívie do Argentiny a zakotvila v Saltě. Bivak v Tupize, odkud měla původně startovat pondělní část závodu, byl zaplaven velkou vodou a spadl také jeden z mostů.

Týmy tak věnovaly volný den práci na svých závodních speciálech, které po maratónských etapách nebyly právě v nejlepší kondici. „Do Salty jsme přijeli ve čtyři ráno. Vyspali jsme se asi tři hodinky a kluci mechanici se hned pustili do oprav. Je trochu znát únava. Přeci jen, ve včerejší etapě jsme absolvovali 670 km a dalších 500 km měřil přejezd do Salty,“ vypráví Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing. „Snažíme si připravit všechno potřebné pro zbytek závodu. Je dost možné, že největší peklo máme teprve před sebou. A také doufáme, že další etapy už se nebudou rušit ani zkracovat,“ doplňuje navigátor František Tomášek. Jen Jan Brabec ocenil další nečekanou příležitost trochu se vyspat před pěti zbývajícími etapami.

A co teď na závodníky čeká? „Dostáváme do velmi teplých částí provincie Catamarca, kde budou kombinované tratě, hory, kamení. Čekají nás obávané belénské a fiambalské písky. Což je peklo na zemi, kde je v poušti 55 stupňů. Motorkáři mívají problémy, protože se jim vaří benzín v nádržích. Je to velmi náročný písečný terén jak pro posádku, tak pro techniku,“ vysvětluje Martin Pabiška, manažer týmu Big Shock Racing a bratr motorkáře Davida Pabiška.

Dá se tedy předpokládat, že průjezd následující částí závodu opět proseje závodní pole. Tento odhad potvrzuje i Martin Macík, který má ještě v živé paměti zážitky, které se svou posádkou získal, když v předešlých ročnících v rozžhavené poušti musel měnit pneumatiku. „To bych nikomu nepřál. Když máte v 50 stupních, navlečený do kombinézy, měnit kolo, které váží přes 100 kilo, dost se zapotíte,“ vzpomíná Macík.

I přes neplánované změny v závodu však v týmu Big Shock Racing panuje dobrá nálada, všichni jsou spokojeni s aktuálním vývojem závodu a těší se na nové zážitky, které přinesou následující dny.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Všetečný mechanik týmu s denním zpožděním popisuje události, které se odehrávají na proslulé Rallye Dakar

Ráno jsme úplně zmrzlí, dýchaviční jak epileptici, jdeme asi 5 km k trati. Ke kamčáku se nesmíme přiblížit, aby nebyl problém, že klukům pomáháme. S kameramanem něco natočíme a hurá zpět. Asi po 50 m jsem úplně zadýchaný, já tam snad nedojdu. Vyrážíme směr Tupiza. Cesta je hrozná, přes hory tam a zpět. V cíli zjistíme, že prý je bivak zavřený a zítřejší etapa zrušená. Takže nás čeká dalších 520 km do Salty. Tam spíme ve stanu, dokud se nepřižene bydlík s našimi postýlkami.

Macík na Dakaru třetí. Brabec v první čtyřicítce. Klidná síla zasahuje.

Po osmé nedělní dakarské etapě, plné technických těžkostí, Martin Macík se svou posádkou vybojoval výborné průběžné třetí místo v poli kamionů. Je to jeho nejlepší dosavadní umístění na Rallye Dakar. A i když všichni dobře víme, že do konce závodu je ještě daleko a jasno bude až v momentě, kdy týmový kamion Franta projede cílem v Cordobě, tato drobnost všechny v týmu Big Shock Racing potěšila a dodala síly do dalších dobrodružství. „Jsme už neuvěřitelně sehraní. Dnešní opravy jsme zvládli ukázkově. Dáváme do toho všechno. Máme před sebou pár posledních etap a ty si chceme naplno užít,“ vzkazuje Martin Macík. Navíc v neděli si úspěšně vedl i Jan Brabec, týmový motorkář s motokrosovým stylem jízdy, který se jako nováček srdnatě pere s navigací. I když ho zlobila spojka, etapu Brabec dojel jako 34. a celkově poskočil na 40. místo. Oběma jezdcům se osvědčila strategie být v pohodě a „jet si svou“, zodpovědně a vyrovnaně. Podat vždy nejlepší možný výkon a umět si poradit v neočekávaných situacích, které jsou v dakarských etapách na denním pořádku.

Do druhé maratónské etapy startovali jezdci po noci strávené mimo hlavní bivak a bez zázemí týmu i asistence mechaniků. Posádka Franty, kamionu týmu Big Shock Racing s číslem 510, vyrazila na trať vedoucí z Uyuni do Tupizy po zběžném nočním servisu a drobných opravách. „Rozmanitá etapa nás vedla pískem, kamením i bahnem vysoko do hor. Auta tu ztrácela výkon a první oprava na sebe nenechala dlouho čekat. Bohužel jsem zase utrhnul tlumič, tentokrát na pravém zadním kole, a také brzdu. Takže jsme museli zastavovat na opravu a ztratili asi 10 minut,“ popisuje Martin Macík, pilot kamionu Liaz, vývoj nedělní etapy. Na přejezdu mezi první a druhou částí etapy Michal Mrkva, mechanik posádky, stihl opravit tlumič. Ale brzy začal zlobit také motor, který nejel úplně na plný výkon. „Bohužel, motor se ozval zrovna v maratónské etapě. Je to závada, kterou nevidíš. Způsobilo ji bahno. Voda se dostala do elektriky a začalo zlobit turbo, což nás trochu přibrzdilo. Ale do cíle jsme se dostali bez problémů a v dobrém čase. Až si Frantu vezmou mechanici do parády, bude zase šlapat jako hodinky. Etapa mi sedla, jeli jsme nejlépe, jak se v rámci možností dalo. Těšíme se na další závodění, budeme dál bojovat a dělat vše pro co nejlepší výsledek,“ popisoval dobrodružství s technikou v cíli Macík, který získal pro české barvy třetí celkové místo poté, co v etapě dojel sedmý.

Bodoval i Jan Brabec, kterému pro změnu na trati zlobila spojka a po dojetí do cíle a krátkém rozhovoru s traťovými komisaři se mu dokonce motorku nepodařilo vůbec nastartovat. „Já vůbec nemám problém s jízdou, rychlost je dobrá, dokážu si na motorce odpočinout, uvolnit se, takže mám pořád dost sil. Poradím si, když mi přes cestu běží pes, zvládl jsem pár karambolů. Ale ještě piluji navigaci, občas mi nejde soustředit se na jízdu a roadbook současně. A pak samozřejmě to ranní vstávání,“ říká Jan Brabec, který prozatím zvládá svůj první Dakar přímo ukázkově. Jediné, čeho lituje, je dvouhodinová penalizace z první etapy.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor, mechanik týmu, každý den vypráví o neuvěřitelných příhodách, které nezažijete jinde než na Rallye Dakar

Ráno bylo super. Po dlouhé době zas vyspalí a umytí. Byla maratonská etapa, tak jsme mohli kluky pozorovat jen zpovzdálí. Vše, zdálo se, probíhalo v pohodě. Když kluci zajedou do uzavřeného parkoviště, nás ještě čeká dlouhá cesta. Musíme se dostat za kontrolní bod 1, rozbalit stany… Jsme na kopečku, fouká a kolem nás blesky. Snad nás to nespláchne. Okolo chodí lamy. Super, snad nám neokoušou prsty u nohou. Jdeme spát. V noci mě vzbudí panika, že nemůžu dýchat a bolehlav. Už mi ty výšky pěkně lezou na nervy. Snad ještě chvilku zaberu. Je na nule.

Čtvrtý Macík po maratónské etapě vybojoval palandu. Brabec zabral a pak pařil se soupeři

Do sedmé etapy Rallye Dakar závodníci týmu Big Shock Racing vyjeli po dni volna vyspalí, odpočatí a vymydlení. A to se odrazilo i na jejich výkonech. Pilot žluté liazky Martin Macík, za navigace Františka Tomáška a se servisní podporou Michala Mrkvy, dokončil sobotní etapu na skvělém 5. místě a udržel si tak výbornou celkovou čtvrtou pozici. Také Jan Brabec na motorce opět zazářil, dojel pětatřicátý a před spaním si s kolegy stihl dát koncert Pala Habery. V Uyuni, cíli etapy, totiž bylo tentokrát vše jinak. Jezdci byli odděleni od svých týmů a opravy museli během noci řešit svépomocí. Spalo se hromadně, v kasárnách plných chrápajících soupeřů nebo ve stanu, pokud na vás nezbylo místo, případně nejste fanouškem pionýrských táborů. Ale před usnutím bylo v ubikacích pěkně veselo. Zejména v československé motorkářské sekci.

„Jeli jsme volněji, žádnou hranu, čekala nás asistence bez kluků mechaniků, takže není radno Frantu ničit. Navíc v aktuální nadmořské výšce má motor menší výkon. Až dorazíme do bivaku, musíme udělat lehkou údržbu, vše projít a zkontrolovat, což nebude úplně jednoduché, protože bylo bláto a auto je neskutečně zapráskané,“ hlásil Martin Macík po etapě. Když pánové zvládli vyřídit všechny povinnosti, vydali se hledat místo, kde pro tentokrát složí hlavu. „Našli jsme si krásné palandy, které zřejmě patří motorkářům, protože o ty se tu strašně dobře starají. Teď musíme rychle usnout a dělat, že jsme motocyklisti. Máme i spacáky a karimatky, mírně zabahněné, ale komu by se chtělo na tvrdou zem,“ popisuje boj, tentokrát o místo ke spánku, navigátor František Tomášek.

Dobře se na sedmou etapu připravil i Jan Brabec, týmový kolega motorkář, který maratónskou etapu zažil vůbec poprvé. A na trati se mu opět vedlo. Do cíle dojel na 35. pozici a celkově opět výrazně vystoupal pořadím, tentokrát na 44. celkové místo, navzdory dvouhodinové penalizaci z první etapy.

„Maratónská se mi jela dobře až na ranní přejezd. 300 zpropadených kilometrů v dešti. Všichni jsme drkotali zubama. Posadil bych organizátora na motorku, ať si to zkusí,“ rozohnil se na oko Brabec v cíli a dodává: „Samotná etapa, i když byla těžká a v horách už se trochu hůř dýchalo, se mi jela dobře, uvolněně, bez jakýchkoliv komplikací.“ A také Honza barvitě líčil noční zážitky z hromadného maratónského kempu: „Jsme tady s klukama taková skvělá parta, Štefo Svitko a nade mnou spí Bojka. Palo Habera tu má dnes večer prý koncert. Takže je tu docela legrace. Děláme roadbooky a napůl u toho už všichni spíme,“ popisoval Brabčák.

Dnes závodníci odstartují do další etapy, s cílem v bolivijské Tupize, s vírou, že jejich vozy zvládnou náročné podmínky i bez noční přípravy servismanů.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor, mechanik týmu, každý den vypráví o neuvěřitelných příhodách, které nezažijete jinde než na Rallye Dakar

Ale tentokrát byl den volna. Takže i Lavor odpočíval. A nic nám nesdělil. Což, samozřejmě, musí každý pochopit. 😉

Den volna na Dakaru: velké prádlo a výšková nemoc

V pátek se dakarská karavana na den zastavila. Na řadu přišel den volna, na který už se všichni závodníci po předchozích extrémních etapách upřímně těšili. Účastníci závodu překročili hranice z Peru do Bolívie a zároveň vystoupali vzhůru. La Paz, kde byl rozprostřen další bivak, totiž leží v nadmořské výšce kolem 3700 metrů. Pilot kamionu týmu Big Shock Racing Martin Macík, jeho navigátor František Tomášek ani kolega Jan Brabec ale problémy s aklimatizací nezaznamenali. Znovu se potvrdilo, že jejich soustředění v peruánských horách týden před Dakarem byl dobrý nápad. Zato zbytek týmu překonával malátnost, bolení hlavy a další nepříjemné stavy, které extrémní nadmořské výšky přinášejí. Mechanikům proto trval servis o dvě hodiny déle, než jsou běžně zvyklí. Po jejich výkonu však jsou závodní stroje týmu Big Shock Racing opět jako nové.

A očistou prošli i jezdci. „Proběhla osobní hygiena. Já jsem se po čase rád oholil. František i Brabčák si vyprali kombinézy, umyli jsme si boty, vyčistili přilby i kabinu auta, abychom do druhé poloviny nastoupili zase čistí a voňaví,“ popisuje Martin Macík, který zatím v poli kamionů drží krásné čtvrté místo. „Těšíme se také, že se v klidu najíme a vyspíme. My na motorce startujeme do etap vždy jako první, vstávám o několik hodin dřív než Martin s klukama. Takže jsem se potřeboval dospat,“ říká Jan Brabec, letošní dakarský nováček, který soutěž zatím zvládá s nevídaným přehledem. Navigátor František Tomášek si musel připravit road book na následující etapu a na řadu přišly také rozhovory pro média nebo živé vysílání pro fanoušky na sociálních sítích.

Menší nepříjemností je, že se v bivaku týmu Big Shock Racing opět rozšířila rýmička. Už několik členů týmu nemůže mluvit, stejně jako Martin Macík v úvodu závodu. Další mají kašel a rýmu, takže den volna přišel jako na zavolanou a alespoň krátký odpočinek pomohl dostat se znovu do formy. Už v sobotu se tým pustí do dalších dobrodružství. Všichni se na ně těší a věří, že se druhá polovina závodu bude vyvíjet stejně dobře jako ta první.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor líčí, co jako mechanik zažil předchozí den na Rallye Dakar

Dám velkou snídani, dneska to bude těžké. Já a Ferry nejvíc trpíme na ty nadmořské výšky. Hned začneme autem stoupat. Pak mám výpadek. Vzbudil jsem se až na startu, kam doprovázíme kluky, 4500 metrů nad mořem, takže už to cítím. Ale dá se to. Teta Ilča nás vybavila injekcemi na ředění krve. Ty si ale sám nedokážu píchnout, takže mě chodí každý večer někdo ďobnout. Prostě chci být ready, mám z těch výšek strach. Jedeme kolem jezera Titicaca a přejíždíme do Bolívie. Tady prší, jako vždy. Valíme rovnou do La Paz. Tohle město je prostě úžasný. Milion lidí fandí. Dorazili jsme první. Zbytek jel cestou někde po sněhu a mají zpoždění. Zabíráme stejné místo jako loni. Hřejeme se s Honzíkem v Toyotě, je tu asi 10 stupňů. Zítra budeme mít celý den na práci na Frantovi. Snad nebude pršet…

Macík útočí na beduína. Brabec maže ztrátu. Na blátě to naši umí

Když se Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing, hlásil po šesté etapě Rallye Dakar, bylo jasné, že první horská trať letošního závodu posádce evidentně zvedla náladu. Macík, Tomášek a Mrkva si na ní udrželi výbornou čtvrtou příčku, když dojeli etapu jako pátý nejrychlejší kamion. „Jelo se nádherně. Od dun si rádi zase na čas odpočineme. Zjistili jsme, že Franta i ve vyšších nadmořských výškách šlape krásně. Profofrovali jsme kolem pár soupeřů a část etapy zřejmě i vyhráli,“ tipoval si správně Martin Macík. „Dnes je to veselejší, už jsme na hlíně, chvílemi prší. Driftovačky, úzké cestičky, blátíčko, to máme rádi, to je naše úchylka, tak trénujeme v Sedlčanech celý rok,“ pochvaloval si také navigátor František Tomášek. V druhé části etapy začalo kamionům pršet a posledních 20 minut absolvovaly ve tmě. „Byla to upalovačka, v jedné z děr, která byla označena jako hladce průjezdná, jsme dostali takovou pecku do hlav, že nám třeštily až do cíle,“ doplňuje mechanik Michal Mrkva.

Z Jana Brabce se v průběhu závodu stal český černý kůň v poli motocyklů. Motorkář týmu Big Shock Racing a dakarský nováček během prvních pěti etap načerpal spoustu zkušeností, které v druhé části soutěže určitě ještě využije, protože síly mu zatím rozhodně nedocházejí. „Ráno lahůdka, přejezd 400 km v pět hodin ráno v pěti stupních, takže všichni jsme klepali brutální kosu. Jinak se mi dneska jelo dobře, i když oproti poušti najednou zase velká změna. Na blátě s plnými nádržemi, takže mám 210 kilo. Na to si ještě zvykám. Dal jsem to tentokrát raději na pohodičku,“ popisuje Jan Brabec. Náladu mu trochu kazí jen pomyšlení na dvouhodinovou penalizaci z první etapy. „Já ze sebe moc radost nemám, protože kdyby nebylo té chyby, kterou jsem udělal na začátku, tak jsem mohl být lepší. Ale je to můj první Dakar, takže se učíme a myslím, že to bude v cajku,“ neztrácí optimismus Brabčák, který po šesté etapě dojel na 42. místě a celkově je 53.

Všichni už se samozřejmě těší na pátek, kdy na Dakaru zavládne den volna a bude prostor pro všechny obyčejné věci, které závodníci prostě nestíhají, v klidu se najíst, vyspat se, oholit. V týmu Big Shock Racing po první půli panuje výborná nálada a všichni mají radost ze skvělých výsledků Honzy Brabce i posádky Martina Macíka, které předčily mnohá očekávání.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Postřehy vnímavého mechanika z páté etapy letošní Rallye Dakar

V půl šesté vstávačka a hned do auta. Připoutám se do pěti bodů a připadám si jak ten kejvací pes. To zas bude cesta. Trať vede křížem krážem, takže jezdíme tam a zpět, jako důchodci v nákupáku. Zatím to vypadá, že kluci tahají, ale když je potkáme v cíli a vyprávějí, co všechno je potkalo… No, nic.

Jedeme do bivaku. Myslel jsem si, že se v autě nebojím, ale cesta, na které máte nahoru i dolu sráz půl kilometru a pod ním moře není super. Na svodidla tu nehrají. Konečně v bivaku, 11 hodin, takže spánek asi nebude. Ještě pro razítko do pasu, zítra do Bolívie. A jdeme na to. Trocha svářečky, samozřejmě namazat, protože, jak mě od mala učil táta: kdo maže, ten jede. A to my potřebujeme. Protáhlo se nám to trochu, takže ráno jsme ještě pokecali s Brabčákem, který vstával na start. Teď jdu na hoďku umřít. Dobrou.

Macík drží skvělé čtvrté místo. A prozrazuje, co vše se dá zvládnout za pár hodin v poušti. Brabec postupuje pořadím

Letošní Rallye Dakar je plná zvratů. Když pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik Michal Mrkva v kamionu týmu Big Shock Racing ve středu vyráželi do páté etapy, věděli, že bude náročná. Ale ani ve snu by je nenapadlo, co všechno se jim na cestě ze San Juan de Marcona do Arequipa přihodí. A ještě méně uvěřitelné se zdálo, že i přes všechny nečekané události dojedou do cíle etapy jako třináctí nejrychlejší a celkově udrží krásné čtvrté místo. O dost klidněji na tom byl ve středu jejich týmový kolega, motorkář Jan Brabec. Ten je letos na Dakaru nováčkem, ale v páté etapě si vedl jako ostřílený mazák. Trať zvládl dojet na cenném 42. místě a stal se nejrychlejším českým jezdcem na motocyklu

V první středeční 50 km dlouhé části etapy se posádce žlutého závodního speciálu s číslem 510 dařilo držet na výborném druhém místě a vše se zdálo ideální. Po krátkém přejezdu kamion Franta se svými pasažéry vystartoval do druhé části etapy, která byla pořadateli zkrácena na 150 km. „A tam to začalo. Hned v úvodu jsme opět hledali bod. Když jsme ho konečně našli, tak jsme se vzápětí zakopali. Po vyhrabání Franty z písku se jelo dál, ale když jsme se dostali k jednomu z kaňonů, byl zatarasený převrácenou buginou. Takže hop ven a obrátit ji na kola, abychom projeli. No, a pak přestalo fungovat řízení,“ popisuje Martin Macík útrapy, které na závodníky osud připravil v páté etapě. „Nešlo nám zatáčet doleva ani doprava, což byl velký průšvih. Takže jsme museli začít s opravami. Mechanik Michal Mrkva našel závadu, opravil ji do 15 minut a opět jsme vyjeli. Nasadili jsme tempo a začali předjíždět soupeře, ale znova se objevil problém s řízením. Vyletěli jsme z trati, trochu se potloukli, a opravovali… Asi tak 30 minut. A když jsme si mysleli, že už to horší být nemůže, tak jsme udělali ještě defekt na pravém zadním,“ doplňuje navigátor František Tomášek. Poté, co posádka bleskově vyměnila kolo, zbývajících 60 km už letěla do cíle jako blesk a tam zjistila, že si udržela výbornou 4. celkovou pozici.

Také Jan Brabec si v páté etapě užil své, ale pozitivní nálada ho přesto neopustila a díky vyrovnanému výkonu se stal nejrychlejším českým jezdcem etapy. “Pořadatelé slibovali, že to dneska bude brutál a byl to brutál. Zase jsem netrefil jeden bod a na chvíli se zasekl. Ale s rychlostí jsem spokojený, nejsem unavený, nálada dobrá. Před přejezdem do bivaku jsem si zastavil na pláži, abych si dal količku a těším se na zítřek,“ hlásil po dojetí etapy Jan Brabec, který obsadil 42. místo a úspěšně se mu daří mazat dvouhodinovou penalizaci z první etapy. Celkově teď drží 53. pozici.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Jak předcházející úterní pekelnou etapu, ze které Franta přijel rozbitý, prožili mechanici?

Jak se říká, je to honička, být jednička. Postupujeme pořád nahoru, takže si myslím, že to dneska bude honička. Start na pláži byl super a pak nás čekala spousta kilásků. Do bivaku jsme se vrátili pozdě a hned byl úkol zřejmý. Franta dostal zabrat víc než včera. Spát asi nepůjdeme. Do bivaku se vrací tolik aut, která byla na střeše, že se mi tomu ani nechce věřit. U nás naštěstí zatím proběhl jen plíšek a nejt, takže pohoda. Nákaza se šíří. Pobavil mě Mrkvič, protože taky ztratil hlas, takže teď trošku mutuje. Čapík má zase kašel, zkoušíme to k ránu léčit olizováním slivovice. Nakonec jdeme alespoň na 2 hodiny spát. Ani nevím, jak jsem lehnul. Zřejmě jsem usnul už na schodech. Tak dobrou.

Dakar: Po pekelné čtvrté etapě Macík celkově čtvrtý

V úterní etapě dakarské rally na jezdce čekal okruh písečnými dunami, plný zrádných nástrah. Trať dlouhá 330 km, vedoucí kolem peruánského městečka San Juan de Marcona, dala jezdcům i závodním strojům pořádně zabrat. Přesto posádka týmu Big Shock Racing ve složení Macík, Tomášek, Mrkva dojela do cíle na 6. místě a v celkovém hodnocení jí patří výborná 4. pozice. Nebylo to však zadarmo. „Takový teror jsme už dlouho nezažili. Pořadatelé nám to udělali pořádně těžké. Ale tak má vypadat Dakar. Navigace je složitá, auta dostávají zabrat, ocitáme se v riskantních situacích. Nebylo to občas příjemné,“ hlásil po příjezdu do bivaku Martin Macík, pilot kamionu Liaz. Kupředu celkovým pořadím se v náročné čtvrté etapě posunul i Jan Brabec, týmový motorkář, kterému se daří průběžně stahovat dvouhodinovou penalizaci z první etapy. Po 45. místě v aktuální etapě si drží 59. celkovou pozici.

Franta dostal zabrat

Trať čtvrté etapy připomínala minové pole, které není snadné projet. Na cestě žlutý Liaz s číslem 510 potkával další jezdce zoufale zápasící s pískem, technikou i sebou samými. Náročné bylo najít kontrolní body a také vymyslet, jak se k nim probojovat. „V jednu chvíli nám cestu zatarasily Kamazy, které se vzájemně vyprošťovaly z duny. Museli jsme je objet a zapíchli se taky. Abychom se odtamtud dostali, vyjeli jsme přes písečný trychtýř, kde jsme utrhli pravou brzdu,“ popisuje dramata čtvrté etapy navigátor František Tomášek. Pro jejich závodní stroj to však zdaleka nebyla poslední rána. „Za chvíli přestaly fungovat i levé tlumiče, pak už nešlo ani dofukovat kola a do cíle etapy zbývalo dalších 100 km. Zároveň byla jízda v poničeném Frantovi stále riskantnější,“ dodává mechanik Michal Mrkva. Ačkoliv posádka další čas ztratila hledáním kontrolních bodů a snahou opravit vzniklé závady, do cíle etapy nakonec dojela jako 6. nejrychlejší. Mechanici však tentokrát budou mít až do rána plné ruce práce, aby závodní speciál opět vyladili.

Motocyklista týmu Jan Brabec vyrazil na trať ve třetím hromadném startu. „Ten byl super. Já jsem si schválně stoupnul co nejblíž k oceánu, protože tam byl terén nejtvrdší. A dobře jsem udělal,“ popisuje Brabec. Úvod závodu se Honzovi vydařil a držel si dobrou pozici, následně však také ztratil čas při navigaci. “Ze začátku to šlo výborně, ale pak jsem se zakopal na jednom kontrolním bodě a nemohl ho najít. Bylo nás tam asi pět. Lítali jsme kolem obrovské duny asi půl hodiny. Ani nevím, kde jsem ho nakonec našel,“ popisuje Jan Brabec, který čtvrtou etapu dojel na 45. místě a v celkovém hodnocení se opět výrazně posunul, na 59. pozici.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Jak Lavor, mechanik a člen posádky doprovodného vozu, prožil předchozí třetí etapu?

„Máme krásné ráno,“ řekl fotograf. Tak jsem mu šel helfnout fotit Brabčáka na start. Pak zpět do bivaku, dát si s klukama snídani. Poplácám Frantu, myslím kamčák. A letíme zase napřed. Čekáme na konci měřeného úseku. Zatím to vypadá, že dneska to bude v topu. Když vidíme, jak to dopadlo, kluci čtvrtí, tak se na sebe americky usmíváme. Pak ještě asi 200 km do bivaku. Po cestě potkáváme tajemné obrazce na planině Nazca. Zajímavé. Večerní montovačka nám tentokrát dala vcelku zabrat, ale chceme vyhrát, takže jsme na to skočili, jako správní mechanici a Frantu do rána nazdobili. Pak ještě s motorářem Romanem zkontrolovat to stádo koní v motoru. Všechno v topu. Ještě opláchneme písek a hurá do peřin.

Macík boduje: čtvrté místo s utrženými tlumiči. Brabec osmatřicátý bez pojistek

Ve třetí etapě se týmu Big Shock Racing opravdu dařilo. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva dojeli mezi kamiony čtvrtí. V celkovém bodování se umístili na výborném pátém místě a stali se tak aktuálně nejrychlejší českou posádkou. Zaznamenali tak svůj zatím nelepší dakarský úspěch. A to přesto, že v polovině první etapy po nečekaném třímetrovém skoku utrhli tlumiče. Jan Brabec se držel v první dvacítce, ale po menším karambolu mu vypadly pojistky a než provedl opravu, uběhlo 15 minut. Nakonec etapu dojel na pěkném 38. místě, celkově si opět polepšil a dostal se na 76. pozici.

Klobouk dolů, páni mechanici

Třetí etapu tvořily dvě části. Posádka Martina Macíka ve žluté liazce hladce proplouvala dunami posilněna zkušenostmi z předchozích dvou písečných dní. Zhruba v polovině první části ale závodníci přehlédli dunu a následoval dlouhý skok a tvrdý dopad. „Kamčák vyletěl přes 3 metry do vzduchu a pak sebou řachnul na všechna čtyři kola. A bohužel jsme utrhli pravé přední tlumiče. Ale kluci mechanici na přejezdu mezi etapami podali výborný výkon, stihli je bleskově vyměnit a jelo se dál,“ popisuje Martin Macík. Ke startu do druhé části etapy tak posádka dorazila s několikaminutovým zpožděním. Ale kamion Franta už byl zase jako nový a Martin Macík se za pomoci bezchybné navigace Františka Tomáška pomalu prokousával pořadím. Do dun bylo třeba najíždět opatrně, ale zároveň dost rychle, aby byl každý vrchol co nejrychleji zdolán. Došlo i na drobnější zahrabání, ale jízda ubíhala celkem hladce. „Nejeli jsme přes hranu. Jeli jsme si pěkně to svoje, co už umíme. Nikde jsme se neztratili. Všechno bez problémů, nic už se nepřihodilo a najednou baf, jsme v cíli a čtvrté místo. Takže super,“ zakončuje pilot Martin Macík.

Brabčák opravoval sám

„Jelo se mi výborně,“ je první věta, kterou Jan Brabec hlásí pokaždé, když po závodu dorazí do bivaku. A jinak tomu nebylo ani ve třetí etapě. Brabčák se většinu závodu statečně držel kolem první dvacítky. „Jenomže dvacet kilometrů před cílem jsem to poslal k zemi, a když jsem se sebral, motorka nejela. Takže jsem 15 minut stál a zjišťoval proč. Až v poslední chvíli si říkám, hele, mrkni na pojistky. A byly to pojistky,“ líčí Jan Brabec. Dalších pět minut pak strávil hledáním jednoho z kontrolních bodů. Zbytek závodu projel zcela hladce a opět si užíval svou „surfovačku“ v dunách. Po třetí etapě se tak Janu Brabcovi opět podařilo poskočil celkovým pořadím o pořádný kus vpřed.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

A jak se tentokrát měli mechanici nám hlásí Mr. Lavor…

Dneska nás opustil Kocour, Macík starší. Zůstali jsme v novinářském autě jen s kameramanem. Takže pilotuju já a rovnou říkám, že nekopu, takže se ani nepouštím do dun. Asi po 8 km jízdy po tvrdé poušti jsme našli top kaňůnek. Kameraman nadšený, tak uvidíme, co vytvoří… Já myslel, že tam uhořím, v tom vedru. A pak hurá na kamčák. Je super, že v tomhle týmu má pořád každý na hubě smajlíka. Na Frantovi ani šrám, tak děláme normální údržbu a jde nám to od ruky. Nějaké to pivo po práci… pár chytřejších vět po pivu… sprcha… mejdlo a hurá do postele.